Vypsaná fiXa slaví 30 let. „Devadesátky byly ráj. Museli jsme ale pak zažít i peklo,“ vzpomíná Márdi

Chystáte teď dva velké koncerty. Původně měl být ale jen jeden?

Chystáme oslavy na Střeleckém ostrově, což je naše oblíbené místo. 21. srpna jsme tam zorganizovali narozeninovou oslavu. Tenhle největší koncert se ale docela rychle vyprodal a naše manažerka nelenila a řekla, že ještě uděláme jeden.

Potom přichází turné XXX. Takže obr turné?

V naší kariéře je to něco většího. Projedeme celou naši zemi, kterou objevujeme stabilně a k tomu vezme nějakého sekundanta.

Čtěte také

Probírat se písničkami z posledních dvaceti let je terapie, hodně jsem si toho odpustila, říká zpěvačka Langerová

To jsou spřátelené kapely, takže vždycky s námi jedeme Mňága a Žďorp, Wohnouti nebo Xavier Baumaxa. Projedeme během října a listopadu všechna krajská města a ještě potom v prosinci uděláme velkou Lucernu.

Jak jste začátkem června oslavil vlastní padesátiny?

Šel jsem se projít a poslouchal jsem novou desku Ph.D. Elephant. V Pardubicích mám od covidu takový okruh, který je dlouhý deset kilometrů. Šel jsem, poslouchal desky a prošel kolem nádraží a tam vyboural ten RegioJet. Pak jsem přišel domů a bylo to takové zvláštní.

Ještě jsem se vyhnul oslavě, kterou mi chtěl zorganizovat náš bubeník. Přišel jsem na to a řekl, že to nechci, protože nejsem slavící typ.

Ale on už to stejně zorganizoval, takže ti lidé se tam stejně sešli, zapařili, ale já jsem tam nebyl. Přemýšlel jsem, že bych se tam stavil, ale nepřišel jsem.

Takže nakonec ale všichni vlastně byli spokojeni?

Asi jo. Moje manažerka to zhodnotila tak, že mi řekla: „Lidi tě mají rádi víc, než ty je.“

Ráj i peklo

Jak vzpomínáte na období začátků? Jaká to byla léta v první polovině devadesátek?

Byl to bezvadný. Mozek má tu skvělou vlastnost, že to ještě zlepší víc, než jak to bylo. Vzpomínám na to strašně rád. A byl to prostě ráj.

Čtěte také

Nejvíc mě inspirovala odvaha redakce Československého rozhlasu, říká Ewa Farna o písni k filmu Vlny

Seznámili jsme se s dalšími třemi parťáky, kteří měli podobný hudební vkus, pořád jsme spolu chodili na pivo a byli jsme spolu v rockovém klubu Žlutý pes, který byl nejtrendovější místo v Pardubicích.

Každý týden tam byly dva nebo tři koncerty plus rockotéka. Byli jsme tam spolu, neměli jsme žádnou zodpovědnost, svět voněl čerstvou svobodou devadesátek a všechno vypadalo dobře. A to byl ten ráj. Pak jsme ještě museli zažít nějaké to peklo, aby to bylo vyrovnané.

Jaké limity si Michal Mareda klade? Přicházejí noví posluchači nebo publikum stárne spolu s kapelou? A jak se za těch 30 let vypsané fiXy obměnila sestava kapely? Poslechněte si celý rozhovor.