Vývojář, sochař nebo průmyslník. Znáte příběhy Čechů ve světě slavnějších než doma?

Věřím, že když pracujete srdcem a klidně zadarmo, později se vám to vrátí v podobě zajímavé zakázky, říká sochař

V zahraničí mu kvetou zakázky a jeho tvorba zdobí veřejný prostor v řadě evropských měst i v zámoří, u nás si cestu teprve buduje. Hyena, Stvůra, Vetřelec, to jsou příklady pojmenování obřích kovových soch, které sochař Jan Dostál tvoří ve velkých halách v Olomouci, ty mu slouží místo ateliéru. Poslechněte si celý díl seriálu.

Pod kartáčovou bruskou u vchodu do haly vzniká umělecké dílo z lamelové černé oceli. Jak se Jan Dostál k zakázkám dostal?

O nabídky ze zahraničí není nouze

„Přichází v podstatě celý život od prváku na výšce, kde jsem dostal první větší zakázku. Od té doby se to nezastavilo. Daří se mi a já jsem za to strašně šťastný. Zajímavé je, že vždycky nejvíc pomohly momenty, kdy za tím vůbec nebyl nějaký cíl zisku.

Když jsme svařovali na festivalu sochu tři dny, dovezli jsme tam materiál, našli jsme sponzora na materiál, nebylo za to nic, ale pak z toho vzniklo třeba dubajské EXPO. Asi když do toho člověk dá srdce a vloží energii do něčeho, o čem si myslí, že je dobré, tak se mu to vrátí, což je úžasné.“

Čtěte také

Rodná Olomouc má k jeho umění podle jeho slov největší výhrady. „Zajímavé, že nejhůř moje sochy akceptují v Olomouci, to je občas složité, ale vždycky se nakonec domluvíme,“ popsiuje sohař. V zahraničí je to právě naopak.

„Ozývají se čím dál tím zajímavější, někdy i vzdálenější zákazníci, teď hodně jezdím různě po Evropě, takže letos už mám najeto 35 000 km v autě, nejčastěji jezdím do Německa, Švýcarska a do Litvy.

Práce s kovem mi dělá radost

Na zemi stojí další socha, odhadem dvoumetrový kruh posetý kovovými kolibříky. Některé jsou ještě nepřivařené. Příroda a kov je sochařova láska.

„Kov je podle mě docela přírodní materiál. Na výšce jsme dělali s lamináty a epoxidy a ty smrdí a jsou nepříjemné, měli jsme po nich pokousané celé ruce…“ říká sochař a dodává: „Baví mě, když na něm vznikne ta surová rez. Má teplé barvy, až do barvy dřeva. Jsem šťastný, když můžu pracovat s kovem,“ shrnuje.

V další hale jsou vidět jeřáby, plno zámečnického vybavení, vysokozdvižné vozíky a samozřejmě další sochy. Je tu také ale třeba ohýbačka kovů:

Čtěte také

„Tady si člověk nastaví poloměr a hodí do toho trubku, a ta trubka projede do nějakého průlomu.“ Sochař Jan Dostál svoje nástroje rád zkrášluje.

„Já si všecko zdobím. Teď jsem si svařoval vzduchotechniku, tak má na sobě sochu. Tady na jeřábu je kravská lebka, dělá mi to radost,“ dodává.

Jan Dostál si tak hravě vymýšlí další a další náměty pro své fantaskní obří kovové sochy ve veřejném prostoru. Byly zatím vidět víc v zahraničí než u nás. Ale to se mění. Socha, kterou právě teď svařuje z kovových lamel, by se za 14 dní měla objevit v Lipníku nad Bečvou na výstavě Kov ve městě.

autoři: Blanka Mazalová , mga
Spustit audio