Vesnice, kde sedláci berou do ruky štětec a paletu
V Srbsku můžete najít obrazy podobné těm slavným od Josefa Lady z české vesnice. Jde ale o náhodu. Obrazy jsou dílem dnes už světoznámých naivistických malířů v srbském městě Kovačica. Jde o srbské Slováky, kteří mají i vlastní galerii a proslavili se v mnoha místech světa.
Díval jsem se na obrazy a obrázky umělců z Kovačice nejprve na internetu společně se svou ženou. A ona jen povzdychla - to je jako od Lady. Měla pravdu, nálada z obrazů je podobná, i když se náměty i provedení značně liší. Už cesta do Kovačice je zvláštní. Jen kousek od Bělehradu kolem průmyslového města Pančevo chytíte na rádiu v autě Kovačický rozhlas ve slovenštině A tam běží jejich vlastní program hudby a slova.
Jakmile dorazíte do města, zjistíte, že prostředí a okolí je opravdu jako okopírované z Ladových obrázků, které provázely Vánoce a dětství mnoha z nás. Paní Klára Babka je jednou mnoha malířů naivního umění v tomto městě a zároveň vede galerii. "Pa malířství Kovačice začalo před 53 lety. Tolik uběhlo let od první výstavy. Lidé, kteří malovali, jsou zemědělci. To znamená, že nemají žádnou akademii nebo výtvarnou školu. Prostě z citu, jak to cítí, tak to dělají. Malují, jak umí," uvedla Klára Babka.
Dnes už jde o třetí generaci malířů. Ti starší vždy předávají své zkušenosti mladším. A že nejde o samozřejmost, ukazuje fakt, že v nedaleké rumunské vesnici Uzdin, kde se naivnímu malířství věnovali, tato tradice téměř zanikla. "Kovačica byla moudřejší. Podporovala mladší a talentované a umožnila stejně jako galerie Babka afirmaci lidí doma v Srbsku, Kovačici, Bělehradě i ve světě," vysvětlila Klára Babka.
Ona sama, která se svým manželem galerii vlastní, maluje také, i když přiznává že už ne příliš často. "Maluji, když mě něco dojme, takové sekvence ze života, takové moje city. Maluji, když se mi maluje doma a když jsem sama, potom maluji," řekla galerista.
Mezi obrázky kovačických malířů se ztratíte ve vlnách radosti a vášně a štěstí z prostého života. Barvité figurky lidí, psů, krav a oveček, hus a divokých kachen, ale i domy a pole, lesy a jezera dohromady s jasně modrou oblohou mi zůstaly v podání kovačických ještě dlouho potom, co jsem odjel. Jejich kouzlu vtělenému na plátno se obdivovali nejen v Evropě, například v Bruselu a Paříži, což připomínají mimo jiné i plakáty, ale také v zemi vycházejícího slunce.
"Byla to společná výstava, která se uskutečnila loni. První výstava byla v Metropolitním muzeu v Tokiu, druhá byla na nejjižnějším ostrově Konšú," přiblížila Klára Babka. Celkově se v Japonsku uskutečnily čtyři výstavy a vyšly o nich knihy.
Srbští Slováci dokázali za dvě stě let zachovat své tradice a zvyky. A vytvořili i nové, ke kterým patří už přes padesát let naivní umění v Kovačíci. Vedle obrazů od sto do třinácti set eur prodávají také jejich zmenšené reprodukce a ukázky místní tradiční folklorní výroby.
Líbily se mi například háčkované záložky s cukrovou polevou. "Umění je, že je to tvrzené v cukru. Jak ho necháte, tak zůstane, prostě je to tvrdé. A když se to umyje, co se s tím stane? Špína sleze, cukr sleze a uděláme to znovu," prozradila fintu Klára Babka.
Někteří umělci nepokládají naivní malířství za součást umění. Ale téměř neustálý proud návštěvníků jak v Srbsku, tak i ze zahraničí a zájem o ně možná naznačují, že se mohou mýlit.
