Ústavní soud je v dobré kondici. Jako slabinu však vnímám malé zastoupení žen, čtyři není dost, kritizuje Marie Zámečníková

V jaké kondici je Ústavní soud jako celek? Není v sestavě soudců slabina?

Marie Zámečníková z Katedry ústavního práva a politologie Masarykovy univerzity v Brně|foto:archiv Marie Zámečníkové

Já si myslím, že Ústavní soud je v dobré kondici. Myslím, že tým, který se tam vytváří pro takzvaný „čtvrtý“ Ústavní soud vypadá velmi nadějně. Abych někoho nebo něco označila za slabinu, to si netroufám. Myslím si, že to lze hodnotit až s jistým časovým odstupem a nebylo by fér jakkoliv říci, že už teď se tam jeví něco nebo někdo jako slabina.

To, co já vnímám jako jistou slabinu, a už jsem na to narážela, je z mého pohledu slabé zastoupení žen. Já si myslím, že čtyři není dost.

Ústavní soud zůstává převážně mužskou institucí. Přitom v justici je, pokud vím, asi 60 procent žen. Jak si to vysvětlujete?

Je to tak. V justici je asi 60 procent žen, ale většina z nich zůstává na nižších instancích. Zároveň mám za to, že většina promujících z právnických fakult u nás je také ženského pohlaví, jinými slovy máme víc než 50 procent absolventek.

Ale na Ústavním soudu máme čtyři ženy, což je, pokud počítám správně, necelých 27 procent. Mě na tom mrzí to, že jednou z tezí úplně na začátku diskusí bylo: „Chceme více žen“. Nyní máme čtyři a zdá se, že: „To nám stačí. To je dost.“

A myslíte, že by to mělo být půl napůl? Jak by to mělo vypadat podle vás?

Nejsem příznivcem kvót, abychom řekli, že to musí být sedm nebo osm, to ne. Ale čistě prakticky si myslím, že tu máme celou řadu velmi dobrých, schopných, erudovaných právniček a teď mi trošku v nominačních kolech prostě chybí.

Proč bychom měli chtít v Ústavním soudu více žen? Co by to mohlo přinést?

Věřím, že to přinese jinou životní zkušenost, kterou chceme také slyšet a vidět. Nemusí to být jenom o tom, že tam chceme ženy a tím zajistíme diverzitu, ale chceme různé profesní, životní a třeba i regionální zkušenosti.

Proto, abychom tam slyšeli co nejvíce náhledů a pohledů na tu kterou věc. Každý právní problém je samozřejmě nutné řešit platného práva, ale platné právo můžeme vykládat různě a k tomu nám slouží i životní, profesní a lidské zkušenosti.

Je důležité, aby tyto zkušenosti z různých stran zazněly, abychom měli za to, že rozhodnutí, které bude přijato, bude co nejlépe vyargumentováno a posouzeno z co největšího spektra názorů.

Výběr prezidenta

Předpokládá se, že nominace dvojice kandidátů Přibáně a Langáška do Ústavního soudu bude nekonfliktní. Souhlasíte s tím?

To nemůžu odhadovat. Záleží na samozřejmě tom, jaké budou diskuse na plénu Senátu a v senátních výborech. Co se týče jejich kariérního nebo osobnostního profilu, tak mně osobně není známo nic, co by je mělo jakýmkoliv způsobem diskvalifikovat nebo diskreditovat.

Na druhou stranu si myslím, že mohou zaznívat jisté pochybnosti nebo názory stran, že se jedná o dalšího profesora teorie práva a dalšího soudce Nejvyššího správního soudu, tedy o lidi, kteří pocházejí z okruhu, které jsou na Ústavním soudu už docela široce zastoupeny.

Co může Ústavního soudu poskytnout Přibáň jako celoživotní akademik bez jakékoli praxe v soudnictví, i když je skvělým odborníkem na sociologii, právo a politiku?

Bez pochyby obrovskou erudici, velkou zkušenost, teoretické znalosti, ale také praktické poznatky. Ostatně profesor Přibáň je častým glosátorem, komentátorem politického společenského dění jak u nás, tak v zahraničí.

Čtěte také

Valorizace důchodů byla nutná, otálení nebylo namístě, říká ekonom před rozhodnutím Ústavního soudu

To, že nemá žádnou praxi stran soudcovské pozice, může být vnímáno jako jistý handicap, ale na druhou stranu není první a pravděpodobně ani poslední. Ryzích akademiků a akademiček máme na Ústavním soudu i nyní i v minulosti více.

Určitě to bude náročnější v tom smyslu, že bude třeba se naučit jistou práci se spisem nebo s živou kauzou, neboli to, co kandidáti a kandidátky pocházející z justičního prostředí prostě umí. Ale zároveň to není nic, co by se naučit nešlo.

Není mezi členy Ústavního soudu už příliš osob z prostředí Nejvyššího správního soudu, kde působí i druhý nominovaný, Langášek?

To je také častá výtka. V současné době máme z Nejvyššího správního soudu tři soudce, kteří přišli přímo z něj. To znamená, předseda (Josef) Baxa, místopředseda (Vojtěch) Šimíček, který ale letos končí a namísto něj hledáme další ústavní soudce a soudkyně. Dále pan profesor (Zdeněk) Kühn a případně paní soudkyně (Daniela) Zemanová, která dříve působila na Nejvyšším správním soudu. To znamená, jsou to tři, případně čtyři soudci a soudkyně z těchto kruhů.

Když se podíváme třeba na kruhy akademické, je to ale v podstatě také zastoupeno čtyřmi osobnostmi. To znamená, není to nic, co by zcela převyšovalo. Podle mě tam jsou dány objektivní důvody.

Čtěte také

S nominacemi šedesátníků do Ústavního soudu jsme již zdrženlivější, přiznává ústavní právník Kysela

Jedním z nich je, že Nejvyšší správní soud má agendou k agendě Ústavního soudu blízko. To znamená, že je jaksi přirozené, že se na něm shromažďují osobnosti, které pak budou i vhodnými kandidáty a kandidátkami na funkci ústavních soudců a soudkyň.

Druhá věc je, že Nejvyšší správní soud má prostě neoddiskutovatelné renomé tím, jak byl vybudován, jak funguje a jak se etabloval. Myslím, že v právnických kruzích se jedná o kvalitně vnímaný soud.

Navíc tito lidé často mají i nějaké širší pozadí. Nejsou to „jenom soudci“, ale často jsou to také akademici nebo mají předchozí advokátní zkušenosti. To znamená, důvodů je, jak říkám, více.

Ale rozumím těm výtkám, že se zdá, jako bychom neměli kde jinde brát. Já myslím, že máme kde jinde brát, že dobrých osobností je i mimo tento soud celá řada.

Pokud se nepletu, Nejvyššímu správnímu soudu se přezdívá malý Ústavní soud, je to tak?

Tak, je to tak.

Podle jakých kritérií jmenuje prezident Petr Pavel ústavní soudce? Proč se mu nedaří přivést ke spolupráci koalici a opozici nad penzijní reformou? A je podle Marie Zámečníkové reforma penzí bez celospolečenské shody udržitelná? Poslechněte si celý rozhovor vedený Vladimírem Krocem.