Zpověď napraveného gamblera: Do herny jsem chodil jako do práce, říká Martin Svoboda
Jednou gambler, vždycky gambler. „I když budu abstinovat celý život, vím, že jako gambler i zemřu,” říká abstinující hráč Martin Svoboda a dnes předseda sdružení Občané proti hazardu v rozhovoru s Lucií Výbornou.
Kdysi byl úspěšným podnikatelem, pak přišla kritická chvíle, kdy v jedné z jeho firem chyběla částka, kterou se rozhodl získat v ruletě. Během následujících let prohrál skoro osm milionů korun.
„Na začátku mi všechno vycházelo. Během poměrně krátké doby jsem díky hraní vydělal skoro čtvrt milionu. A když tyhle peníze naopak začaly mizet, nebyl jsem schopný říct dost,” vzpomíná.
V té době prý do herny začal chodit jako do práce. „Už jsem tam nechtěl ani být, jediné, o co mi šlo, bylo být v plusu,” říká.
Vyléčila mě až smrt maminky
Trvalo několik měsíců, než u něj vznikla skutečně silná závislost. „Lidem, kteří se prací se závislými zabývají, nezávidím. Jde o boj s větrnými mlýny, protože gambleři mají spoustu možností se k závislosti vracet - jako kdybyste byla závislá na drogách a cestou do práce vám někdo dvacetkrát nabídl drogu.”
Propadl jsem gamblu. Půjčil jsem si čtvrt melounu. Vzal jsem si úvěr. Přetvařoval jsem se dál. Skončil jsem u Providentu. Chci spáchat sebevraždu.NÁZVY PRVNÍCH KAPITOL Z KNIHY „JÁ HRÁČ”
Martinu Svobodovi „pomohla” vlastně až smrt vlastní maminky. „Byla to obrovská facka, která mi pomohla se probrat. A nyní, když podobně závislým naopak pomáhám, zjišťuji, že často je vyléčí až takováto rána, ztráta blízkého člověka, dětí a podobně.”
On sám se ze závislosti dostal, i když upozorňuje, že gambler se nikdy nemůže úplně „vyléčit”. Dnes pomáhá lidem s podobným osudem, napsal knihu „Já, hráč. Zpověď opravdového gamblera” a také je předsedou sdružení Občané proti hazardu.
Celý rozhovor si poslechněte přímo v tomto článku a také v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.