Vypsaná fiXa slaví 30 let. „Devadesátky byly ráj. Museli jsme ale pak zažít i peklo,“ vzpomíná Márdi
Pardubická kapela Vypsaná fiXa slaví 30 let od svého vzniku. Jaké byly její začátky? „Svět voněl čerstvou svobodou devadesátek a všechno vypadalo dobře. A to byl ten ráj. Pak jsme ještě museli zažít nějaké to peklo, aby to bylo vyrovnané,“ vzpomíná frontmen kapely Michal Mareda zvaný Márdi, který byl Hostem víkendového Radiožurnálu.
Chystáte teď dva velké koncerty. Původně měl být ale jen jeden?
Chystáme oslavy na Střeleckém ostrově, což je naše oblíbené místo. 21. srpna jsme tam zorganizovali narozeninovou oslavu. Tenhle největší koncert se ale docela rychle vyprodal a naše manažerka nelenila a řekla, že ještě uděláme jeden.
Potom přichází turné XXX. Takže obr turné?
V naší kariéře je to něco většího. Projedeme celou naši zemi, kterou objevujeme stabilně a k tomu vezme nějakého sekundanta.
Čtěte také
To jsou spřátelené kapely, takže vždycky s námi jedeme Mňága a Žďorp, Wohnouti nebo Xavier Baumaxa. Projedeme během října a listopadu všechna krajská města a ještě potom v prosinci uděláme velkou Lucernu.
Jak jste začátkem června oslavil vlastní padesátiny?
Šel jsem se projít a poslouchal jsem novou desku Ph.D. Elephant. V Pardubicích mám od covidu takový okruh, který je dlouhý deset kilometrů. Šel jsem, poslouchal desky a prošel kolem nádraží a tam vyboural ten RegioJet. Pak jsem přišel domů a bylo to takové zvláštní.
Ještě jsem se vyhnul oslavě, kterou mi chtěl zorganizovat náš bubeník. Přišel jsem na to a řekl, že to nechci, protože nejsem slavící typ.
Ale on už to stejně zorganizoval, takže ti lidé se tam stejně sešli, zapařili, ale já jsem tam nebyl. Přemýšlel jsem, že bych se tam stavil, ale nepřišel jsem.
Takže nakonec ale všichni vlastně byli spokojeni?
Asi jo. Moje manažerka to zhodnotila tak, že mi řekla: „Lidi tě mají rádi víc, než ty je.“
Ráj i peklo
Jak vzpomínáte na období začátků? Jaká to byla léta v první polovině devadesátek?
Byl to bezvadný. Mozek má tu skvělou vlastnost, že to ještě zlepší víc, než jak to bylo. Vzpomínám na to strašně rád. A byl to prostě ráj.
Čtěte také
Seznámili jsme se s dalšími třemi parťáky, kteří měli podobný hudební vkus, pořád jsme spolu chodili na pivo a byli jsme spolu v rockovém klubu Žlutý pes, který byl nejtrendovější místo v Pardubicích.
Každý týden tam byly dva nebo tři koncerty plus rockotéka. Byli jsme tam spolu, neměli jsme žádnou zodpovědnost, svět voněl čerstvou svobodou devadesátek a všechno vypadalo dobře. A to byl ten ráj. Pak jsme ještě museli zažít nějaké to peklo, aby to bylo vyrovnané.
Jaké limity si Michal Mareda klade? Přicházejí noví posluchači nebo publikum stárne spolu s kapelou? A jak se za těch 30 let vypsané fiXy obměnila sestava kapely? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Co muzikant, to nomád, říkají portugalští Ciganos D'Ouro. V Praze sklidili bouřlivý potlesk pošesté
Šestadvacátý ročník největšího festivalu romské kultury na světě Khamoro přilákal do Prahy i portugalskou skupinu Ciganos D'Ouro, oblíbence českých diváků.
-
Noci zrodu písní s Hapkou byly kouzelné. Kocáb mě s operou ve dvě ráno neuhání, porovnává Horáček
K narození dítěte přirovnává Michal Horáček radostné ohlášení vzniku písně, které mu v prvních momentech od Petra Hapky zněly lépe než později od nejlepších interpretů.
-
Hapkovu hudbu musíte umět zahrát, aby to sedělo, popisuje Ondřej Ruml. Chystá vzpomínkové koncerty
„Vždy jsem se snažil sloužit hudbě," popisuje Ondřej Ruml. Zpěvák uctí Petra Hapku dvěma koncerty v pražském divadle Hybernia, zazpívá jeho vybrané písně.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.