Vilém Prečan, historik

Vilém PREČAN, historik:
Dobrý den, pane Veselovský.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pane profesore, co vy jste se dozvěděl v průběhu těch let 1983 až 1989, což je vlastně ta kniha, to jsou ty dopisy, co jste se dozvěděl o Václavu Havlovi?

Vilém PREČAN, historik:
Já jsem se o něm dozvídal postupně, navíc k tomu, co jsem věděl, protože já jsem znal všecky jeho texty do té doby. Ty texty jsem totiž četl nejenom jako obyčejný čtenář, ale četl jsem je i v korekturách při vydávání těch textů, četl jsem je mnohé nahlas, tak jsem se dozvěděl, jaký je to člověk, jak je pracovitý, zodpovědný, spolehlivý, jaký je pedant, jaký je na něho spolehnutí.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pardon, v jakém slova smyslu pedant?

Vilém PREČAN, historik:
Pedant v tom, že mu záleželo, aby jeho texty vyšly přesně tak, jak je napsal, jak trpěl tím, když nedbalostí nebo vůbec okolnostmi exilového vydávání vypadl třeba, vypadla nejdůležitější pointa z jeho textu, nebo slova, věty, odstavce byly přehozené, což se mu taky stalo, stávalo a na co si trpce stěžoval a já jsem se snažil k nelibosti mnohých vydavatelů, snažil jsem se vždycky mít korekturu, vynutit si, když jsem měl na to vliv, když šlo o text, který jsem já zprostředkoval příslušné redakci, aby ten text vyšel přesně a aby to Havla moc nebolelo.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pane profesore Prečane, v té knize je, pokud jsem dobře počítal, necelých 250 dopisů vás obou jaksi navzájem.

Vilém PREČAN, historik:
244.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
244.

Vilém PREČAN, historik:
Z let 83 89 a 2 dopisy z přelomu let 78 79, a pak jsou tam dopisy takzvaně kolektivní, které byly adresovány mně, ale ještě také 4, 5 lidem z roku 89.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Když si člověk udělá čistě jen aritmetický průměr, tak to vychází pomalu 1 dopis tím či oním směrem na 1 týden, to je z dnešního pohledu veliká frekvence, o čem se dalo v osmdesátých letech s takovou frekvencí psát?

Vilém PREČAN, historik:
O československé agendě, jak já jsem tomu říkal, to znamená o tom, co se děje doma a co se děje v exilu, co dělá charta, jak se rozvíjí disent, o čem lidé přemýšlejí, o tom, jak vznikaly Havlovy texty a co se s nima má udělat. Dojednávaly se nejrůznější věci, co kde vydat, jak, jak to připravit. Například Havel režíroval takovým způsobem v roce 83 publicitu exilovou a zahraniční publicitu o aktivitách charty v příležitosti toho takzvaného režimního světového shromáždění za mír a život proti jaderné válce a nejenom to. Byly i mnohé jiné věci.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ještě, pardon, jedna poznámka, proč se vlastně ten informační oboustranný kanál ustavil zrovna mezi vámi a Václavem Havlem a jak se vlastně ustavil tak, že dokázal fungovat více než 6 let?

Vilém PREČAN, historik:
No, to bylo také díky velice příznivým okolnostem, které se tady v jednom momentu na jaře 83 spojily. Havel vyšel z vězení, já jsem se v té době, v té době jsem spolu s Alexandrem Tomským připravoval sborník jeho textů ze sedmdesátých let, čili byl jsem plný, byl jsem tehdy plný Havla, ale samozřejmě vrátil se a já jsem telefonoval s jeho paní ještě předtím, ještě, když byl v nemocnici, aby mu vyřídila pozdravy, aby mu vyřídila, jak jsme všichni šťastni, že je na svobodě. No, ale potom vznikl ten, došlo k tomu zázraku, tomu velkému zázraku, jak já jsem tomu říkal, Wolfgang Scheur a moje propojení s Wolfgang Scheurem kulturním referentem západoněmeckého velvyslanectví, který se dal do služeb společné věci jako zprostředkovatel styků, korespondence, ale i jako dopravce či velkodopravce literatury, exilové literatury a zase samizdatových textů z této strany a ještě navíc on dostal k ruce dosavadního velkého pošťáka Jiřinu Šiklovou.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A to byla ona, vzhledem k tomu, že vy jste pojďme si to představit, pane Prečane, vy jste napsal dopis ...

Vilém PREČAN, historik:
Já jsem seděl v Hannoveru. Poslal jsem dopis, odeslal jsem dopis do Bonnu na určitou poštovní schránku s jménem Wolfganga Scheura. Nejbližší kurýrní poštou to šlo do Prahy, Wolfgang Scheur to dostal a teďka něco rozdělil, poněvadž já jsem mohl posílat nejenom dopisy 1 nebo 2 dopisy to byly, tou poštou se dalo poslat do 1 kila a jednou za 4 týdny jsme se setkávali někde v německém pohraničí, kde jsme strávili spolu večer a pak jsme si vyměnili, vyměnili jsme si náklad. Od něho samizdaty a všechno, co přivezl včetně pošty a on zase převzal, někdo to bylo přes 100 kilo, někdy jsem se zlobil, protože tam měli ještě veliký balík pro kardinála Tomáška a nevešlo se tam všechno do kufru, co jsme vezli my.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jak dobře jste znal Václava Havla ještě z Československa? Vy jste emigroval v roce 76 pro informaci pro naše posluchače.

Vilém PREČAN, historik:
Já jsem se s Václavem Havlem sešel před emigrací jenom jednou. Naše setkání, to bylo někdy v květnu, červnu, to zprostředkoval můj přítel, soused Václava Havla z ulice U rybníčku Bohoušek Musil a tak jsme ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jak na vás působil Václav Havel?

Vilém PREČAN, historik:
Václav Havel dělal vždycky dojem člověka plachého, skromného, velice zdvořilého, i v těch dopisech, já si vzpomínám, když je četla naše dcera někdy v roce 85 četla tu první část, tak říkala, že to ji nejvíc bije do očí, jak my jsme oba dva zdvořilí, jak si za všecko děkujeme a jak se omlouváme za to, či za ono a jak se omlouváme za to, že se svěřujeme i se svými osobními věcmi a tak dál. Ale já jsem věděl, já už jsem věděl, to bylo v roce 76, tak už jsem věděl, kdo je Václav Havel, znal jsem ho ze šedesátých a potom ze všech jeho aktivit v sedmdesátých letech včetně toho dopisu Gustávu Husákovi z dubna 75, což bylo pravděpodobně jeho první velké otevřené vystoupení.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Stále posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu. Dnes hovořím o řekněme jednom úhlu pohledu na bývalého prezidenta a disidenta Václava Havla s historikem Vilémem Prečanem. Dobře vy jste se před svým odchodem, pane profesore, do emigrace viděl s Václavem Havlem jednou, potom jste více než 6 let spolu řekl bych usilovně korespondovali, sem tam jste si i telefonovali, měnil se v průběhu těch osmdesátých let obraz Václava Havla ve vašich očích, měnil se on nějakým způsobem?

Vilém PREČAN, historik:
No, on se měnil v tom, měnila se i naše korespondence. Od roku 87 je toho mnohem méně, než co jsme si napsali v letech 83 a 86, on byl stále zaměstnanější a já jsem byl také zaměstnanější, protože vzniklo dokumentační středisko a celá ta práce, která se rozvinula kolem toho, takže už jsme neměli tolik času na psaní dlouhých dopisů jako předtím. Nevím, jestli by nestálo za to malou, je to tak na minutu, na půl druhé, kdy Václav Havel v dopise z června 88 si postěžoval: "Vechno mi trochu přerůstá přes hlavu, nevím, jak to řešit. Čím jsem známější, tím víc lidí od západních politiků a novinářů až po zdejší nešťastníky z různých konců země mě vyhledává a chce se mnou mluvit, něco ode mne chce. A čím víc to dělají, tím jsem známější a čím jsem známější, tím víc lidí mě vyhledává. Kde se octnu, tam musím předsedat, ve všem mám být, jsem členem VONSu, Plskočeskoslovenské solidarity, Fondu občanské pomoci, předsedou redakční rady o divadle a tak dále," a teďka vypočítává.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Řekněte mi, pane profesore, pardon, už jenom z toho výčtu je jasné, že se na něho obraceli lidé pomalu z veškerých vrstev společnosti od intelektuálů po lidi z jaksi úplně opačného možná sociálního konce společnosti, čím on si získával všechny tyto lidí, celé to renomé, že za ním chodili a používali ho v podstatě jako jeden jaksi z informačních kanálů směrem například k vám?

Vilém PREČAN, historik:
Protože to bylo kouzlo jeho slova, slova, kterým dovedl pojmenovat věci, poměry, ale i vyjádřit naději, říct, na čem záleží, i to, že to řekl také, dokázal to říct v pravou chvíli, to znamená každý krok nebo každé slovo, každý akt byl v čase, který pro ten krok uzrál, ale také, že mluvil otevřeně, že ho lidé slyšeli, že se v zahraničním rozhlase ze zahraničí bylo slyšet jeho slovo, v samizdatech, které kolovaly a v knížkách, v časopisech, které byly z exilu, mohli si přečíst, co říká. Ovšem u Havla navíc ještě také věděli z jeho osudu, že on za to svoje slovo ručí, jak on říkal kdysi, on nemá nic jiného než a intelektuál nic jiného, než vlastní kůži a on tou kůží za to ručil, tím, že tedy byl ve vězení a že byl ochoten snést, přinést toto, snést ty všechny obtíže, které vyplývaly z takového existence.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Řekněte mi ještě jednu věc, a ta nakonec možná s tím, o čem mluvíte, pane Prečane, souvisí, jakým on byl konspirátorem, protože minimálně ten vás korespondenční kanál minimálně na té československé straně prostě, jednak od Jiřiny Šiklové coby toho v uvozovkách pošťáka, ale samozřejmě od něho také jako autora a poté příjemce vašich dopisů vyžadoval prostě určitou dávku konspirace, mlčení, zvládal to?

Vilém PREČAN, historik:
No, ne vždycky.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Co to znamená ne vždycky?

Vilém PREČAN, historik:
On totiž byl někdy netrpělivý, odeslal text, na kterém mu strašně záleželo, protože ho vytvořil, často sepsal v některé z těch skrýší, kam odjížděl, aby během 2, 3 dnů napsal něco, nad čím přemýšlel týdny a měsíce a teď se bál, jestli to došlo. A tak v telefonátu, poněvadž my jsme si také hodně telefonovali, tak v telefonátu se pokoušel vyzvídat, jestli to či ono jsem dostal či nikoliv a já jsem se jenom vždycky bál, že ti, kdo to spoluposlouchají, že si to nějak spočítají, že třeba mají přehled o tom, s kým se v tom týdnu předtím, s kým se sešel a by si mohli spočítat, že 2 a 2 jsou 4, tak jsem ho občas káral, on se omlouval.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jak to vypadalo, když Vilém Prečan káral po telefonu Václava Havla nebo písemně?

Vilém PREČAN, historik:
No, já to tady bych musel hledat, ale tady se to najde. On mě zase káral, že třeba mu nepotvrzuji včas všechny věci a třeba uplynula delší doba a on ještě neví, nejhorší to bylo tehdy s poslední verzí Dálkového výslechu, to byla taková, on v té době trpěl takovou, takovým, takovou obavou o ten rukopis, že pokaždé ho někde v lese do nějaké skrýše, kam se plížil, tam to schovával na noc, no, a teďka to odeslal a uplynulo 6 týdnů a já jsem to pořád ještě neměl, protože Wolfgang Scheur odjel na dovolenou.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To byl výpadek v kanálu?

Vilém PREČAN, historik:
A to leželo na jeho stole, dokud to někdo nezařídil, že to šlo do Vídně do Rakouska, rakouskému kolegovi a já jsem to potom dostal složitými cestami z Rakouska.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A pochopil jsem to, pane profesore, správně, že dopisy nebo vaše korespondence právě proto, že chodily diplomatickými zavazadly nebo diplomatickou poštou, tak byl relativně spolehlivý kanál, zatímco telefon rozhodně ne? Jak vypadaly ty telefonáty?

Vilém PREČAN, historik:
Já si je musím, já mám naštěstí záznamy z mnoha z nich a musím si je poslechnout, něco s nimi možná i udělám, ale byly věci, o kterých jsme se mohli bavit úplně volně, například o jeho textech, které už tedy vyšly nebo které už byly spolehlivě v zahraničí, o jejich obsahu, o okolnostech, a takových věcech. Ale měli jsme pro některé takzvaně akce jsme měli krycí jména. Například Narozeniny, to bylo desáté výročí charty, k tomu se připravoval Sborník. Nebo Repetitorium, tak jsme nazvali soubor jeho textů z osmdesátých let, který potom vyšel až v osmdesátém roce jako Sborník do různých stran.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Vy jste viděl Václava Havla jednou před svým odchodem do zahraničí, potom jste si s ním velice intenzivně psal a telefonoval a pak jste ho jednou, nevím jestli v roce 89 nebo až 90 viděl podruhé, předpokládám.

Vilém PREČAN, historik:
Ano, to bylo v lednu 90 jsme se sešli 15. ledna v pondělí, velice krátce na čtvrt hodiny, poněvadž tam šlo o nějakou záležitost spolu s paní Voldánovou, s profesorkou Voldánovou, šlo o budoucnost Památníku národního písemnictví, ale o týden později dvaadvacátého jsem asi půl druhé hodiny ho zažil, že jsem sešel, povídali jsme si o všem o možném, o jeho plánech, taky jsem viděl, jak si lehl na pohovku, chvíli odpočíval, pak přišel ministr Sachr a dával mu hlášení, takže jsem ho mohl takto pozorovat.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jaké to bylo vlastně setkání? Vy jste ho vlastně skrze tu korespondenci musel relativně dobře poznat, tak to bylo setkání s člověkem, kterého jste vlastně dobře znal?

Vilém PREČAN, historik:
Ano, jistě, tak, jako kdybychom se znali, tak, jako kdybychom se znali odjakživa, nebyly mezi námi, nebyly mezi námi žádné hranice a žádné překážky. Já jsem, poněvadž už jsem byl dřív, dokud jsem byl mladší, tak jsem byl někdy cholerický. Já si vzpomínám, že jednou v roce 91, šlo o tu jeho biografii, kterou napsala, kterou sepsala Eva Kriseová, která byla dost kritizovaná, já jsem se o ní velmi kriticky vyjádřil a já jsem mu tehdy říkal, ještě byl u toho Miro Kusý, bylo to v Bratislavě na hradě a já mu říkám to je vaše vina, vy přece musíte vědět, komu co svěřujete, jaký úkol.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A když jste byl cholerický, tak jste mu to říkal takhle klidným hlasem, pane profesore, nebo jste na něj křičel?

Vilém PREČAN, historik:
No, křičet ne, ale říkal jsem mu to tak velice důrazně.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jak to vzal?

Vilém PREČAN, historik:
Byl v rozpacích, ale unesl to.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak, pane profesore, děkuji pěkně za vaši vzpomínku i za to, řekněme, nastínění nebo vymodelování dalšího úhlu pohledu na postavu bývalého prezidenta Václava Havla tentokrát zejména z osmdesátých let minulého století. Historik Vilém Prečan byl hostem těchto Dvaceti minut Radiožurnálu. Pane profesore, díky za váš čas a hezký večer.

Vilém PREČAN, historik:
Pane Veselovský, já vám strašně moc děkuji, že jsem měl touto cestou příležitost vzdát poctu a díky Václavu Havlovi za to, že jsem měl to štěstí s tím jednu dobu hodně úzce spolupracovat.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Není vůbec zač. Hezký večer.

Vilém PREČAN, historik:
Děkuji vám.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Martin Veselovský byl u mikrofonu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. Přeji vám příjemný večer.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je společnost NEWTON Media, a. s. Texty neprocházejí korekturou. Zvukové záznamy Ozvěn dne, Dvaceti minut Radiožurnálu i dalších zpravodajských a publicistických pořadů si můžete poslechnout v iRadiu.

Pokud se chcete našeho hosta na cokoli zeptat, dotaz mu můžete zaslat prostřednictvím mailové adresy 20minut@rozhlas.cz. Na otázky napsané do diskusního fóra bohužel hosté nemohou reagovat.