„Za vlast bych šel bojovat, v tom nezaváhám.“ Skaut Jiří Robenek ze Zlína pomáhá organizovat pomoc uprchlíkům i lidem na Ukrajině

„Spousta informací, které tady ruská média nebo konspirační weby představují, jsou zcela nesmyslné. Nenarazil jsem na obyvatele nespokojené do té míry, že by někdo z nich stál o takový způsob osvobozování,“ ujišťuje skaut Jirka. „Všichni, ať už to byli obyvatelé fandící ukrajinské vládě, nebo naopak upřednostňující třeba politiku Ruska, úplně všichni jednotně byli proti tomu, aby se to řešilo vojensky.“

„Někteří třeba říkali, že se jim pozdává ruská ekonomika lepší, že by se třeba pod Ruskem nebo pod nějakým ruským vlivem mohlo žít lépe. To byli Rusové, co žijí na Donbasu. Ale nikdo z nich nechtěl tady to řešení. To zásadně odmítali.“

Sháníme spacáky, potřeby pro miminka, léky...

Ve skautském krizovém centru ve zlínských Malenovicích teď shánějí hlavně karimatky, spacáky, dětské výživy, bepanthen, léky na bolest a proti horečce… Nejvzácnější jsou léky na předpis. „Lidé nosí hodně věcí. Přijedou s plným autem. Pro mne hodně překvapující a úžasné,“ usmívá se dobrovolnice Zuzana Hlavoňová.

Část věcí poputuje na Donbas. „Teď řešíme nějakou logistickou cestu, která by to tam dopravila, protože samozřejmě nechceme jezdit v té současné situaci přes Ukrajinu,“ vysvětluje Jiří Robenek. „Nejsme, řekněme, znalí té aktuální situace – kde je fronta, kam až zasahují ruské výpady… Máme spojku, která část věcí doveze i do Kramatorsk, na který máme osobní vazbu.“

24 hodin ve frontě

„Naše druhá cesta na Ukrajinu byla do oblasti Užhorodu. Naším cílem bylo předat vybranou humanitární pomoc, která se skládala především ze zdravotnických potřeb určených jak pro místní zdravotnické zařízení, tak pro vojáky na frontě,“ popisuje Jiří.

Viděli jsme tam obrovské množství lidí, kteří z Ukrajiny v současné době prchají, ale také mnoho dobrovolníků z celé Evropy. „Viděli jsme v pohraničí tři čtyři kilometrové fronty složené především z žen a dětí. Je velmi smutné, že musí v podmínkách, které tam panují, čekat. Není to nic jednoduchého. Jsou tam maminky, co mají tři malé děti a musí čekat 24 hodin ve frontě.“

Být dobrým člověkem

Jirka už považuje pomoc druhým za běžnou záležitosti, které patří k životu. „Mí skautští vedoucí mě vychovali k tomu, že to tak nějak patří nejen ke skautingu, ale k tomu, aby člověk sám sebe mohl považovat za dobrého člověka. A nevím, co více na to odpovědět.“

A co kdyby přijeli ruské tanky až k nám? Jiří Robenek neváhá s odpovědí: „Ano, protože my jsme v rámci skautingu všichni vychovaní, všichni tak nějak slibujeme, že budeme bránit vlast.