Antibiotika ve vodě jsou problém. Je to velký inkubátor pro rezistentní bakterie, říká inovátor Tomáš Čermák

Ve volném čase jste sestrojil zařízení schopné inaktivovat mikroorganismy pomocí studeného plazmatu a odstraňovat znečišťující látky z vody. Tahle věc se hodí v létě, když takzvaně kvete voda?

Čtěte také

Antibiotická rezistence je velký problém. Veřejnost nechápe, že jsme v krizi medicíny, upozorňuje mikrobioložka

Kvetení vody jsme před mnoha lety poměrně dobře odchytili, tady se bavíme o problému, který je mnohem novější, a to jsou léky a drogy v odpadní vodě, který momentálně nemáme vyřešený.

Takže vy nějakým způsobem dokážete separovat antibiotika z odpadních vod?

Těmto metodám se říká pokročilé oxidační metody. V jednoduchosti je neseparujeme, ale přímo destruujeme, to znamená, že ve vodě nezůstanou.

Má to nějaký medicínský význam, když se mluví o rezistenci na antibiotika?

To jste udeřil hřebíček na hlavičku, protože to je ono – dnes máme studie, že do roku 2050 může antibiotická rezistence zabít až 40 milionů lidí. Celkově dnes v našem životním prostředí se tento problém objevuje v mnoha interakcích, jeden z nich je, že u bakterií, které léčíme v nemocnicích, vzniká antibiotická rezistence. Ta ale zároveň vzniká i v odpadních vodách, kde se kumulují antibiotika. Takže říkám, že to je velký inkubátor pro rezistentní bakterie.

Možná by vás charakterizovalo slovo inovátor. Vy nyní studujete v Londýně?

Studuji v Londýně. Inovátor zní abstraktně, ale přijal jsem si ho za své, protože když to jednou někdo použil, tak se mi to líbilo – spojuje to svět vědy, technologií a byznysu. To, co mě vždy bavilo, je přinášet inovace do praxe.

Ve Forbesu jste se objevil díky anketě třicet pod třicet, kde jsou lidé z různých oborů. Vy jste tam byl jako mladý vědec. Co má člověk představit pod souslovím mladý vědec?

K slovnímu spojení mladý vědec by vám určitě spousta vědců řekla, že to je oxymóron. Já na to nemám názor, protože otázka je, v jakém věku a s jakou kvalifikací se člověk stává vědcem. Proto jsem si přisvojil spíš inovátora. Ale mladý vědec v Česku rozhodně nemá na růžích ustláno, akademická sféra je do velké míry konzervativní, sám jsem si to zažil. Na druhou stranu se proměňuje.

Do veřejného prostoru se začíná dostávat spousta mladých lidí, kteří se věnují vědě. Situace se začíná měnit, zároveň to naráží na širší problém – v Česku máme problém s inovacemi, s přenášením inovací z akademické sféry do soukromé sféry, máme problém se startupy, a na to naráží každý věk, ale týká se to hodně těch mladých.

Čtěte také

Mikrobiom si tvoříme tím, co jíme, říká gastroenterolog Radan Keil. Proč jsou onemocnění střev na vzestupu?

Když se dívám na různé práce, které jste dělal, tak mi z toho vychází jedno adjektivum, a to je enviromentální, to je cesta, po které kráčíte?

Environmentalistika je důležité téma, vidím v tom potenciál z pohledu inovací. V Česku je trend nadávat na Evropskou unii, na druhou stranu byla a je lídrem v environmentálních inovacích, a to je obrovský potenciál pro naši ekonomiku.

Ale neříkáte to proto, že si vaší práce všimla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, která o vás mluvila ve svém projevu o stavu Unie…

To určitě neříkám jenom proto, ale potěšilo mě vidět, že dokážeme českou a slovenskou vlajku dotáhnout na celosvětovou úroveň. Nejsme nějaká montovna Evropy, ale dokážeme, že naše vlajka může vlát na evropské úrovni.

Proč o vás mluvila?

V souvislosti s největšími příběhy inovací. Vyhlašovala úspěchy Evropy v kontextu ceny The Earth Prize, kterou jsme s mou kolegyní Annou Podmanickou získali za výzkum čištění odpadní vody.

Stali jste se nejenom evropským, ale i globálním vítězem, což je fenomenální…

Projekt procházel určitým vývojem, narazili jsme na různé bariéry, ať už administrativní, nebo politicko-společenské, ale naštěstí je to téma, na kterém se shodnou lidé napříč politickým spektrem. Ať se zeptáte kohokoliv, tak nějak intuitivně cítíme, že antibiotika ve vodě jsou problém. Projekt prošel různými fázemi, říkám ale, že nemůžete spoléhat na dva devatenáctileté lidi, že vám vyčistí vodu v celé Evropě. Ale snažím se o tom mluvit na politické úrovni, se soukromou sférou, centrální otázkou ale zůstává, že to musíme přijmout jako prioritu, ať už na národní, nebo evropské úrovni.

Inovace do praxe

Jste spoluzakladatelem spolku STEM HUB. K čemu je takový spolek dobrý?

Mimo to, že mi spolek dělá ohromnou radost, tak je to organizace, která propojuje mladé vědce, studenty vědy od základních a středních škol až po vysoké školy. Má mnoho programů podpory. Dělá mi radost Pavla Hubálková, která píše o ženách ve vědě. V rámci STEM HUBu existuje program Women in STEM, který podporuje přes 50 studentek vědy se zkušenými českými vědkyněmi, ukazuje dívkám, že můžou do vědy, protože v Česku máme problém s tím, že ženy do vědy nejdou.

Čtěte také

Kejda v potoce, studna opodál. Odborníci varují před látkami, které běžné testy neukážou

Máme úžasný tým lidí, po nás zakladatelích to převzalo nové vedení, spolek se rozvíjí neuvěřitelným způsobem, dneska má z pohledu mladých vědců přes 850 členů. Je to celé o tom, jakým způsobem mladým vědcům podat vědu. Celý STEM HUB je o tom, jak mladým lidem podat vědu, protože to je něco, v čem jsme u nás selhali. Každý rok nám klesá počet lidí, kteří jdou do vědy.

Jste student biomedicínského inženýrství v Londýně. Co tento obor zahrnuje?

Zahrnuje zhruba všechno, občas si dělám srandu a říkám, že v pondělí stavíme rádio, v úterý mosty, ve čtvrtek pitváme srdce a v pátek studujeme dýchání. Obor je širokospektrý, je tam vše od mechaniky, fyziky až po lidské srdce. To je to, co jsem potřeboval, dává vám to rozhled, co se ve vědě děje.

Nemám nalinkovanou kariéru, ale dokážu mluvit napříč byznysem a vědou a propojovat tyto obory. Proto potřebuji vědět, co se ve vědě děje. Je to něco, co mě naplňuje. V Česku je problém s dostáváním inovací do praxe, a to je něco, co mě baví – dostávat inovace do praxe a vidět je v praxi.

V čem by se měl z vědeckého pohledu změnit svět? Poslechněte si celý rozhovor.