„Ať žije svět rovných a svobodných lidí.“ Proroctví Karla Čapka o tragickém osudu českého národa

Na Štědrý den 1937 se na vysílání připravují vynálezce František Křižík (sedící), Otakar Matoušek, Karel Čapek a Vincenc Lesný

Československý rozhlas na Štědrý den roku 1937 vysílal mírové poselství „všem lidem dobré vůle“, během kterého se vědec František Křižík a spisovatel Karel Čapek snažili oslovit významné světové osobnosti pomocí rádiových vln. Nikomu se však nedovolali, symbolicky kvůli „technickým poruchám a atmosférickým bouřím nad oceánem“.

Amerika mlčela stejně jako celá západní demokracie. Karel Čapek si tak strašně přál „svět rovných a svobodných lidí“, že se soumraku demokracie v podobě březnové okupace Československa ani nedožil. A zemřel o rok později na banální nachlazení, které přerostlo v zápal plic, na Boží hod vánoční roku 1938.

Smrt Karla Čapka se však shoduje se skonem Republiky Československé nejen časově, ale i alegoricky. A podobenstvím o ovládnutí světa diktaturou, kterému demokracie neumí čelit, je i celé Čapkovo dílo, včetně dramatu pro březnovou okupaci nejpříznačnějším – Války s mloky z roku 1935, kterou zpracoval pro Československý rozhlas režisér Jiří Horčička v roce 1958 do podoby slavné rozhlasové hry.

Studio ’39: Byli jsme s vámi tenkrát i dnes

Vysílání na vlnách Radiožurnálu a ČRo Plus a také online nabídne dobová svědectví, vstupy reportérů z klíčových míst tehdejšího dění v reálném čase i hosty a pamětníky ve speciálním studiu na pražském vlakovém Hlavním nádraží. Začínáme 15. března ve 4 hodiny ráno. Záznam najdete na webu Radiožurnálu.

V krátkém filmu jsou kromě zvukového záznamu z vysílání Československého rozhlasu z 24. prosince 1937 také poprvé použity autentické fotografie z archivu Českého rozhlasu tuto událost zachycující. Karel Čapek svým zoufalým voláním události z jara roku 1939 předvídal, ale nedožil se jich. Tak, jak byl jen několik měsíců před březnovou okupací naší země pohřbíván spisovatel Karel Čapek, je ve filmu pohřbívána i celá Československá republika.

Zřejmě byl na seznamu gestapa, říká ředitelka památníku Karla Čapka. Slavný spisovatel zemřel přesně před 80 lety

Kristina Váňová

Přestože byl mnohokrát nominován, Nobelovu cenu za literaturu Karel Čapek nikdy nezískal. I tak dodnes patří k největším literárním osobnostem naší historie. Své poslední dny strávil muž, který zemřel přesně před 80 lety, v jednom unikátním domě na Příbramsku. V rozhovoru s Lucií Výbornou o něm zasvěceně mluvila Kristina Váňová, ředitelka památníku Karla Čapka. 

V Archivu Českého rozhlasu se dochovaly dva záznamy hlasu Karla Čapka (1890–1938). Jde o historicky unikátní dokumenty, neboť Čapek nerad veřejně vystupoval a hovoření do rozhlasového mikrofonu nebylo výjimkou. V době ohrožení československé demokracie a státnosti však český spisovatel z tohoto svého stínu vystoupil.

První zvukový snímek pochází ze Štědrého dne roku 1937. Tehdy se Čapek v Československém rozhlase sešel se známým vynálezcem Františkem Křižíkem (1847–1941), aby pronesli mírová poselství světu. Dochovaná fotografie z tohoto setkání ukazuje, že jim s překlady projevů do cizích jazyků pomáhali Vincenc Lesný (1882–1953) a Otakar Matoušek (1899–1994).

Křižík se snažil dovolat Albertu Einsteinovi do Ameriky, aby vyjádřil víru v potenciál vědy sbližovat národy. Čapek se ve svém proslovu, z něhož se nám dochovala pouze česká verze, snažil oslovit tehdy již válkou zachvácený dálný Východ.

Český spisovatel zde na jedné straně stísněně hovoří jako zástupce „Evropy, kde je nám teskno, ze západního světa, kde ani ty nejvyspělejší národy si nemohou podat ruce jako rovní bratři“. Zároveň ale promlouvá jako „slabounký hlas západní demokracie“ a podává „bratrskou ruku“ dalším národům. Čapek svůj minutový proslov uzavírá rovnostářským a svobodomyslným požadavkem: „Ať žije svět, ale budiž to svět rovných a svobodných lidí.“

Československý rozhlas na Štědrý den roku 1937 vysílal mírové poselství „všem lidem dobré vůle“, během kterého se vědec František Křižík a spisovatel Karel Čapek snažili oslovit významné světové osobnosti pomocí rádiových vln

Druhou nahrávkou je Čapkova přednáška Pravda vítězí z roku 1938, z níž se podařilo digitalizovat pouhé dva zlomky v celkové délce pěti a půl minuty. Spisovatelův hlas zde pozoruhodným způsobem rozvíjí odkaz v roce 1937 zvěčnělého prezidenta Osvoboditele.

Čapek ve svém proslovu nabádá k následování třech v Masarykovi se snoubících evropských principů (antická kultura, křesťanství a moderní vědeckost), jež ztotožňuje s mravní opravdovostí, poctivostí, upřímností a Pravdou. V nich vidí protiváhu ke čtvrtému principu, který se v Evropě konce třicátých let dynamicky vzmáhal a jejž Čapek identifikuje se lží, ovládáním, fanatismem a nesnášenlivostí. V Čapkových slovech lze tušit varování před sílícími totalitními režimy tehdejšího světa.

Nikomu se však nedovolali, symbolicky kvůli „technickým poruchám a atmosférickým bouřím nad oceánem“.

Dvojice těchto zvukových snímků je pro Čapkovy postoje a názory v mnohém typická. Český spisovatel byl totiž velkým obhájcem demokratické věci a idejí lidského porozumění, když zároveň varoval před zničujícím potenciálem moderní techniky a totalitních diktatur. Na této platformě jsou vystaveny i mnohé Čapkovy romány a divadelní hry. Některé z jejich rozhlasových adaptací jsou taktéž k nalezení v Archivu Českého rozhlasu. Za všechny jmenujme Válku s mloky v režii Jiřího Horčičky z roku 1958, kde se jednotlivých rolí ujímají Karel Höger, František Filipovský či Rudolf Hrušínský.

Upozorněním na archivní snímky s „čapkovskými zvuky“ se však téma vztahu Karla Čapka k rozhlasu nevyčerpává. Naopak. Český spisovatel byl již od poloviny dvacátých let nadšeným posluchačem rádia, tehdejší převratné technologické novinky, která mu zprostředkovávala hudbu jakožto kulisu pro každodenní psaní a zároveň informace o širším světě. Čapek navíc využíval své autority v prvorepublikovém veřejném životě k popularizaci rozhlasového vysílání. Ve více než dvou desítkách článků svým spoluobčanům představil smysl, význam a možnosti rádia (např. známý článek Muž a krystal z února 1926).

Karel Čapek se snažil skrze rozhlas oslovit světové osobnosti, ale Amerika mlčela, stejně jako celá západní demokracie

Sám Čapek ale s rozhlasem intenzivněji spolupracoval až ve třicátých letech, a to zvláště v jejich druhé polovině. Jeho tehdejší humanistické a mírové výzvy a varování před totalitárním nebezpečím však nebyly vyslyšeny.

Agresivní jednání Sudetoněmecké strany, zahraniční politika Třetí říše a zrada západních velmocí vedly k Mnichovu. Toho se český spisovatel dožil, ale okupace zbytku českých zemí v březnu 1939 již nikoli. Zemřel na Boží hod vánoční roku 1938 poté, co byl uštván nenávistnou kampaní druhorepublikových fašistů. Ti dávali vinu za mnichovskou katastrofu v prvé řadě masarykovské orientaci první Československé republiky, chybám v její zahraniční politice i hodnotám (např. údajné „lži-humanitě“), na nichž byla v oficiální rovině vystavěna. Karel Čapek patřil k předním exponentům tohoto prvorepublikového směřování a své pronásledování v druhé republice snášel velmi trpce.

Tehdy se mohlo zdát, že Karel Čapek a jeho humanistické ideje prohráli. Ovšem jen nakrátko. Český spisovatel byl totiž nositelem určitého nadějeplného a povzbudivého idealismu spojeného s vírou ve zlepšování lidské společnosti, a to i přes mnohé soudobé katastrofy, které se zdají tuto víru popírat. Tyto názory a postoje byly protijedem vůči tzv. realismu a úsilí přizpůsobit se (či poddat) soudobé situaci.

Sám Čapek v předtuše budoucích katastrof zkraje ledna 1938 v Peroutkově Přítomnosti vyjádřil přesvědčení, že dějiny lidstva jednoznačně směřují k dorozumění mezi národy a k tomu, aby jeden národ neovládal druhé: „Nové, skutečně nové ve světě je jen to, v čem pokračuje dál ten starý a neustálý vývoj; co se staví proti němu, není nové; je to jen anachronismus, úchylka a dočasné zvrhnutí. Nevíme ještě, bude-li to vůbec k něčemu dobré; ale pokud se opravdu ptáme, kam směřuje vývoj, najdeme v tom, co se dnes nejvíc snaží vtisknout světu a dějinám svou značku, horečnou aktuálnost něčeho, co je předem odsouzeno být jenom episodou, kterou dřív nebo později vezme čert.“

Použité materiály

Zvuky

Primární literatura

  • Čapek, Karel: Muž a krystal. In: V hlavní roli rozhlas! Ed. Milan Pokorný. Praha 2018, s. 17–19.
  • Čapek, Karel: Kam směřuje vývoj. Přítomnost 15, 1938, č. 1, s. 1–2.

Sekundární literatura

  • Buriánek, František: Karel Čapek. Praha 1988.
  • Ješutová, Eva a kol.: Od mikrofonu k posluchačům. Z osmi desetiletí českého rozhlasu. Praha 2003.
  • Med, Jaroslav: Literární život ve stínu Mnichova (1938–1939). Praha 2010.
autoři: Miloslav Novák, Martina Havlíčková Holá, Tomáš Pánek|zdroj: Archiv Českého rozhlasu