Cenu lidských práv Alice Garrigue Masarykové získala Marie Gailová. Jde o cenu pro celý Romodrom, říká

„V oboru jsem už skoro 30 let. Beru to tak, že dělám svojí práci a když mě někdo za ní ocení, je to pro mne velká čest. Jde o ocenění pro celý Romodrom, pro všechny zaměstnance,  protože bez nich bych sama neudělala vůbec nic.”

Organizace Romodrom je jedna z nejznámějších organizací po celé České republice. Měla jste před třiceti lety ambice, aby se Romodrom dostal na cestu, na které je dnes?

„Vůbec ne. Začínala jsem na Praze 22 jako novicka, terénní sociální práci s jednou skupinou Romů, kde jsme potřebovali zrušit gheto. Tehdy jsem si uvědomila, že té práce je potřeba dělat víc. Proto jsem založila neziskovou organizaci, která se začala rozrůstat, vlastně aniž bych to chtěla. Jenže my neděláme práci pro práci, děláme to pro potřeby našich klientů.” 

Kolik má Romodrom zaměstnanců? 

„Teď asi 230. Část naší práce už je i na Ukrajině, kde pomáháme romské komunitě. Postavili jsme tam školu, zásobujeme dvě velké vesnice a v podstatě se tam jezdí každý měsíc. Zrovna teď jsme tam vezli věci, které nám nasbírala americká škola. Já jsem takový věčný žebrák, pořád prosím, aby nám někdo něco dal, obzvlášť pro děcka. Já se za to nestydím, protože je to pro lidi, kteří to potřebují. A když to někdo potřebuje, tak je potřeba sklonit hlavu.”

Co si myslíte, jak dnes lidé přistupují k charitě a k solidaritě?

„Někteří ví, že pokud se mají dobře, mohou pomoct ostatním. Někdy se to daří, ale řekla bych, je to tak 50 na 50. Lidi už na to dneska neslyší. Pro mě cenný jakýkoliv sponsor, i jednotlivec. Děkuji za to, že lidi si uvědomují, že těch potřebných je strašně moc. A že ty děti za to nemůžou. Děti by měly mít oblečení, jídlo, to, co je pro nás naprosto normální. Ale v Mukačevu na otázku co jedly odpovídají, že pily tři dny slazený čaj. A jsou bosé. Moje veliké přání je říct politikům, ať se vzpamatují. Na téhle planetě by mělo být krásně - klid, mír a pohoda. Nejenom v předvánočním čase. Uvědomme si, že jsme tady jenom chviličku a že žít tak, abychom se za sebe nemuseli stydět, by mělo být normální.”

Marie Gailová|foto:Iveta Demeterová, Český rozhlas

O Vánocích je důležitá pospolitost

„Já ctím české Vánoce s romskými prvky - salát, řízky, ryba, rybí polévka. Mnohem větší hodnotou pro mne jsou moji dva synové, jejich manželky, jejich děti, moje pravnoučata. Vždycky slavíme všichni dohromady. Bez toho já si Vánoce neumím představit. Asi bych se uplakala, kdybych je neměla okolo sebe. Pro mě je to hodně práce, ale mě to nevadí, protože každá minuta, kterou spolu můžeme strávit, má svoji vypovídající hodnotu.

Říkala jste, co bude na vašem štědrovečerním stole. Budete vařit sama?

„Vařím ve velkém, protože je nás u stolu až dvacet pět. Zveme i ty, kteří jsou sami v rodině, tak aby nebyli sami. Dneska už mi ale pomáhají snachy, takže to zvládám s přehledem.”

Na co se nejvíce těšíte v tom období klidu a pohody Vánoc?

„Mně Vánoce začínají prvním adventem. To už mám vyzdobený celý dům, mám napečeno a už se věnuji svým kamarádům, rodině, chodíme adventní trhy. Užívám si to. Čím jsem starší, tak si víc vážím toho, že mi to ještě myslí, že můžu chodit a že můžu strávit čas se svojí rodinou.”

Jaké romské prvky zařazujete do českých Vánoc?

„Určitě je to ta pospolitost. Vaří se romský jídla, takže k řízkům se dělají ještě holubky, marikľe, peču chleba, u stolu dáváme jeden talíř pro mrtvé a také zveme někoho, kdo je sám, aby sám nebyl.”

Vinšujete si?

„My jsme takoví strašně citliví. Vinšujeme si, objímáme se, Vánoce jsou čas lásky, pohody a porozumění, která by měla být v každé rodině.

Marie, já vám moc děkuji, přeji vám a vaší celé rodině krásné a pokojné svátky a hlavně hodně zdraví.

„Já vám přeji to samé a děkuji. Přeju všem lidem dobré vůle, krásné a klidné Vánoce.”