Ve Velorexu se někdy cítíte jako v letadle, říkají Češi, kteří pojedou v tříkolkách na Island

1. květen 2015
Velorexy

Jízda ve Velorexu? To je něco jiného, než jízda autem nebo motorkou, zejména když trochu šlápnete na plyn a zrychlíte na 90 km za hodinu. „Řidičský průkaz se v tu chvíli změní na pilotní,“ usmívá se Ladislav Šustr a Stěpán Kubíček přikyvuje. Oba dva jsou členové Velorex clubu a zanedlouho vyráží na expedici na Island.

Vzhledem k tomu, že jde o motorovou tříkolku, tak Velorexy nemají pásy, airbagy ani topení, pouze jsou poteřené umělou koženkou. „Dříve stačily papíry na motorku, nyní musíte mít řidičák na auto,“ vysvětluje Ladislav Šustr.

Velorex si pamatuje jako rodinné vozítko, sám s ním po získání řidičáku jezdí už 30 let. Naopak Pavel Kubíček nemá na vozítko jako pětileté dítě nejlepší vzpomínky. „Soused mne v něm vezl na rentgen, zda nemám zlomenou ruku,“ vzpomíná. Později si pořídil motocykl, ale přál si něco lepšího, aby na něj nepršelo, tak si pořídil Velorex.

Čtěte také

„Když jedete v autě, tak vidíte svět z klimatizované kabiny, z Velorexu ale cítíte zorané pole, louky, dým ze spáleného benzínu,“ popisuje Štěpán Kubíček. Lidé tříkolky stále obdivují a srocují se kolem, když někde parkují. Za nejcennější jsou přitom považovány ty z počátku výroby – vozítka Oskar. „Stroje měly odlišný rám, kratší boudu, jiné blatníky,“ říká Ladislav Šustr.

Historie Velorexu počíná nápadem bratrů Stránských. „Vyrábět se začaly nejdříve tříkolky s plechem a komponenty z jízdních kol, které se potahovaly. Později v souvislosti se sériovou výrobou se o Velorexu začalo uvažovat jako o vozítku pro tělesně postižené,“ upozorňuje Ladislav Šustr.

Členové českého Velorex clubu Ladislav Šustr a Štěpán Kubíček byli hosty moderátorky Lucie Výborné

Nejdříve se pro výrobu používaly motory z péráka, později se objevují silnější. „Výroba končí v roce 1971, pak pokračovala do roku 1973 výroba čtyřkolových Velorexů, ty ale nejsou až tak oceňovány,“ doplňuje Štěpán Kubíček.

Expedice na Island

Ve Velorexu procestovali země jako jsou Švédsko, Finsko, ale i severní polární kruh, nyní se chystají na Island. Stroje pro dlouhé cesty nijak neupravují, berou je jako historické vozy. Pro výpravy vymysleli speciální způsob pro nocleh, říkají tomu vozová hradba. Tři Velorexy srovnají do účka, přehodí se plachtou a vznikne dostatek místa pro spacáky a nafukovací matračky.

Na cestách se dorozumívají pomocí vysílaček. A protože je Island známý proměnlivým počasím, přejí si, aby tolik nepršelo. „Po čtyřech dnech by začalo zatékat. Snad vysvitne sluníčko,“ dodává Ladislav Šustr.