Andor Šándor

„Únik takového množství informací je něco bezprecedentního,“ říká Andor Šándor s tím, že opakované úniky mohly být zapříčiněny selháním lidí. „Kontrola zřejmě nebyla taková, jaká být měla. Jiné vysvětlení nemám,“ míní. Za další problém považuje nedostatečnou kontrolu provozu počítačové sítě. Každý z nás totiž zanechává nějakou digitální stopu. A právě ta měla být podle Andora Šándora lépe zabezpečena.

„Sleduji především britská média, protože jejich záběr je širší než informace z českých médií,“ přiznává Andor Šándor. Dokumenty na internetové stránce WikiLeaks sice nečte, zároveň však uznává, že tajné služby často využívají otevřené zdroje, tedy média. „Otevřené informace tvoří převážnou část zdrojů, které vám pomůžou vytvořit komplexní obraz o potenciální hrozbě,“ nastiňuje.

Z praktik tajných služeb však nevymizela ani klasická špionáž. „Často potřebujete i klasické špióny. Sice nepřevažují nad ostatními zdroji informací, ale jsou stále velmi důležití,“ popisuje Andor Šándor a současně vzpomíná na 18 let, které strávil ve zpravodajské službě. „Na to období vzpomínám velmi rád, ale je to uzavřená kapitola,“ uzavírá.

Moderátor Tomáš Pancíř se Andora Šándora ptal i na možnou paranoiu, kterou by mohl pociťovat bývalý spolupracovník tajné služby. Jak ho působení ve zpravodajské službě změnilo? A sleduje vlastně filmy a seriály o špiónech? Nejen odpovědi na tyto otázky se můžete dozvědět při poslechu audio záznamu rozhovoru.

Záznam celého rozhovoru s Andorem Šándorem a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.