Zdeněk Lázok: Charismatický brněnský muzikant, jehož hudba zní napříč generacemi

Pane Lázoku, vy jste samouk, hrajete především na piano, ale i na další nástroje. Čím dalším se ještě zabýváte v muzice?

„Původně jsem začal hrát kytaru v nějakých dvanácti, třinácti letech, pak teprve jsem přešel na piano. To mě bylo nějakých šestnáct let. A vzalo mě to jaksi víc, takže jsem u toho zůstal. Ale na kytaru hraju samozřejmě pořád.”

A čím to bylo, že vás piano tak uchvátilo?

„Chodil jsem na návštěvu do jedné rodiny, kde piano měli.  To jsem byl ještě na základce, v deváté třídě. A zkrátka jsem si tam pobrnkával a doma pak žadonil po mamce, ať mi piano taky koupí. Finance na to nebyly, ale vzali jsme si ho z půjčovny.”

„Od asi šestnácti letech jsem začal hrát, jako samouk, no a baví mě to dodnes.” 

Musím přiznat, že bylo poměrně složité se na setkání s Vámi domluvit, protože často hrajete. Co Vás aktuálně zaměstnává za projekty?

„Působím ve vícero hudebních těles, v jednom z nich hrajeme s Milanem Krokou z Berouna. Asi před rokem jsem pak začal fungovat v cimbálové muzice z Mikula. To je zajímavý projekt. Já hraju na klávesy, basovou linku, zpěv, je to trošku jiný než klasická cimbálovka, ale lidem se to líbí.”

Vy jste velmi zkušený muzikant, přitom samouk. Jak to podle Vás je? Stačí píle a cvičení, nebo je vzdělání nutné?

„Víte co, to se odvíjí vyloženě od toho, co ten člověk vlastně chce dělat.”

„Když dostanete nabídku hrát třeba někde na lodí nebo doprovázet třeba kouzelnické vystoupení, tak je nutné teorii znát a vzdělání mít. Dostane totiž notový part, podle kterého musíte hrát. V opačném případě, když se jedná o zábavové kapely, tak tam už je to potom o sluchu, o pamatováku, atd.. To je můj případ, protože já noty neznám. V mém případě vzdělání nutné nebylo, hraju si zkrátka po svém.”

A nechybí vám to?

„Musím říct, že ne. Nesetkal jsem se s takovou nabídkou, kde by vyloženě vyžadovali hudební vzdělání. Takže nechybí.”