Žlutý kočár na kolejích. Historická tramvaj patří k Milánu už víc než sto let

Čekám na zastávce Via Grossi hned vedle náměstí Duomo, kde stojí slavná milánská katedrála. Kolem projíždějí tramvaje, ale já čekám na tramvaj číslo jedna.

Je žlutá, hranatá a už přijíždí.

Kočár na kolejích

Zevnitř tramvaj moc nepřipomíná, vypadá spíš jako kočár. Dřevěné lavice jsou umístěné po stranách, takže když řidič přišlápne brzdu, cestující se k sobě přimáčknou.

Cestující Sára s ní jezdí dvakrát denně, většinou tak čtyři zastávky. „Líbí se mi, je velmi rychlá,“ říká.

Čtěte také

Tramvaj jezdí ze zastávky Roserio do stanice Greco. Na konečné stanici mám štěstí, ujímá se mě totiž řidič Enrico a vysvětluje mi, že tramvaj prošla přestavbou. Vnitřek je ale prý stejný jako před sto lety.

Páky slouží k přidávání rychlosti nebo naopak k brždění|foto: LHOON, Licence CC Attribution ShareAlike 2

Kapitán tramvaje

Podle Enrica není těžké tramvaj řídit, ale je k tomu potřeba speciální školení a certifikát. Řidič si taky musí dávat velký pozor na skútry a motorky, kterých je v Miláně hodně.

Práce se Enricovi líbí, připadá si prý jako kapitán tramvaje. A když mě vezme do kabinky, ani se mu nedivím. Vypadá to tady jako na kapitánském můstku, najdete tu dokonce i kolo, které připomíná lodní kormidlo.

Čtěte také

Tramvaj se ovládá pomocí dvou páček, které připomínají klikovou hřídel nebo kliku od pumpy. Ta vlevo je pozlacená, vpravo černá. Jedna slouží k přidávání rychlosti, druhá k brždění.

Zážitek z minulého století

Zážitek z jízdy je úplně jiný než z pražské tramvaje. Hučí, drncá a odevšad se linou neobvyklé zvuky.

Jízdu historickou tramvají provázejí nejrůznější neobvyklé zvuky|foto: LHOON, Licence CC Attribution ShareAlike 2

„Líbí se mi, je to kus milánské historie. Má opravdu výjimečný design,“ hodnotí studentka japanologie Sára.

„Na druhou stranu si myslím, že už nevyhovuje tak velkému městu jako je Milán. Když jsou zácpy a auta stojí na kolejích, tak je opravdu obtížné se s ní dostat do práce.“