Vojtěch Dyk a jeho osudová Bernsteinova Mše

S Bernsteinovou Mší se Vojtěch Dyk poprvé setkal už v roce 1997. Jako teprve dvanáctiletý chlapec ji zpíval na Pražském hradě. Bylo to jedno z jeho prvních setkání s tvorbou Leonarda Bernsteina, se kterým podle svých slov navázal duchovní přátelství. Na stejném pódiu se tehdy ocitl Josef Buchta, ještě jako trumpetista. S Vojtou se znovu potkali po více než v deseti letech v B-Side Bandu. A právě on se později stal Vojtovým spoluproducentem, důležitou postavou pro přípravu nového zpracování Bernsteinovy Mše. 

Podívejte se na Vojtovo vystoupení v roce 1997. Jeho sólový zpěv začíná poslední část Mše a právě tento kousek můžete vidět celý. Záznam pochází z osobní sbírky Vojty Dyka.

Když se někdy v roce 2014 Vojta Dyk rozhodl znovu Mši nastudovat, oslovil právě Buchtu, kterému tím prý začalo krušné období. Napřed museli k dílu získat autorská práva, což je dlouhá a náročná procedura. Trvala jim rok. Kromě toho bylo nutné sehnat finance a naučit se produkční stránku věci. „Když jsme dostali práva, už jsme měli více jak polovinu práce za sebou. Jinak to nešlo udělat, vsadili jsme vše na jednu kartu,“ říká Buchta.

Leonard Bernstein: láskyplné vzpomínky, kritická zamyšlení

Přinášíme paměti Jamie Bernsteinové, operní nahrávky Leonarda Bernsteina i postřehy k jeho dílu.

Náročné období by nezvládli bez podpory rodiny. Vojta Dyk přesto nikdy neztrácel víru: „Říkal jsem si, že děláme Bohu a víře tak dobré PR, že by nám s tím mohl pomoct.“ Přes lehký tón o sobě říká, že je silně věřící. S postavou Celebranta, který má k bohu blízko, i když lidé okolo víru ztrácejí, se dokáže dobře ztotožnit. Původní verze Mše ze 70. let útočí na náboženství jako takové. Dykovo zpracování Bernsteinova díla se zaměřuje spíš na víru v sebe sama. „Místo slova ‚Boha‘ jsme dosadili slovo ‚já‘. Protože Boha máme každý sami v sobě,“ vysvětluje autor.

Můj Bůh, mé všecko

Trochu méně náboženské vyznění Mše podporuje i scéna bratrů Cabanů. „My s bratrem jsme nevěřící. Ale člověk musí něčemu věřit, sám sobě, nějaké myšlence nebo dobru,“ popisuje Petr Caban a dodává: „Myslíme si, že kdyby měl Bernstein stejné možnosti v době vzniku díla, šel by podobnou cestou.“ Videoprojekce chrlí na diváka obrovské množství obrazů. Ústředním bodem scény ale zůstává kříž. Tak by to podle Vojty Dyka mělo být i v životě.

Vrcholem spolupráce Vojty Dyka s Josefem Buchtou se stalo vystoupení s orchestrem ve Vídni. Vídeňský Konzerthaus tak oslavil nedožité sté narozeniny Leonarda Bernsteina, který ve Vídni dlouho působil. Vojta Dyk se připravoval na sólové vystoupení s třísetčlenným orchestrem. Tak Bernstein Mši původně napsal. „Když jsme hledali interpreta pro velmi těžkou roli Celebranta, ptali jsme se v Bernsteinově nadaci. Řekli nám, že nejlepším interpretem je Vojtěch Dyk,“ řekla Vojtěchu Kovalovi Elisabeth Reischlová, umělecká produkční vídeňského Konzerthausu.

A koncert dopadl skvěle. „Desetiminutový poslech, třikrát si ho vyžádali zpátky… Myslím si, že to byl obrovský úspěch,“ raduje se Josef Buchta. Doufá, že by jim úspěch ve Vídni pomoci do Kennedyho centra ve Washingtonu. Tam měla Mše v roce 1971 premiéru. „Bude to padesát let od jejího uvedení, od té doby se tam vůbec nehrála,“ těší se Josef Buchta. A Vojta Koval si všímá i jiskry v oku samotného Vojty Dyka: „Nakonec to skončí Kennedyho centrem. Nebo to začne Kennedyho centrem!“

Poslechněte si celý příběh Vojtova zpracování Mše v seriálu: