Arnošt Lustig

V dubnu roku 1945 uprchl z transportu smrti. Třikrát ho chytili a třikrát ho odsoudili ke ztrátě života. A na začátku května 1945 se osobně zúčastnil pražského povstání.

"To bylo tak výrazný, tak úžasný - psychologicky i fyzicky. Němci se po šest let tvářili jako neporazitelní, všemocní, jako polobohové. A najednou na ně začali Češi střílet." Tak vzpomíná host úterního Dopoledního Radiožurnálu, spisovatel Arnošt Lustig, na 5. květen před 64 lety.

Atmosféra posledních týdnů před koncem války, jak ji zažíval na pražských ulicích, byla prý nezapomenutelná. "V Praze to bylo úžasný. Už jen to, že jsme mohli nastoupit do elektriky, bylo ohromný. Praha byla na rozdíl od Německa nerozbitá. A já si pamatuju, že jsme někde v Nuslích nastoupili do elektriky - a lidi měli dresy Slavie. Červenobílý s rudýma hvězdama. Tomu jsme vůbec nerozuměli," popisuje Arnošt Lustig.

Nejen nacismus, ale také komunismus poznamenal život Arnošta Lustiga. Platí podle něj rovnítko mezi těmito dvěma ideologickými systémy? "Obojí začalo jako ideály. A obojí skončilo masovým vražděním, koncentračními tábory, totalitou a nesvobodou. V tom se podobají - v začátku a v konci. V tom, co bylo mezi tím, se nepodobají. Kdybych se jako židovský kluk chtěl přihlásit do Hitlerjugend, bylo by to nemožné. Když jsem přesvědčoval komunistickou organizaci, že to myslím upřímně a věřím v ideál - který se později zvrhnul - tak mi uvěřili."

Co by Arnošt Lustig vzkázal mladým lidem, kteří se hlásí k neonacismu? A co je podle něj největší chybou České republiky? Nejen odpovědi na tyto otázky se dozvíte v záznamu celého rozhovoru.

Záznam celého rozhovoru s Arnoštem Lustigem i s dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v Rádiu na přání.