Zuzana Špidlová, režisérka

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
Dobrý den.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Vy jste se vrátila včera z Karlových Varů. V květnu jste byla v Cannes, dají se ty dva festivaly vůbec srovnat?

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
Tak, částečně ano, ale Vary jsou jiné. Je tam úplně jiná atmosféra, protože je tam daleko víc studentů, respektive v Cannes nejsou skoro žádní. To není festival pro "normální lidi".

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
To je snobárna, když to řeknu takhle.

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
To je snobárna a je to hlavně pro profesionály a to je to co je důležitý a proč tam spoustu profesionálů jezdí, že tam je obrovský filmový trh, o kterém se třeba málo píše, ale tam se právě uzavírají všechny ty kontrakty na další filmy.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Takže velký business.

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
Velký business, no.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Kde mají lepší červený koberec?

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
No v Cannes. Protože právě ve Varech po něm chodí i normální, obyčejný lidi a šlapou po něm a tak.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Váš snímek Bába dosáhl na hlavní cenu v kategorii studentských filmů v Cannes. Pojďme si připomenout trochu děj toho filmu. Mladá dívka se stará o babičku, té dívce je 18.

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
Tak nějak, 17, 18. A vlastně stane se ten byt, ve kterém o ni pečuje takovým vězením, protože vlastně o ní musí pečovat neustále, nepřetržitě a je z toho hodně špatná a nechová se třeba úplně hezky.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Takže křičí občas na babičku.

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
Křičí, je zlá a konec bude tragický, ale ještě bych to úplně neprozrazovala kdyby ještě někdo třeba na ten film tam šel.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Je vůbec, podle vás, osmnáctiletá nebo sedmnáctiletá holka schopná se postarat o starého člověka?

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
Tak já si myslím, že takhle sama moc ne. Že určitě by tam vlastně měla být ta střední generace těch rodičů, která se primárně o to stará a ten člověk, ten mladý člověk může těm rodičům třeba pomoct nebo měl by pomoct. Ale já si myslím, že vůbec celkově to není, vždycky to musí o takového člověka se starat nebo měla by rodina celá, jako že je strašně těžké, aby to bylo na jednom člověku a je jedno, jestli mu je 40, 50 nebo 15.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
A tady v tom filmu vlastně ta střední generace chybí?

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
Tak, chybí. Tak je to postavený tak, že vlastně ta maminka je pravděpodobně rozvedená, není to tam přímo explicitně řečeno, ale jsou s dcerou samy. Takže vlastně má dost práce, aby uživila vůbec tu rodinu a to tam taky není přímo řečeno, ale to jako naznačeno, takže vlastně není doma a nechá všechno na té dceři.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Jak vás vůbec napadlo točit film o stáří?

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
Tak, mě spíš zajímalo to téma toho sobectví a vlastně jsem to všechno dělala z pohledu té osmnáctileté, devatenáctileté holky, protože vzhledem k tomu, že mi je 31, tak přeci jenom k tomuhle věku mám blíž a znám víc ty problémy. Takže to jako bylo primární. Já jsem si neřekla, jako budu točit film o stáří. Já jsem chtěla točit takovýhle film o sobectví a o nějaký třeba chuti žít za každou cenu, takže.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Což ta osoba stará má jaksi, dá se říct.

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
Taky, taky. Ale i ta mladá holka, že teda je uvězněná v tom bytě a chce prostě strašně utéct. Chce si žít jako všichni ostatní.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Ten film, dá se říct asi otevřeně, až drsně, líčí stáří se vším co k němu patří. Vy sama jste se někdy třeba starala o starou osobu?

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
Ne o starou osobu ne, jenom vlastně to, co takhle už jsem říkala v pár rozhovorech, že jsem vlastně kvůli tomu filmu chodila do LDN, nebo do jedné LDN a do jednoho domova seniorů. Ale to nebylo, jako že by to byla jako plnohodnotná péče, že bych tam byla 24 hodin denně, to ne.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Ale, že byste vycházela ze své zkušenosti u toho filmu, tak to ne.

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
Ne, takhle přímo konkrétně ne.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
A když jste třeba byla, vy jste byla týden na LDN, pokud se nepletu. Jak jste se tam dostala? To bylo tak jednoduché? Vy jste tam zavolala, řekla jste, točím film, který má takovou a takovou tématiku a hned vám vyšli vstříc?

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
Ne, ne, ne. To bylo v nemocnici, kde v té době byl můj táta primář na interním oddělení, takže tady ta léčebna dlouhodobě nemocných bylo oddělení hned vedle, takže jsem vlastně poprosila tátu a tím, že on se vlastně za mě i zaručil, že tam nebudu, nevím co dělat, nějaký fotky nebo že to nějakým způsobem nezneužiju a že, takže kdyby asi tam táta nebyl doktor, tak by to bylo asi složitější.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Tak co jste tam vlastně mohla dělat na té LDN, týden? Spíš jste tak pozorovala?

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
Spíš jsem tak pozorovala a povídala jsem si s těma sestřičkama. Mohla jsem, přesně, mohla jsem se dívat jak probíhá ten denní režim, mohla jsem se něco zeptat i těch lidí, mě nechali se zeptat sestřičky a hodně jsem se bavila vlastně s tou vrchní sestrou, která tam už pracuje, já nevím teď přesně z hlavy kolik let, ale jako řádku let, takže má hodně zkušeností.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Jak to tam na vás působilo?

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
No úplně ten první dojem. Já jsem byla nachystaná, anebo i táta mi říkal, že to bude vlastně hrozný, takže mi to vlastně přišlo, že to není zas tak strašný. Já jsem si myslela, že to bude ještě jako daleko horší, ale samozřejmě to bylo drsný jako. Protože těch lidí si je třeba 6 na pokoji, 5, nemají žádné soukromí, a tak každý nemocný člověk prostě nevypadá hezky. Celá ta společnost vždycky se ty lidi snaží někam, někam šoupnout, někam odstranit, takže vlastně běžně s nemocnými nebo starými lidmi v tom, když to řeknu ošklivě, posledním stádiu životním nepřichází běžný člověk do styku, pokud to nezažije přímo v rodině, takže jako určitej šok to byl.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Jaká tam byla třeba péče o pacienty? To jste také pozorovala? Protože občas jsou LDN možná nespravedlivě líčeny takovým zvláštním způsobem. Měla jste pocit, že třeba ta péče tam je dobrá, jenom je tam málo doktorů, málo sestřiček a hodně pacientů?

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
Přesně tak. Já jsem měla pocit, že ta péče není špatná. I když asi teda bych tam nechtěla skončit, ale spíš jako my přišlo, že ty sestry toho mají prostě strašně moc, ale snaží se. Jako že se snažily třeba po krůčkách ty lidi takzvaně jako rozcházet, jako chodit s nimi po chodbě, aby nezůstali, aby se z nich nestaly, ošklivě řečeno, ležáky. Což třeba je úmorná práce, protože ti lidé jsou těžcí, nepomůžou jim, takže s nima prostě ženský čtyřicetiletý je vlastně tahají z těch postelí, snaží se je rozcházet. Takže to, to, to, já si myslím, že se snaží opravdu hodně, no jenom...

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Byla to velká inspirace pro ten film? Třeba, že byste bez pobytu, toho týdenního pobytu v LDN a potom následně několika měsících, kdy jste docházela do domovů důchodců a tam jste mluvila s těmi lidmi, že byste takový film nemohla natočit?

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
To myslím, že ne. Já už jsem měla napsanou asi tenkrát první stoprocentně, ale možná už třetí verzi scénáře. Spíš to byly takový ty drobnosti, ale co ten film jako dotáhnout do konce. Všechny ty věci, kde umístit sondu, jak to opravdu jako vypadá a co u takové postele leží třeba na stolečku, to jsou takový ty všechny věci, co k tomu vlastně jako patří, jak je ten člověk oblečený, jak vypadají jeho vlasy a tak dál, no. Takže určitě by byl ten film horší, si myslím, byl by méně pravdivý, ale tu základní kostru, ten příběh, to už jsem měla napsané.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
To říká režisérka Zuzana Špidlová ve Dvaceti minutách Radiožurnálu. Film Bába se už promítal i v Karlových Varech. Jak ho vůbec přijalo české publikum? Zeptáme se právě teď. Dvacetminut@rozhlas.cz, to je náš email, vy nám můžete psát své otázky na režisérku Zuzanu Špidlovou. Pokud se nepletu, tak ten film se vysílal teď, tuším buď v neděli nebo v pondělí v Karlových Varech. Jak ho přijalo české publikum?

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
Tak, potlesk byl poměrně velký. Spíš se lidi ptali, neslyšela jsem nějaké jako konkrétní reakce, jako je to hrozný, je to dobrý nebo tak. Takže spíš se lidi ptali takové ty klasické otázky, kolik ten film stál vůbec peněz.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Kolik stál?

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
Já se právě, protože jsme tam neměli Kristínu Dufkovou, produkční, tak já to nemám přesně spočítaný, ale myslíme si, že třeba kolem půl milionu, 600 tisíc, jako. Protože vlastně je to na pětatřicítku a udělat vlastně celou tu postprodukci.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Pětatřicítku, to je věk?

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
To je filmový materiál. Takže vlastně na nejlepší filmový materiály, prostě je to na filmovou surovinu, není to na digitální kameru.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Sledovala jste třeba diváky, když se promítal ten film, jak reagují? Jestli třeba si zakrývají obličej, jestli odcházejí ze sálu.

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
Ne, ne. To já nemůžu takhle u projekcí být. Takže já jsem byla venku a potom jsem tam jenom šla na tu diskuzi.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Jako vy to nechcete vidět, radši?

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
Tak já jsem ten film viděla...

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Ne, ne, nemyslím ten film, ale ty reakce. Jestli kvůli tomu třeba nechodíte se tam dívat na tu projekci.

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
Tak ty reakce mě zajímají, ale já už jsem ten film viděla tolikrát a hlavně tam taky bylo, že ono to bylo v dost malém sálu, takže já jsem vlastně svoje místo přepustila, protože tam vlastně spoustu lidí se ani jako nedostalo do toho sálu a stála tam docela velká fronta, tak jsem si říkala, že je lepší, aby ten film viděl někdo jiný než já.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Byly třeba rozdílné ty reakce tady v Česku a ve Francii? Kde byl větší potlesk?

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
To nevím, tak v té Francii tam bylo jenom, jenom že tam byly ty potlesky jako dva. Když začaly titulky a potom když skončily. Ale myslím, že ty reakce, že to téma je univerzální, že jako když jsem se tam bavila třeba s těma ostatníma lidma ze Cinéfondation, tak ať už byli z Koreje nebo z Brazílie, tak vlastně měli třeba podobný zkušenosti nebo tak, takže si myslím, že to je přenositelný, pochopitelný.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Kdy se vlastně dostane tady ten film do českých kin?

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
Tak zatím to vypadá, pokud všechno dobře dopadne, že by měl mít vlastně premiéru, ne teda premiéru, ale jako premiéru distribuční v Čechách 1.října ve Village Cinema na Andělu pravděpodobně a pak by ho měla distribuovat Asociace českých filmových klubů a což já mám právě z toho velkou radost, protože vlastně díky tomu se dostane i do menších měst, do i třeba okresních měst, malých měst a nebude jenom, že nebude k vidění jenom třeba v Praze v nějakém klubovém kině, ale že ho budou moct vidět i normálně diváci.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Já když se vrátím ke karlovarskému filmovému festivalu, který právě v těchto dnech probíhá. Vy když jste tam byla, měla jste třeba čas vůbec jít do kina na nějaký jiný film, když na svoje nechodíte?

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
Měla, určitě. Tak já jsem jela do Varů hlavně kvůli tomu, že uvidím filmy. Takže jsem pár hezkých filmů viděla.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Přibyly vám třeba po Cannes nějaké povinnosti? To znamená, že já nechci říct, že vás před pár měsíci ještě nikdo neznal, ale přeci jenom byla to určitá taková odbornější část lidí, kteří se věnují filmu. Teď třeba, coby vítězka v Cannes, musela jste se ve Varech účastnit různých oficialit nebo byla jste zvaná na různé večírky?

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
Nemusela, byla jsem zvaná. Ale také protože my se vlastně snažíme sehnat mezinárodního distributora Báby, takže jsme tam vlastně byli i s představiteli společnosti Fresh Film, která vlastně ten film bude distribuovat, bude se ho snažit prodat do zahraničí, takže i vlastně i kvůli tomu jsme tam byli na různých akcích, abychom se třeba eventuálně seznámili s někým, kdo ho třeba koupí do televize nebo vezme na nějaký festival do zahraničí nebo tak.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Já jsem se dočetla, myslím že to bylo v Reflexu, že jste byla na večeři se společností Unifrance a že tam jste seděla vedle producentky, která produkovala film Amélie z Montmartru, já jsem si říkala, že mi to nepůjde vyslovit. Nedomluvily jste se třeba spolu na nějaké spolupráci?

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
Tak úplně konkrétně ne, ale ptala se paní producentka co dalšího zamýšlím a takže jsme se trošku o tom projektu bavily, dal mi nějaké rady a byla velice vstřícná a milá. Ale jako nebylo to konkrétní, že by mi řekla, to je úžasné Zuzano, dám vám 20 milionů euro, tak to ne.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
No, ale on by se vám francouzský producent docela hodil, protože ten váš další film, který točíte nebo nevím jestli už točíte nebo chystáte se točit, tak ten se bude odehrávat ve Francii.

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
Bude, určitě by se mi hodil francouzský producent nebo spíš koproducent, vlastně. Ale to je taky potom věc vlastně producentů, třeba českých, aby si sehnali toho koproducenta k sobě, což...

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Jak jste s tím filmem daleko vůbec, s tím který musíte natočit?

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
Pořád na začátku, teď vlastně odjíždím asi za dva dny nebo za den a půl na dovolenou nebo prostě pryč z Prahy a konečně začnu pořádně psát, doufám.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Vy jste totiž o tom filmu v Mladé frontě DNES řekla, že naváže na snímek Bába, odehrávat se bude ve Francii, bude to komorně psychologické drama, ale víc neřeknete. Řeknete teď víc?

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
V podstatě pořád platí tohleto. Nic víc zatím nevím a ještě si to vlastně musím tak všechno nechat projít hlavou, protože vlastně když to třeba vezmu z jiné té zkušenosti s Bábou, tak já jsem přemýšlela o takovém úplně jiném tématu a najednou prostě mě napadlo tohleto téma, napsala jsem Bábu a tu základní osnovu jsem měla najednou celkem jako rychle, během třeba 14 dnů, takže třeba nakonec natočím film z českého venkova.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
A vy ještě nemáte úplně jasno o čem ten film bude? Nebo jste tajemná jenom proto, že máte strach, že by vám někdo mohl ukrást ten námět. Jak dalece třeba teď máte promyšleno vůbec o čem to bude? Protože to bude ten film, který by se měl promítat i v Cannes, pokud se nepletu.

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
Tak já si myslím, že to mám promyšleno, ale ještě si to musím v sobě pořádně vlastně rozmyslet, protože to je věc, kterou strávím třeba 3 nebo 5 let života a hlavně tam teď když jsem začala trošku víc vlastně se tomu věnovat a soustředit se na to, tak si úplně uvědomuju, jak je to hrozný závazek to Cannes a že se tím dá hrozně moc pokazit, když ten film nebude dobrý. Takže, takže je pro mě vlastně důležitý, že to vlastně dlouho sama v sobě promýšlet a nějak se co nejvíc na to jako pečlivě připravit už v tý scénaristický fázi.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
A kdy ten film bude hotový zhruba, odhadem?

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
Nevím, jako. Třeba za 3 roky, za 5. To je tak, to je dlouhá doba, než vznikne film.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Pojďme na otázky, které nám posíláte na email dvacetminut@rozhlas.cz. Karel Novotný se vás ptá z Hradce, podle čeho si vybíráte témata? Jestli třeba podle momentální nálady a proč točíte takové smutné filmy?

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
Tak to je asi daný mojí povahou, si myslím, že to je tak většinou u každého režiséra, který točí autorské filmy, takže nemůže jít proti svojí povaze a svýmu nějakýmu naturelu a tak, takže tak asi bych řekla.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Kamila Rychlá, podobná otázka mailová. Jestli jste smířena s tím, že budete takový menšinový tvůrce? Nebo jestli se pustíte někdy do tvorby komedie, která třeba osloví větší publikum?

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
Tak zatím teda komedie neplánuji, ale ani se jí zároveň, neříkám teď že bych se jí jako bránila, ale nemyslím si, že bych teď v nějaké blízké době se vrhla na komedii.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Další emailový dotaz. Jak to vůbec vypadalo na festivalu v Cannes? Když jste tam přijela, jestli jste potkala nějaké známé osobnosti a koho?

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
No, my jsme přijeli. My jsme tam vlastně byli celkem tuším 4 dny, takže to bylo takové strašně rychlé. Protože tam, tím třeba že já karlovarský festival já znám dlouho, tak se tma umím orientovat, takže to bylo spíš takový, že jsem se tam celou dobu rozkoukávala a pak už jsme jeli pryč. Ale tak já jsem tam viděla spoustu celebrit, protože vlastně jsme šli na tom červeném koberci, takže tam, tam, jsme se potkali vlastně se všema těma hercema, který hráli v Tarantinově filmu a taky už se několikrát že s tím Bradem Pittem a s tou Angelinou Jolie.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Vy si na to moc nepotrpíte na ty celebrity, jste také říkala v jednom rozhovoru.

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
Tak spíš ne na tokovýhle bulvární. Třeba to, že jsem seděla s Isabelle Iper u stolu, tak to mě potěšilo hrozně, protože si jí hrozně vážím jako herečky, líbí se mi, je to strašně chytrá, zajímavá žena a je to vlastně celebrita taky. Takže to mě jako těší. Spíš mi přijde takový divný celebrity typu Paris Hilton, která tam dorazila v nějakým hrozně velkým fáru a tak.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Já jsem se dočetla v Mladé frontě, že třeba vy jste až třeba na poslední chvíli začala řešit co si vezmete na sebe, že přeci jenom festival v Cannes je taková přehlídka té poslední módy, značkových, drahých modelů. To je další věc, třeba ten, na které si nepotrpíte evidentně, takže opravdu to bylo tak, že až potom na poslední chvíli jste si nechala ušít zelené šaty s lemováním a vyrazila jste na červený koberec v Cannes?

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
Ne, tak já, jako mě zajímá docela móda. Spíš jako, protože jsem studentka, tak nemám nějak jako úplně prostředky na to, abych si kupovala drahý modely a jako mám ráda hezký věci a i mě to zajímá, protože mám i spoustu kamarádů návrhářů, protože vlastně lidi se často kamarádí s lidmi z um průmky a tak. Takže mě to zajímá, zajímá mě to i vzhledem třeba k filmům. Protože vlastně pro někoho aniž by chtěl třeba mít jako výtvarníka kostýmů a tak. Takže sleduju, co, co, co návrháři třeba dělají. Ale bylo to na poslední chvíli, ale to bylo spíš proto, že my jsme pořád neměli dodělaný film, protože jsme neměli ještě peníze na tu kombinovanou kopii, takže jsme strašně jako složitě organizovali to, aby se ten film vůbec dodělal. Měli jsme vůbec peníze na plakáty, na letáky. Ani na ten pobyt jako pro ostatní členy štábu. Takže jsme vlastně furt něco organizovali a ty šaty byly opravdu už jenom poslední věc.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
A členové štábu, to znamená všichni byli studenti? Že to byla taková studentská výprava?

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
No, vlastně akorát můj manžel. Tak ten už má hotovou FAMU, ale před dvěma lety skončil FAMU.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Takže vy máte bakaláře na FAMU, zatím.

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
Já mám bakaláře a on už má magistra.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
V Cannes bylo 17 mladých režisérů, kteří se vlastně ucházeli tady o tu cenu. Odkud byli tak namátkou? Nemusíte říkat jednu národnost za druhou, ale.

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
Brazílie, Čína, dva Korejci.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Viděla jste jejich filmy třeba?

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
Ne všechny, málo. Protože jsem právě dělala docela dost rozhovorů. Spíš, spíš právě členové mého štábu, tak ty viděli skoro všechno.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
A byla to třeba podobná tématika té vaší, anebo to byly třeba úplně jiné snímky?

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
Spíš jiné. Byl tam třeba izraelský, vlastně docela politický snímek z Palestiny. Pak tam byl takový spíš i ten korejský byl spíš jako horor. Pak já jsem třeba viděla tovej jako hodně roztomilej animák s takovým ekologickým podtextem, ale s velkou nadsázkou. Takže to bylo hodně pestrý.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Vy jste zmínila politiku. Vy se jmenujete Špidlová. Váš manžel je syn Vladimíra Špidly, českého eurokomisaře. Vás zajímá politika?

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
Tak, ne úplně politika jako spíše mě zajímají věci veřejné. Ale to, že bych se, a musím říct, že čím dál tím míň. Že mě třeba zajímala politika hodně, když jsem třeba studovala práva nebo ještě před tím na gymnáziu. Teď, teď, celkem už ani tolik ne.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
A bavíte se třeba s Vladimírem Špidlou když se potkáte, když třeba přijede z Bruselu nebo když vy jedete za ním do Bruselu, tak bavíte se třeba o politice? Dáváte mu třeba politické rady nebo naopak on vám koho máte volit?

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
Ne, koho mám volit, to mi nedává rady. Ne, zas tak moc ne. Spíš se bavíme o nějakých rodinných věcech. Spíš Šimon, jako manžel se víc baví o politice a já zas tak moc ne.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
A máte z Vladimíra Špidly pocit, že by rád zůstal evropským komisařem?

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
To teda nevím, to opravdu nemůžu takhle za něj mluvit. Tak já myslím, že tu práci má určitě rád a dělá poměrně hodně, takže jako třeba by to bylo fajn, ale...

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Napadlo vás třeba natočit jeho portrét? Protože on má hodně za sebou. Zažil v politice vzestupy, pády. To by bylo skoro na nějaký film.

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
No to bych musela točit dokument a to bych teďka určitě nechtěla a hlavně asi bych nechtěla točit někoho kdo je takhle příbuzný, jako. To bych neměla ten odstup a asi by mi bylo nepříjemný do něj třeba i nějak, protože já si myslím, že tam je důležitý i do toho člověka nějak jako rýt a být nepříjemná a to zas se mi ty rodinný vztahy jsou pro mě důležitější než, než. A ten film by nebyl dobrý, že jo. Kdybych něco třeba neodkrývala nebo se nesnažila být nějaká jako útočnější, takže jako spíš ne.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Režisérka Zuzana Špidlová byla hostem Dvaceti minut Radiožurnálu. Díky za to, na shledanou.

Zuzana ŠPIDLOVÁ, režisérka:
Na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.