Ztráty a nálezy

Jednoho dne mi při jízdě autobusem v této bývalé britské kolonii vypadla z tašky peněženka. Ano, se všemi kreditními kartami, služebními i soukromými, českými i zahraničními, s místní občankou, novinářskou průkazkou, kartou zdravotní pojišťovny, svatební fotkou a dalšími cennými doklady. Ti, kterým se něco podobného někdy stalo, určitě porozumí mému stavu v okamžiku, kdy jsem vše zjistil. Navíc jsem na to přišel až zhruba o hodinu později při placení v jednom z obchodů.

Mrákoty, orosené čelo, zoufalství. A také naděje. Rychle jsem se vydal zpět na zastávku a nastoupil do stejného čísla. Řidič mi poradil, abych s ním, podotýkám zdarma, jel na konečnou a mezitím zavolal na horkou linku, jejíž číslo je vyvěšené v každém dopravním prostředku.

Na dispečinku však nikdo žádný nález nehlásil, a tak jsem se vydal zpět na autobusové nádraží na druhém konci ostrova Hongkong. Cestou mi zazvonil telefon a božský hlas mi do sluchátka říkal, že jeden z cestujících mou peněženku našel a odevzdal řidiči. O několik desítek minut později jsem měl své veškeré doklady opět u sebe. Rána, kdy mi spadl obří kámen u srdce, musela být slyšet hodně daleko.

Musím přiznat, že jsem po celou tu dobu zcela nepodlehl panice a stále věřil, že se s obsahem své peněženky nakonec shledám. I proto jsem žádnou z bankovních karet nezablokoval. Za těch několik let, co v Hongkongu žiji, už vím, že tato země patří k nejbezpečnějším na světě a člověk se nemusí bát nejen chodit sám v noci po městě, ale také že ho nikdo neokrade. Ani v dopravních prostředcích, v taxíku nebo na ulici.

Když jsme na jaře 2006 do bývalé britské kolonie přijeli, spatřili jsme ženu, která na chodníku našla klíčenku a položila ji na vysoký obrubník, aby ji dotyčný snáze našel. Podotýkám, že šlo o značku Louis Vuitton. O pár měsíců později už jsem bez mrknutí oka dal v restauraci svou kreditku číšníkovi, který mi ji slíbil vrátit při závěrečném placení, a k tomu mi dal vizitku podniku s odůvodněním, abych prý věděl, kde ji mám hledat, kdybych z nějakého důvodu odešel a kartu si u něho nevyzvedl.

Pro našince neuvěřitelný příběh. Bohužel. Já vím, jiný kraj, jiný mrav, ale zkuste mi odpovědět na otázku, zda by se něco podobného mohlo stát u nás. Myslím, že se v odpovědi budeme shodovat.