Bojová plemena psů
Možná vás to překvapí, možná ne, ale pojem ?bojové plemeno" neexistuje. Většina psů, kteří jsou takto veřejností označovaní, jsou plemene společenského. Hysterie kolem pitbullů, bullteriérů a podobných ras nastala hlavně díky médiím. A majitelé psů, kteří se jen zdánlivě podobají těm zlým z televizních zpráv mají teď pech.
Jestli jsou takzvaná bojová plemena opravdu bojová jsme se ptali ve veterinární ordinaci, kde se samozřejmě denně setkávají s desítkami různých psů. Za všechno hovoří odpověď uznávané odbornice v oblasti kynologie Vladimíry Tiché.
Tichá: Jedna věc tady je, ze které mívám obavu. Když přijde na stůl stafordšírský bullteriér, stafordšírský teriér, pitbullteriér, klasický bullteriér hrozí veliké nebezpečí, že vás olížou takovým způsobem, že se ani nezastavíte. Jestli se něčeho bojím, tak je to příliš velkých projevů jejich lásky, ale určitě se neobávám agresivity.
Musíme si totiž uvědomit jednu základní věc. Onen pitbull byl vycvičený k zápasu. Ale k zápasu mezi psem a psem, nikoli mezi psem a člověkem. To je jedna věc a druhá, že vždy záleží na výchově.
Říká se, že pitbullové, bullteriéři a spol mají nezvladatelnou povahu a výchova musí být přísná.
Nezvladatelnou určitě ne, ale přísnější ruku to chce. Hezky to vysvětluje Vladimíra Tichá, která také nemá ráda pojem "bojové plemeno", protože v kynologii nemá opodstatnění.
Tichá: Myslím že plemena o kterých se hovoří, zvláště teriérská, jsou plemena s velkým temperamentem, velkou jiskrou, velkou energií a každý ne takového psa zvládne.
Je pravdou, že třeba pitbullteriéři mají v povaze sníženou toleranci k jiným psům, ovšem dá se případným střetům zabránit košíkem a vodítkem nebo důslednou výchovou.
Tichá: Pravdou je, že existují lidé, zdůrazňuji lidé, nikoliv psi, pro které je potěšení, když jejich pes někomu ublíží. V tom je velké nebezpečí, ale je to stále o lidech a ne o psech.
Zvládnout svého psa musí prostě každý, ale když se rozběhne rotvajler a někoho kousne, rozhodně napáchá více škody než trpasličí jezevčík.
Určitě ano.Vladimíra Tichá má ještě jeden zajímavý poznatek. Málokterá evropská země zakazuje svá vlastní národní plemena. Takže to je také takový doklad toho, že nemůžeme jednoznačně říci, že toto plemeno je špatné a toto ne. Další věcí je, že co se týká psů s průkazem původu, tak existuje jednoznačný předpis, že agresivní jedinec nesmí být v chovu využit.
Tichá: Myslím, že psů s vrozenou kousavostí je opravdu minimum. Ve veterinární praxi od roku 1967 si něco pamatuji a za tu dobu jsem zažila asi čtyři psy, kteří byli tak agresivní, že se museli utratit.
Pokud je pes zlý, vždy za to může majitel, protože nenechal psa správně prožít období ranné socializace. Že se prostě pes nenaučil, jak se chovat k ostatním psům. Příkladem mohou být voříšci. Proč se o nich říká, že jsou nejchytřejší?
Vzniklo to tak, že voříšci se narodili většinou někde na vesnici a v podstatě od štěněte se pohybovali mezi jinými psy a lidmi. Pokud se toto zanedbá, ze psa se stává asociál, který nesnáší jak psi, tak lidi. A je jedno, jaké je rasy.
