Ze Zelené dohody se stal zjednodušený strašák. Nejde ji jen milovat, nebo nenávidět, říká Dusík

Exkluzivně zveřejňujeme výzkum Institutu 2050 České klima 2024, který ukazuje naše přemýšlení o změně klimatu. Vytanuly vám v té souvislosti u nás přetrvávající mýty o klimatické změně?

Se zájmem jsem si průzkum přečetl a jsem rád, že se Český rozhlas na jeho vzniku podílel a že se mu v těchto dnech intenzivně věnuje. Myslím, že ukazuje několik věcí, které se opakují po celou dobu, co se věnuji problematice změny klimatu.

Čtěte také

Projekt České klima. Jak se liší Češi v přístupu k otázkám ochrany přírody?

Například to, že se nás změna klimatu v českém prostředí tolik nedotkne, že se primárně jedná o věc, kterou je třeba řešit v energetice nebo velkých průmyslových podnicích a neměla by přímo dopadat na chování jednotlivých občanů. Pak se objevují různé mýty, například mě zaujalo, že si 39 procent lidí myslí, že nebudou moci po roce 2035 řídit auto se spalovacím motorem.

Je zajímavé se podívat na detailní rozbor toho, co si česká veřejnost myslí ať už o problému změny klimatu celkově, nebo o tom, jak se s tím snaží vypořádat Zelená dohoda Evropské unie.  

Autor článku serveru iROZHLAS.cz Jan Kaliba vybral některé paradoxy, například to, že Češi považují změnu klimatu za závažný problém, ale jen menšina přímo pro sebe a své blízké. Setkáváte se s takovým pohledem osobně často?

Setkávám se s tím poměrně často. Je to odlišeno asi tím, jak moc je dotyčný člověk dotčený tím, jak se klima mění. To, že se klima mění, je zřejmé a je potvrzené, že se bude měnit v různých místech různým způsobem.

Čtěte také

Češi mají rádi malebnou krajinu a chtějí chránit klima. O Green Dealu ale pochybují, říká Krajhanzl

Je také zřejmé, že to bude mít nějaké pozitivní aspekty, jako třeba prodloužení vegetačních sezón. Je to ale také o míře a frekvenci rizik typu povodní a sucha, které se mohou více projevit pro lidi, kteří se živí například zemědělstvím, než pro někoho, kdo bydlí v městském bytě s klimatizací, kde rozdíl nemusí být tak významný.

Strašák a symbol

Zelenou dohodu vnímá velká část Čechů negativně, polovina by ji zrušila. Jak si to vysvětlujete?

Ze Zelené dohody se stal od té doby, co byla v roce 2019 přijata, zjednodušený strašák. Smrskla se do symbolu, který můžete mít v oblibě nebo neoblibě. Je důležité si uvědomit, že je to velký soubor předpisů, které nejsou jen v oblasti klimatu, ale třeba i v oblasti snížení znečištění, ochrany přírody a řady dalších věcí.

Je to komplexní program, na jehož konci by měla být modernizace evropské ekonomiky, která nebude škodit životnímu prostředí a které se podaří dosáhnout do roku 2050 uhlíkové neutrality.

Zelená dohoda se ale zhmotnila také v symbol podpory či odporu vůči regulaci, kterou Evropská unie představuje. Myslím, že tam bude i element toho, jak složitě se pojem Green Deal překládá do češtiny jako dohoda nebo úděl. Je to spíše emocionální, než věcné.

Čtěte také

Meteorolog Žák: Klima se mění, povodně budou ničivější. Rozumné by bylo záplavové oblasti opustit

Češi chtějí rozvíjet obnovitelné zdroje energie, požadují odolnější krajinu nebo stojí o modernizaci českého průmyslu a země jako celku. Proč tedy zároveň brojí proti Green Dealu?

Projevuje se v tom několik momentů. Jedna otázka je, jestli Češi vědí, co konkrétně mohou udělat, jakým způsobou mohou sami přispět ke zmenšení problému.

Je důležité vysvětlovat jednotlivé aspekty – třeba jaký efekt má to, jestli na dovolenou poletím letadlem nebo jestli pojedu vlakem, zda budu jezdit ve sterém dieselovém autě, nebo jestli si pořídím elektrokolo. To jsou volby, které nejsou vždy srozumitelné. Je potřeba vysvětlovat míru zapojení a to, aby si byl každý při svém rozhodování vědom toho, jaká bude jeho stopa.

Více než polovina Čechů považuje možnost jezdit autem se spalovacím motorem za své lidské právo. Zároveň si 39 procent lidí myslí, že Green Deal zakazuje po roce 2035 jezdit auty se spalovacími motory, což není pravda. Vysvětlujete jako Evropská komise dost, co máte v plánu a co ne?

Snažíme se to vysvětlovat. Myslím, že to probíhalo i v době, kdy toto nařízení vznikalo. Existuje i internetová stránka, kde jsou jeho nejčastější aspekty vysvětleny. Vysvětlování ale potom naráží na debaty na národní úrovni a to, jak si to osvojují politické subjekty a úřady státní správy v jednotlivých zemích.

Čtěte také

Energetická náročnost umělé inteligence zatěžuje klima. Potřebujeme ekologickou rovnováhu AI

Zejména v oblasti automobilové dopravy exituje řada mýtů. Možná ten nejdůležitější je to, že bychom měli přehodnotit, jak někteří politici říkají, zákaz v roce 2035. Není to ale zákaz provozu, nýbrž prodeje nových aut. To by ale nijak nepomohlo konkurenceschopnosti evropských automobilek na světových trzích.

Je třeba si uvědomit, že byť je Evropská unie významným hráčem a producentem automobilů, zdaleka není jediná. Vidíme, že celkový trh automobilového průmyslu směřuje směrem k ukončení spalování ropných paliv jako pohonu aut a pokud bychom tranzici v Evropské unii zpomalili, dá se říct, že bychom oddálili i tranzici a konkurenceschopnost na světových trzích.

Řekl byste, že čím míň lidé o obsahu vědí, o to pevnější stanoviska zastávají?

Zaleží, jací lidé. Lidé by se měli o Green Dealu dozvědět co nejvíce, protože se jich bude dotýkat jak co se týče opatření, tak toho, do jaké míry se bude klima měnit a co mohou dělat. V Evropské komisi nastává nové funkční období a jedno z témat, kterému se budeme věnovat, je evropský plán na adaptaci na změnu klimatu.

Adaptace je něco, co musí jít ruku v ruce s tím, že omezujeme emise. Musí to navazovat na to, že klima se výrazně mění a národní řešení nejsou vždy nejúčinnější a dostatečná. Je to tedy i o tom, co lidé mohou dělat, aby se připravili na to, že tu bude jiné klima a že budeme mít častější extrémní události, zemědělství bude muset vypadat jinak, stejně tak například lesnictví. To jsou věci, kterým je třeba porozumět, jít do hloubky a za symbol, že Green Deal buď miluji, nebo nenávidím.

Kolik toho doopravdy víme o obsahu Zelené dohody pro Evropu? Vysvětlují politici veřejnosti dostatečně zdroje, které na ni Evropská unie nabízí? A jakou mají roli popularizátoři vědy nebo veřejnoprávní média? Poslechněte si celý rozhovor s Janem Dusíkem, audio je nahoře v článku.