Barevné petky z kontejnerů mizí, vozím si je z cest, říká zakladatelka PET-artu Richterová
Papučka hopová, staropramenka opojná nebo broušenka novoborská. To se jmenují plastiky sochařky Veroniky Richterové vyrobené z PET lahví, které jsou aktuálně k vidění třeba na výstavě Nová PET Tropicana v pražské Botanické zahradě. „Lahve se musí umýt, odstranit etikety, vysušit, pak si je ukládám do archivu. Pro svou tvorbu musím mít velké zásoby,“ říká sochařka. K čemu všemu se ještě PET lahve dají využít v umělecké tvorbě?
Čtěte také
Jste zakladatelkou uměleckého stylu, který se jmenuje PET-art, to znamená, že z vyhozených plastových věcí děláte umění. Mají lidé pochopení, že to je umění?
Bylo to pro mě těžké ze začátku, trvalo mi pár let, než jsem se prosadila, ale jak se to proměňuje v čase, tak teď už to berou. PET lahve používám jako prostředek, abych se vyjádřila, tak jako někdo používá hlínu, barvy, kov, dřevo, tak já používám PET lahve.
V pražské Botanické zahradě můžeme vidět výstavu Nová PET Tropicana. Co všechno tam člověk uvidí?
Jsou to především rostliny, palmy, kaktusy, orchideje, lekníny a různé další rostliny. Věci vznikly dávno před výstavou. Třeba papučka hopová je název, který vymyslely botaničky, kurátorky sbírek ve skleníku Fata Morgana, se kterými jsem spolupracovala. A byla to výborná spolupráce. Průběžně jsem jim posílala fotografie věcí, a ony jim dávaly vědecké názvy, které ověřovaly, aby skutečně nikde se nevyskytovaly. Takže veškeré moje plastiky mají názvy jak v češtině, tak v latině. Například staropramenka opojná, nebo broušenka novoborská.
A co s exponáty bude, až výstava skončí?
Tak jako po každé výstavě, exponáty vyčistím, zabalím, uložím do svých depozitářů, než poputují na další výstavu. Věci stále používám na výstavách s tím, že kombinuji s novými věcmi, moje výstavy jsou pokaždé jiné, pokaždé je jiná myšlenka nebo poselství.
Jak se rozhodujete, jakou barevnost tomu dáte? Podle čeho se řídíte, jsou to atlasy, kde hledáte inspiraci, nebo je to čistá fantazie. Nakolik je to objekt, který vidíme v přírodě?
Atlasy miluji a ráda si je prohlížím, ale ne, že bych se podle nich řídila. Mně to řeknou samy ty lahve, barevnost se řídí tím, co mám k dispozici. Do barevnosti můžu zasahovat natolik, že vytvářím různé kombinace. K tomu bych řekla, že barevné PET lahve mizí z našich kontejnerů, a to velkým kvapem, takže pracuji s tím, co jsem si za léta pilného hledání nashromáždila. Časem budou lahve jenom průhledné.
S manželem jste založila muzeum PET lahví. Kde jste do sbírky dostali PET lahve třeba z Trinidadu a Tobaga nebo z Galapág? A jak vypadají?
Petky vypadají roztodivně a získáváme je tak, že si je vozíme z cest, a protože spousta lidí o naší sbírce ví, tak nám vozí z různých exotických destinací. To, co se vyrábí v Čechách, tak máme všechno, potom máme velké sbírky z Itálie. Ale zajímavé je, jak se petky proměňují, to všechno by mělo mapovat naše muzeum.
K čemu všemu lahve v umělecké tvorbě se dají využít, když zmíním váš „křišťálový“ lustr ze starých PET lahví?
Osciluji mezi volnou tvorbou a designem, zajímají mě PET lahve jako materiál pro svítidla, jak jsou transparentní. V loňském roce jsem vytvořila tři obrovské křišťálové lustry pro Café Savoy na Újezdě, kde už od podzimu visí a osvětlují historickou kavárnu.
Žijete v Buštěhradě, tam jste obnovovali rozpadlou kapličku a je tam vaše mozaika Nejsvětější trojice. Proč máte ráda mozaiky?
To je recyklace, vzniklo to tím, že jsem začala sbírat střepy po ulicích. První mozaiky byly opravdu jenom z toho, co jsem kde našla, a že toho bylo hodně, protože jak si lidé předělávají koupelny, tak bylo dobrým zvykem, že nechali pak hromádku před domem.
Kde vidíte hranici mezi vkusem a kýčem?
Čtěte také
Hranice je tenká a je to otázka citlivosti, každý to má jinak. Určitě velmi záleží na tom, v čem člověk vyrůstal. Pokud někdo vyrůstá obklopen kýčovitými soškami, poslouchá kýčovitou hudbu a dívá se na kýčovité filmy, tak asi těžko eliminovat kýč z jeho dalšího života.
Ale rozdělila bych to na kýč, jak ho chápeme historicky, že kýč jsou trpaslíci, tepané lampičky, loukoťová kola na stodole, k tomu bych byla shovívavá, protože to je tvůrčí projev. Mě spíš děsí průmyslový kýč, kdy jsou to výrobky masově vyráběné a dovážené z Číny, kterými se obklopují hlavně ženy v interiérech. A tam vidím hrozný ekologický a geopolitický dopad tohoto chování.
Co všechno se dá vyrobit ze starých PET lahví? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Ze staré PET lahve nová: Zálohový systém má změnit odpadové hospodářství na oběhové
Ministerstvo životního prostředí chce zavést zálohový systém i na PET lahve. Podle novinky v zákoně bychom tak vraceli nesešlapané PET lahve zpátky do obchodu.
-
Rostlinka, která nezvadne. Výtvarník Nosek přibližuje výstavu Květy 2018 – Stoletý příběh
V galerii Topičův salon v Praze probíhá výstava Květy 2018 – Stoletý příběh, unikátní výstava porcelánu významných českých umělců. Organizátorem je Boris Nosek.
-
Když pracujete srdcem a klidně zadarmo, později se vám to vrátí v podobě nové zakázky, věří sochař
V zahraničí mu kvetou zakázky a jeho tvorba zdobí veřejný prostor v Evropě i v zámoří, u nás si cestu teprve buduje. Poslechněte si díl seriálu se sochařem Janem Dostálem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.