Velké malé zprávy 29. dubna 2002

Pěstování mořských řas už nemusí být jen výsadou teplých oblastí Asie a jižní Ameriky. Odborníci na mořskou biologii v německém Kielu totiž podle agentury DPA ukázali, že to lze i u pobřeží Baltského moře. Po výzkumech ekologického pěstování některých druhů řas otevřeli první takovouto podmořskou farmu na Baltu.

Nejprve postavili rámy o velikosti 4 m2, na které napnuli plachty z umělého vlákna. Řasy žijící v chladné vodě namnožili v laboratoři a pak je rozprostřeli po celé plachtě. Rámy poté ponořili pod hladinu. Už první pokus dokázal, že je opravdu možné řasy v Baltském moři pěstovat. Biologové rozmístili rámy s plachtami na celkové ploše 1000 m2 poblíž pobřeží a každé dva týdny je kontrolují. Sklízet se řasy budou koncem května, jinak by začaly kvést.

Pak se pošlou do továrny, kde se z nich bude získávat speciální výtažek. Toho by měly být každoročně přibližně dvě tuny. Další společnost zase vyvíjí kosmetické přípravky s mořskými řasami a mořskou solí. Kromě hospodářského zisku má farma na pěstování řas i význam ekologický: od počátku přitahuje kraby, slimáky, mořské hvězdice a ryby, tedy živočichy, kteří mají jinak u písčitého pobřeží těžký život. Ti zase lákají větší dravce. Tak by se nakonec mohl významně obohatit počet živočišných druhů v Baltském moři.

Divocí lvi - lidožrouti a plešatí muži mají možná něco společného: konkrétně vysokou hladinu hormonu testosteron. Vědci tak podle britského listu The Times usuzují z výzkumů nechvalně známých lvů Tsavo. Dva z nich v roce 1898 století zabili a sežrali v Keni více než 130 lidí, kteří stavěli most přes řeku Tsavo. Typickou vlastností těchto králů zvířat je, že nemají hřívu.

Ukazuje se, že za chybějící hřívu i za nebývalou agresivitu dotyčných lvů možná mohou jak dědičné, genetické rysy, tak už zmiňovaná vysoká hladina testosteronu. Ten, jak je známo, souvisí s plešatostí u mužů - ale také vyšší míru agresivity. Vědci se proto chystají měřit lvům hladinu testosteronu.

Kdo už někdy podstoupil vyšetření žaludku tzv. endoskopií, ví, že to není nejpříjemnější procedura. Ale možná by ji už brzy mohla nahradit šetrnější metoda: jednoduchý test dechu, který by zjistil přítomnost bakterií Heliobakter pylori. Ty hrají roli při vzniku některých forem zánětů a vředů žaludku nebo dvanáctníku. Pravděpodobný je i jejich vztah k některým nádorům.

Zmiňovaná bakterie totiž oslabuje ochrannou vrstvu žaludku a umožňuje, aby žaludeční kyselina pronikla k citlivé sliznici. V důsledku působení bakterie a kyseliny pak může vzniknout vřed. Zatím lékaři při vyšetření zavádějí pacientovi do žaludku tzv. endoskop, který umožňuje tento orgán prohlédnout. Tým doktora Kena McColla z Glasgowa ve Skotsku však porovnával spolehlivost testu dechu na jedné straně a endoskopie na straně druhé u více než 700 pacientů se zažívacími potížemi.

Ukázalo, že dechová zkouška je stejně účinná a bezpečná jako endoskopie, navíc levnější a také pacienti jí dávají přednost. Dosud se podle agentury Reuters dechová zkouška využívala až po endoskopickém vyšetření a po příslušném léčení. Její pomocí se zjišťovalo, jestli byla infekce v žaludku zlikvidována.