Co muzikant, to nomád, říkají portugalští Ciganos D'Ouro. V Praze sklidili bouřlivý potlesk již pošesté
Šestadvacátý ročník největšího festivalu romské kultury na světě Khamoro přilákal do Prahy řadu hudebníků z celé Evropy. Mezi nimi i portugalskou skupinu Ciganos D'Ouro, oblíbence českých diváků, kteří si navzdory pravidlům koncertního večera vynutili přídavek.
Hudební program letošního festivalu Khamoro nabídl jazz, klasiku a také tradiční romskou muziku. V programu tak nechybělo vystoupení lisabonské kapely Ciganos D'Ouro neboli Golden Gypsies, stálic festivalu, který je přivítal již pošesté. Původní duo bratrů Josého Pata a Sérgia Silvy se od roku 1994 rozrostlo nejen o nové členy, ale také se z malých portugalských scén přesunulo na velká pódia po celé Evropě.
,O romštinu jsme přišli‘
„V kapele jsme tři Portugalci romského původu, také máme jednoho Inda a tři Brazilce. To znamená, že my čerpáme z jejich hudby a oni zase z té naší. Naši muziku přirozeně prostupují vlivy všech míst, kterými jsme projeli, a je to tak správně.“
Hudba Ciganos D'Ouro je prostoupená nejen rytmy Pyrenejského poloostrova, flamencem a fadem, ale také severoafrickým rai, tangem, rumbou nebo jazzem, vysvětluje Sérgio Silva.
V textech písní tak zaznívá portugalština, španělština a patrný je i vliv arabštiny. Romštinu by však posluchač v repertoáru Ciganos D'Ouro hledal marně.
„V rámci romského etnika patříme k takzvaným Calós stejně tak jako španělský zpěvák Camarón de la Isla nebo francouzští Gipsy Kings. Z Portugalska je snad nejznámější Caló fotbalista Ricardo Quaresma. O romštinu jsme přišli. Ti, které jsem vyjmenoval, romsky nemluví. Něco málo rozumíme, ale nemluvíme, což je škoda, ale je to tak.“
Téma domova a svobody
Ciganos D'Ouro jsou neustále na cestách, a jak vysvětluje Silva, zdaleka ne vždy koncertují v kompletní sestavě, tak jak tomu bylo tentokrát v Praze. Co muzikant, to nomád, tvrdí Sérgio Silva, který je doma nejen v Lisabonu, ale v celé Evropě. Právě témata domova a svobody se staly ústředními motivy dvou prvních alb skupiny La casa z roku 1996 a o tři roky mladšího La libertad.
„Usadili jsme se v evropských zemích a Evropa je naším domovem. Odtud název naší první velké desky. Tu další jsme pojmenovali Svoboda. Sice jsme se usadili, ale pořád jsme svobodní. Romové už dnes nejsou kočovníci. Jenže kočovat, poznávat nová místa a nové lidi, kterým můžeme přivézt svou hudbu, je správné. Všichni muzikanti, které znám, jsou nomádi. Chvíli jsme pryč a pak se zas vrátíme domů.“
Když točíme, nemyslíme na to, jestli se skladba bude prodávat. Lidi jsou na světě proto, aby dělali, co je těší,“ vysvětluje Silva tajemství úspěchu lisabonského sedmera, které na letošním Khamoru vstoupilo do čtvrté dekády své existence.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Nábor nových rekrutů a omezení závislosti na USA. Německá armáda se rychle modernizuje
-
Křeče, závratě i zvracení. Velká nadmořská výška může být pro Čechy v Mexiku tvrdý soupeř
-
Vrací se zákon, kvůli kterému odešla Šichtařová. Koalici s ním pomáhá Společnost pro obranu svobody projevu
-
Na Sumatře uhynulo 7 procent populace orangutanů tapanulijských. Je to demografický šok, říká bioložka