Workoholik není ideální zaměstnanec. Rozkládá pracovní kolektiv a hrozí mu vyhoření, upozorňuje psychiatr

V dopise na rozloučenou dotyčný vzkázal, že workoholismus není nikdy správnou možností. Myslíte si, že vzkaz, který citují média, může být varováním pro jiné workoholiky? Bude se o workoholismu teď více mluvit?

Naštěstí se o workoholismu již mluví více. Ale každé potvrzení, že workoholismus není v pořádku, i když se o něm mluví jako o ctnostné závislosti, bude dobře. Bohužel pokud člověk pije, okolí začne tušit, že to není v pořádku. Pokud ale člověk pracuje 16 hodin denně, je ostatními většinou brán jako hrdina. A i on sám se bude prezentovat jako hrdina. Takže ano, každá informace je dobrá.

Jak rozšířeným problémem je v Česku workoholismus? Kolik lidí je závislých na práci?

Nedokážu to jakkoli kvantifikovat. Je to velmi těžké kvůli tomu, že workoholik se zpravidla nepřijde léčit. Alkoholika nějakým způsobem do léčby dostanete, protože ho doženou játra, protože ho dotlačí okolí. Ale klasický workoholik bude mít pocit, že on je v pořádku a že v nepořádku jsou ti ostatní. Naštěstí se pracovní kultura začíná výrazně měnit a společnost to více reflektuje.

Čtěte také

iROZHLAS

Workoholismus začíná už s nástupem do první třídy, největšího kritika si nosíme v hlavě, říká psycholog

Workoholismus je závislost na práci. Na čem ve skutečnosti je člověk závislý? Baží po práci, po úspěchu, po pocitu uznání nebo po penězích?

Je to v podstatě všechno dohromady. Obecně u všech závislostí je to tak, že na začátku je člověk, který má spoustu motivací, spoustu věcí, které ho těší, baví a naplňují. Postupně se toto všechno zredukuje jenom na alkohol nebo v případě workoholika na práci. Práce se vším, co je s ní spojeno, přináší dotyčnému odměnu. V mozku je něco, čemu říkáme systém odměny, který vám vyšle blahý signál ve chvíli, kdy se vám něco podaří. A workoholici mají tento signál spojený převážně s prací.

Zužování světa si bohužel člověk neuvědomí sám. Je tam ale zpětná vazba okolí, kdy manželka, manžel, kolegové, přátelé začnou mluvit o tom, že dotyčný žije jenom prací, přemýšlí jenom o práci a zanedbává všechno ostatní.

Dá se říci, že by některé profese byly náchylnější k workoholismu?

Jsou různé druhy workoholismu. Dříči jsou ti, kteří pracují od nevidím do nevidím. Často jsou to lidé na vysokých manažerských pozicích. Pak jsou workoholici, kteří jsou hyperaktivní, které baví začínat všemožné projekty. Jde zpravidla o lidi v kreativních profesích na volné noze. Existují ale i pečliví workoholici, kteří jdou do detailu, tedy velmi často úředníci. A pak to můžou být workoholici-spasitelé, což jsou lidé z pomáhajících profesí. Škála je široká a týká se to i manuálních profesí.

Čtěte také

Jana o syndromu vyhoření: Učila jsem se od pondělí do neděle, můj mozek měsíce neodpočíval

Není ale u některých profesí, jako jsou třeba šéfové velkých mediálních domů nebo politici, nutnou součástí být stále on-line?

Já vždycky těmto lidem říkám, že pokud musejí být nepřetržitě v pozoru, že nejspíše v něčem tu práci dělají špatně. Jsou tam totiž dva strašně důležité faktory. Pokud jste nepřetržitě v pozoru, nemáte prostor přemýšlet. Řada workoholiků mi po vyléčení říkala, že se jejich pracovní výkon paradoxně zvýšil, protože získali prostor pro přemýšlení. Na manažerských pozicích by to skutečně nemělo být o každodenní rutině, ale mělo by to být o vizi, o kreativitě, která v zahlcení prací není možná.

Další věc je rezerva. Pokud jste ve výkonné pozici, musíte mít rezervu. Když budete spát čtyři hodiny denně, co se stane, když přijde krize typu covid nebo válka? Najednou nebudete mít rezervu pracovat o tři hodiny denně víc, protože tolik hodin tam není.

Na první pohled by se mohlo zdát, že workoholik je pro zaměstnavatele ideální zaměstnanec. Vy ale léta upozorňujete, že to tak není. Čím jsou rizikoví?

Rizikoví jsou jednak proto, že workoholik rozkládá tým, protože workoholik chce, aby ostatní byli také workoholici. A další věc je, že workoholismus má velmi blízko k vyhoření. Pokud člověk vyhoří, zkolabuje fyzicky nebo psychicky. Může mít úraz, infarkt, mrtvici, deprese nebo úzkosti. Když se člověk dostane do posledního stadia vyhoření, tak se vlastně od práce odpojí. Bude ji dělat ze setrvačnosti, ale bez motivace a invence, s odporem a nenávistí.

Většinou bohužel vyhoří člověk, který byl na začátku velmi motivovaný. Proto vždycky říkám, že dobrý manažer by měl své motivované zaměstnance motivovat nejenom k práci, ale také k tomu, aby pečovali o celý svůj svět, aby měli minimálně čas a prostor na kvalitní vztahy, na kulturu, na knihy, na koníčky, na sport, aby se jejich svět nezúžil jen na práci.

Jaké jsou varovné signály, že zaměstnanec směřuje k workoholismu? A dá se z workoholismu dostat bez odborné pomoci? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.