Život i smrt Fridricha II. dodnes obestírají tajemství

9. září 2012
Pohled na Palermo z věže Pisana

Antikrist i Bůh na Zemi, milovník umění i tyran, římský císař i přítel Arabů. Fridrich II. byl panovníkem osvíceným, uznávaným i nenáviděným. Historici i laici dodnes diskutují o jeho přínosu, životním stylu i odkazu.

Kostelní zvony v městě Jesi do široka daleka oznamují radostnou zprávu. Právě se narodil budoucí král a císař, kterého historici i laici později označí za jednoho z nejzvláštnějších panovníků v evropských dějinách.

Ostatně vše začalo samotným narozením. Jeho matce Konstancii, normanské princezně a dědičce Sicilského království, už bylo 40, o otci, římském císaři Jindřichovi VI., zase zlí jazykové tvrdili, že je neplodný. Porod onoho 26. prosince 1194 tedy musel být veřejný, aby se vyvrátila jakákoli podezření, že se následníkem trůnu stane podvržené dítě.

Fridrich II. se navíc ještě ani nerozkoukal a ve dvou letech už se stal římským králem a o rok později i sicilským. I když o císařskou korunu musel později tvrdě bojovat a získal ji i s přispěním českého vladaře Přemysla Otakara I., stal se mocným a velmi vzdělaným panovníkem.

Moderní panovník

„Fridrich II. měl strategickou vizi, a to díky vzdělání, kterého se mu dostalo. Studoval dějiny Řecka, Říma, Byzance, Persie i Arabů, učil se o Alexandru Velikém a seznamoval se s dílem Aristotela nebo Platóna. Dozvídal se, jak nejlépe vládnout, tedy ve společnosti postavené na jasných zákonech a jejich dodržování,“ vysvětluje ředitel Ústavu středověkých studií profesor Alessandro Musco.

Fridrich II. získával dovednosti na normanském dvoře v Palermu. „Byl velmi moderní, podporoval umění, poezii i vědu. Sám napsal významný zoologický traktát O lovu se sokolem. Byl také velkým přívržencem logiky a medicíny a v Neapoli založil i první státní univerzitu v Evropě,“ vypočítává profesor Alessandro Musco.

V městě Jesi se Fridrich II. narodil

Sídelním městem sicilského krále a římského císaře se stalo Palermo, které se za jeho panování proměnilo ve vskutku kosmopolitní centrum celého Středomoří. Fridrich II. mluvil šesti jazyky a s otevřenou náručí vítal židovské učence, byzantské vzdělance i islámské duchovní. Osobně se přátelil se sultánem Al-Kámilem, čímž proti sobě popuzoval představitele římsko-katolické církve a dokonce byl exkomunikován.

Zasloužil se o zrod italštiny

Liboval si v orientálním luxusu, měl vlastní saracénskou gardu i harém. Miloval ženy, život i krásu slov, v mluvené i psané podobě.

„Díky Fridrichovi II. jsme měli první verše v našem jazyce. Italština se zrodila právě tady v Palermu, ve věži Pisana,“ cituje nápis vytesaný v Normanském paláci paní Renata Bologna, podle které právě ve věži Pisana existovala za Fridricha II. i škola poezie.

Nutno říci, že básníci odtud měli fantastický výhled, na moře i samotné Palermo, kterému vévodí i katedrála. A právě v ní nakonec spočinuly i ostatky slavného panovníka.

Tuto korunu nosil Fridrich II.

Jako by byl Fridrich stále přítomen

„Pokaždé, když sem přijdete, přepadne vás pocit, že Fridrich II., tedy jeho duch, je tady. Každý den najdete na jeho hrobce čerstvou růži. Pořád tedy existuje někdo, kdo ho miluje. Celé je to tajemné, záhadné, ale je to skutečné a pravdivé,“ ukazuje mi paní Renata na sarkofág z červeného mramoru ukrývající Fridrichovy ostatky. Překvapení však čekalo i experty, kteří v roce 1998 hrobku otevřeli.

„Královo tělo bylo přikryto dvěma dalšími. Původně jsme mysleli, že jde o dva bratry. Nakonec se ukázalo, že v jednom případě šlo o mladou dívku ve věku 18 až 20 let. Pochopitelně jsme se zaměřili i na samotného císaře a zjistili, že v roce 1250 nebyl udušen svým synem, jak někteří tvrdili,“ objasňuje jedno z tajemství spojovaných s Fridrichem II. profesor Giuseppe Salerno. Na odhalení však čekají mnohá další.


Zvětšit mapu: italština se prý na Sicílii zrodila také díky přispění Fridricha II.