Vladimír Vlček

Japonci nepanikaří. Naopak. S následky tsunami, která postihla severovýchod země, bojují s obzvláštní semknutostí a vzájemností. Na podobné události jsou zvyklí a vědí, jak mají postupovat. „Japonsko bývá pravidelně postihována katastrofami, byť ne v takovém rozsahu, což je v živé paměti jeho obyvatel,“ vysvětluje Vladimír Vlček relativní klid, s nímž Japonci k tragédií přistupují.

Poté, co zemi vycházejícího slunce postihla jedna z největších katastrof od konce druhé světové války, jí pomoc nabídlo celkem 116 států z celého světa. Japonsko však přijalo pouze 14 záchranných týmů. Proč tak málo? Neochota Japonců přijmout nabízenou pomocnou ruku podle Vladimíra Vlčka souvisí především s faktem, že Japonci jsou zvyklí pomáhat si sami.

„Japonci přijali pomoc především těch států, kde v minulosti sami zasahovali a u nichž cítili nutnost reciprocity. Velcí hráči jako Spojené státy, Rusko, Francie nebo Anglie byli také akceptováni. Bohužel majorita vyslyšena nebyla,“ upozorňuje český záchranář.

Vladimír Vlček s týmem v zemi přistál 16. března, tedy týden poté, co zemětřesení a následná tsunami Japonsko zasáhly. „Trvalo čtyři dny, než se japonské ministerstvo zahraničních věcí vyjádřilo ve smyslu, že akceptuje, aby záchranný tým Evropské unie zorganizoval pomoc,“ vzpomíná záchranář.

Jaké byly jeho první dojmy po přistání v Japonsku a proč se na první pohled situace zdála lepší, než jak si ji představoval? A jak vlastně záchranářský tým složený z expertů z celé EU v Japonsku pomáhal? Také na to se Lucie Výborná po lince do ostravského studia Vladimíra Vlčka zeptala. Jeho odpovědi nejen na tyto otázky si můžete poslechnout v našem audioarchívu.

Záznam celého rozhovoru s Vladimírem Vlčkem a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.