Velké malé zprávy 15. prosince 2003
To, že v rukou amerických vojáků v sobotu skončil opravdu bývalý irácký prezident Saddám Husajn s jistotou potvrdila analýza DNA. Svět obletěly záběry, na kterých američtí odborníci zajatému muži odebírají vzorky z úst. Právě ty zřejmě sloužily ke srovnávání, jehož výsledkem bylo po několika hodinách jasné konstatování: zajatec z bunkru od Tikrítu je skutečně Saddám Husajn. Nakolik je tento proces složitý, zjišťovala redaktorka Kateřina Pospíšilová.
Analýza DNA je dnes už poměrně jednoduchou záležitostí a opravdu netrvá dlouho. Potvrzuje to ředitel Ústavu molekulární genetiky Václav Pačes. Podle něho se navíc může provádět i v polních podmínkách, protože k ní postačí přenosné zařízení.
Václav Pačes: Izoluje se DNA, přičemž ty metody dnes jsou tak citlivé, že to lze dělat s takovým množstvím DNA, které ani není vidět. Zpravidla se to dělá tak, že se takovým malým kartáčkem setře s dásní Epitel, trošku, tam je pár buněk ze kterých lze tu DNA izolovat a tu lze potom analyzovat. Těch metod, kterými se ta DNA analyzuje je několik a jedna z nich je založena na takzvané polymerázové řetězové reakci, to znamená že se namnoží určitý úsek DNA, o kterém se ví že se právě velice u jednotlivých osob liší.
Vše je založeno na faktu, že genom - tedy dědičná informace člověka - se liší u každého jedince. Tato odlišnost je zapsána ve struktuře DNA neboli deoxyribonukleové kyseliny. Je ovšem samozřejmě nezbytné mít s čím odebrané vzorky srovnávat. Už od jara se objevovaly zprávy, že Američané shromažďují vzorky pro pozdější analýzu.
Sloužily jim k tomu jednak věci, které zřejmě patřily Saddámu Husajnovi /například hřeben či kartáček na zuby/, ale hlavně vzorky odebrané jeho příbuzným, především jeho synům, které v červenci Američané zabili.
Václav Pačes: Potom je to velmi snadné takovou analýzu udělat, protože se udělá ta analýza DNA všech těch jeho příbuzných a z toho potom prakticky se stoprocentní jistotou lze určit, jestli ten dotyčný, v tomto případě osoba kterou zatkli, je skutečně Saddám Husajn, nebo přinejmenším že je příbuzný a z kombinací těchto údajů lze dospět k tomu jak je příbuzný, třeba že je otec těch dvou synů.
Kdyby metoda analýzy DNA nebyla k dispozici, byli by Američané odkázáni na metody, jaké se používají například při určování otcovství, kdy se sledují různé imulogické reakce.
Václav Pačes: Ale to všechno je poměrně málo spolehlivé, skutečně nejspolehlivější je ten otisk DNA. A potom otisky prstů, ty taky.