Zamysleme se, jakou planetu zanecháme svým dětem, říká Jiří Pavlica z Hradišťanu

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jiří Pavlica

Nejlíp se mu prý píše u klavíru. „Zdědil jsem ho po rodičích a strýčkovi. Věřím na odkaz předků, který je v něm zakletý,“ přiznává v rozhovoru s Lucií Výbornou hudebník a umělecký vedoucí kapely Hradišťan Jiří Pavlica. A jeho hudba jako by mu dávala za pravdu.

Má na kontě řadu skladeb, které chytí za srdce i duši. Přesto dnes přiznává, že některé z nich vůbec vznikat nemusely – a téměř nic by se prý nestalo. „Ve své překotnosti a pracovitosti jsem někdy nerozlišoval, co je podstatné. Dnes se víc a víc snažím přemýšlet, jestli přináším lidem něco přínosného, a jestli naopak nepřibývá jen balastu.“

V lidové písni je uložena moudrost našich předků. Režim si ale kdysi usmyslel, že z těchto písní vybere, jen co se mu hodí.
Jiří Pavlica

A netýká se to prý jen tvůrčí oblasti. „Když třeba jedeme na koncert, je to jistá ekologická stopa. Přijedeme dvěma auty, na místo dorazí sál pěti set lidí… a já si kladu otázku, zda stopa, kterou jsem zatížil své okolí, bude vyvážena větším pozitivem, které přináším. Abych byl větším přínosem než spotřebitelem.“

Pokud nebude lidová píseň uměle vyživována ani zatracována, vždy někde vykvete, v ní je život.
Jiří Pavlica

Predátorství vítězí

Když se prý člověk zamýšlí nad tím, kam se dnes lidstvo dopracovalo – v dobrém i ve zlém – začne se trochu bát. A poslechne-li navíc si v takovou chvíli třeba text Jana Skácela Účtování na vesmírných kontech, který Jiří Pavlica zhudebnil na albu Vteřiny křehké, nemůže v něm nevidět lehce zdvižený prst. 

Snažil jsem se vymanit z klišé tehdejší doby, vzpomíná Jiří Pavlica na své začátky u Hradišťanu

Koncert souboru Hradišťan v Českém rozhlase České Budějovice

Originál jménem Hradišťan zavítal do českobudějovického rozhlasu, aby tu za přítomnosti publika nahrál své písně. O vstupenky byl velký zájem. Na mnohé zájemce se nedostalo, a tak alespoň sledovali koncert na obrazovce v kavárně a předsálí.

„Jde o jeden z přenádherných textů Jana Skácela. Jakou zanecháme planetu našim dětem? To všechno v textu je,“ upozorňuje Jiří Pavlica. 

„Myslím, že bychom se nad tím měli zamyslet úplně všichni. Jestli je za minutu, nebo za vteřinu dvanáct. Jestli mi dnes něco vadí, je to predátorství, jednoznačná jistota, že jedině já a nikdo jiný má pravdu. Já naopak pochybuji o všem, co jsem kdy dělal. Predátorství vítězí a mrzí mě, že my normální lidé na tuto hru přistupujeme.“