Znovuzrozené drážďanské Albertinum vábí návštěvníky z Čech
Drážďany jsou častým cílem českých turistů. Znalci vědí, že se tam dá leccos koupit mnohem lépe a levněji než u nás. A proč neskloubit nákupy s kulturou? Právě milovníci umění mají od 20. června nový důvod, proč se do saské metropole vypravit. Po rekonstrukci budovy poškozené záplavami znovu otevírá brány Albertinum.
Pár dní před slavnostním otevřením budovu Albertina na nábřeží Labe obklopuje zábradlí. Uvnitř panuje čilý ruch, rozvěšují se poslední obrazy, dodělávají poslední instalační práce. „Bylo to tehdy velmi dramatické,“ vzpomíná ředitel galerie nových mistrů Ulrich Bischoff na rok 2002. Rozvodněné Labe tehdy potopilo celé spodní patro vyhlášené saské galerie.
„Naštěstí se nic nestalo. Měli jsme strach, že voda budovu zcela zničí. Bylo to tu pod vodou celé týdny, ale většinu obrazů jsme stihli naštěstí zachránit. Sám jsem je pomáhal vynášet nahoru. Některé rámy jsme už nestihli, ale největší obavy byly z toho, zda voda nenaruší základy,“ doplňuje ředitel.
„To, co se jevilo jako katastrofa, se nakonec ukázalo jako dar z nebes,“ říká dnes generální ředitel profesor Martin Roth. Bez ničivé povodně by zřejmě nikdy k tak rozsáhlé rekonstrukci nedošlo.
A podobně jako kdysi český národ sám sobě postavil divadlo, němečtí umělci se rozhodli dát si dohromady galerii. „Na tom je skutečně zajímavé a velmi emotivní, že projekt nevznikl díky politické vůli, i když tehdejší premiér Gerhard Schröder mi volal a měl starost, co se se sbírkami v Drážďanech děje. Ale nové Albertinum se narodilo díky iniciativě mnoha umělců. To byla tehdy neuvěřitelná atmosféra,“ vypráví ředitel o hlavním impulsu, díky kterému se mohou Drážďany chlubit další výraznou dominantou.
„Tohle je obraz Gerharda Richtera, jeden ze 44 , které se tehdy v aukci prodaly. Richter pochází z Drážďan. Tady nasával atmosféru, nacházel impulsy pro svou práci a tímto způsobem se svému rodnému městu odvděčil,“ vzpomíná s nadšením Ulrich Bischoff.
Právě umělci zažehli jiskru. Rekonstrukce se neměla stát jen tak obyčejnou opravou promáčených stěn. Díla se chopil uznávaný německý architekt Volker Staab. Cílem bylo změnit budovu Albertina na Archu umění. „A to se opravdu stalo. Proti povodni tu byl vytvořený takový závěsný most,“ detailně popisuje architekt, jak vznikla vůbec nejodvážnější stavba v Drážďanech, která by měla i v případě další vysoké vody sbírky uchránit před zničením.
Návštěvníci mohou do galerie vstoupit dvěma vchody. Z Brühlovy terasy na nábřeží nebo z náměstí poblíž nově dostavěného kostela Frauenkirche. Otevře se jim zcela nový pohled do interiéru muzea. Uprostřed Albertina vzniklo prosklené nádvoří s kavárnou, knihkupectvím, prostorem pro koncerty a divadelní představení.
Od romantiky po současnost se jmenuje expozice, kterou chtějí v Drážďanech přilákat první návštěvníky. Kolekce zahrnuje známé líbezné romantické obrazy 19. století, francouzské impresionisty po Gerharda Richtera a až po díla současných multimediálních umělců.
Podle Stephana Adama z oddělení komunikace je jedním z cílů nově otevřené galerie přilákat další návštěvníky z Čech. „Všechny publikace, všechny knížky budou v češtině i polštině. Praha je dnes snad jen přes hodinu jízdy autem a hranice jsou doslova za rohem. Jsme jeden evropský region, ne dvě země. Proto si tu přejeme více Čechů, než tomu bylo dosud,“ láká Čechy Stephan Adam.
Nové Albertinum které je jakýmsi mostem mezi starým a novým uměním, mezi jednotlivými druhy umění, určitě za výlet do Drážďan stojí.
