Na den přesně před padesáti lety zemřel Jan Palach. Svým činem se zapsal do dějin českého národa. Palachova pohřbu 25. ledna 1969 se zúčastnilo 200 tisíc lidí. Stal se tichou manifestací za svobodu. Jaroslav Skalický v reportáži přibližuje jeho atmosféru.
„Bylo neuvěřitelné, jak to v celé společnosti zapůsobilo. Ani vládnoucí komunisté neudělali nic, čím by průběh pohřbu ohrozili. Smutek a zasaženost lidí se spontánně projevila na veřejnosti,“ vzpomíná evangelický farář Jakub S. Trojan, který vedl poslední rozloučení s Janem Palachem.
Mnoho lidí se přišlo rozloučit na hřbitov, ale obrovské množství lidí bylo také v ulicích, kudy pohřeb procházel. Akademická obec se se studentem Janem Palachem rozloučila na nádvoří Karolina. „Jeho heroický i tragický čin je výrazem čistého srdce. Nejvyšší lásky k vlasti, pravdě, svobodě i demokracii. Jeho oběť zůstane navždy zapsána v paměti miliónů lidí po celém světě,“ uctil památku Jana Palacha rektor univerzity Oldřich Starý.
„Čin Jana Palacha není činem zoufalce, jak to někteří vykládají. Je to uvědomělý protest a hrdinský skutek. Obětoval se proto, aby otřásl svědomím všech, kteří se podrobují stavu, v němž se šlape po právech lidí, “ mluvil Palachův kolega o beznaději a odevzdanosti většiny obyvatel země, kteří kvůli sovětským tankům ztratili iluze o lepší budoucnosti i odhodlání za ni bojovat.
Filmařka, vypravěčka příběhů a žena, která má na svém kontě několik nominací na Oskara. To všechno je polská režisérka a scenáristka Agnieszka Holland, která v 60. letech studovala na pražské FAMU. „Kino tenkrát bylo nejdůležitějším uměním. Nešlo pouze o zábavu, ale o umění, jímž se dají vyjadřovat složité věci,“ vzpomíná, proč se jako mladá dívka rozhodla pro filmařinu.
„Na pohřbu nezazněla žádná politická hesla, přesto to byla manifestace schopnosti něco zorganizovat. Toho, že společnost není netečná. Nicméně nestalo se, co Palach očekával: jeho pohřeb žádnou politickou akcí nebyl,“ dodává historik Oldřich Tůma z Ústavu pro soudobé dějiny.
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
