90 let polské a české nezávislosti
Devadesát let nezávislosti letos neslavíme jen my v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, případně na Slovensku, ale společně s námi také většina národů habsburské monarchie. Oslavy už začaly také u našich severních sousedů a vyvrcholí Dnem nezávislosti 11. listopadu. Polská cesta k samostatnosti a novodobé státnosti je ale klikatější než ta naše.
Přesně před 90 lety praštil nadporučík císařské armády Antoni Stawarz rakouskou čapkou o zem a nasadil si kšiltovku s polským orlem. Tak začala polská nezávislost. K tomuto památnému činu došlo na krakovském předměstí Podgórze krátce po šesté ranní, protože – jak známo – v habsburské říši se vstávalo brzy. Východní část tehdejšího Polska ale vstávala mnohem později a řídila se jiným časem – byla totiž součástí ruského impéria, které čerstvě ovládli bolševici.
Zatímco v českých zemích skončily chvíle napětí převzetím sýpek s obilím, Poláky čekala další válka: museli porazit a vytlačit bolševickou armádu. Tato válka hodně ovlivnila charakter meziválečného polského státu. U nás nastal čas masarykovské demokracie a v Polsku období politické nestability, atentátů a autokratického vládnutí, jehož symbolem se poměrně neprávem stal maršálek Józef Pilsudski.
V té době nebyly vztahy mezi Čechy a Poláky nejlepší. Kvůli vzájemné nedůvěře ztroskotal plán na vytvoření konfederace, který možná mohl změnit geopolitickou situaci před druhou světovou válkou. To už se ale nikdy nedozvíme. Války o Těšínsko mezi Polskem a Československem pohřbily poslední zbytky důvěry.
Polsko se vzápětí stalo cílem hitlerovského útoku a zažilo téměř totální zničení své země. Zatímco nás nejhorší útrapy druhé světové války obešly, Polsku se jich dostalo vrchovatou měrou. Stačí jen připomenout Varšavské povstání a povstání v ghettu.
Zatímco my jsme si po skončení války užívali alespoň regulované demokracie, abychom se i jí lehce vzdali v roce 1948, Poláci rovnou spadli do další totality. Krvavě potlačená povstání – jako například v Poznani v roce 1956 – informovala svět o tom, že Poláci si tuto cestu na rozdíl od nás nevybrali dobrovolně.
V Polsku nebylo pražského jara, protože reformovat komunismus nechtěli ani jeho představitelé, ani odpůrci. Devadesát let, které uplynuly od vyhlášení polské nezávislosti, to nebyla žádná báječná léta pod psa. Nikdo z nás by je asi nechtěl zažít na vlastní kůži. Přejme oběma našim státům, aby tuto lekci z historie už nemusely opakovat.
Martin Dorazín, Český rozhlas, Varšava
