Václav Riedlbauch, generální ředitel České filharmonie

r_2100x1400_radiozurnal.png

Česká filharmonie. Tato instituce se v minulém půl roce stala veřejností ještě více známou z poněkud absurdního důvodu. Skrze média si vyřizovali účty a v podstatě prali špinavé prádlo její vedení a hudebníci. Meritem věci byla autorská práva, která donedávna do přijetí nového autorského zákona náležela výkonným umělcům a nyní podle jedné z interpretací připadla jejich zaměstnavateli. V každém případě jde i v tomto sporu v první řadě o peníze a teprve v dalších vrstvách se mluví o jakémsi vření pod povrchem. K tomu můžeme připočíst fakt, že od odchodu Zdeňka Mácala před rokem nemá filharmonie šéfdirigenta a také to, že na začátku července byl ministerstvem kultury vypsán konkurz na generálního ředitele České filharmonie. Přesto přese všechno filharmonie zítra vstupuje do své již sto třinácté sezóny, vítejte u čtvrtečních Dvaceti minut Radiožurnálu, dobrý podvečer vám přeje Martin Veselovský. Mým dnešním hostem je generální ředitel České filharmonie Václav Riedlbauch. Dobrý den. Vítejte v rozhlase.

Václav RIEDLBAUCH, generální ředitel České filharmonie:
Dobrý den.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jak je, pane řediteli, když vezmeme minimálně to, co jsem teď zmínil na začátku, je Česká filharmonie dnes v kondici?

Václav RIEDLBAUCH, generální ředitel České filharmonie:
No, tak to ten balík problémů, který jste naznačil, tak zkusme to nějak pomalinku rozmotávat. Kondice umělecká nebo kondice pracovní, on je to celý balík složitých problémů.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Dobře, když to vezmeme z hlediska konzumenta výkonu vašich hudebníků, tak pravděpodobně kondice umělecká?

Václav RIEDLBAUCH, generální ředitel České filharmonie:
No, já myslím, že je to legitimní otázka jako číslo jedna. Vy jste zmiňoval odchod Zdeňka Mácala, ono to nebylo úplně tak, že by prásknul dveřmi a zmizel z Rudolfína nebo tak, on prostě se vzdal šéfovské role, alespoň veškeré závazky, čili ta celá sezóna byla v jeho znamení, ale sundal ze svého hřbetu, mohuli to tak říct, takové ty šéfovské povinnosti, kterých je celá řada, mohl se věnovat jenom hudbě. V té době se už jednalo velmi intenzivně s Manfredem Honeckem, to je rakouský dirigent, teď zanedlouho bude mít padesát let, optimální věk pro dirigenta. A zdálo se jednu dobu, že dokonce bude jeho nástupce, má celé /nesrozumitelné/, to se bohužel nepovedlo, on dostal fantastickou nabídku z Pittsburghu ve Spojených státech, a tak jsme hledali nějakou rozumnou variantu. A ta rozumná varianta je funkce hlavního hostujícího dirigenta, což znamená tak zhruba skoro padesát procent práce šéfdirigenta, ale bez těch povinností je to umělecká práce. Ten právě má zítra ten zahajovací koncert, který jste zmiňoval, orchestr ho dobře zná, už s ním pracoval i doma i v cizině. A já myslím, že zrovna ukázkou toho, že ten orchestr je v dobré kondici, bude ten zítřejší koncert. Já ho považuju za událost sezóny pro sebe, dopředu, vím, jak to probíhalo všecko, čili po té stránce umělecké já nemám obavy. To, že není, šéfdirigent není nic příjemného, protože řada věcí, kterou on by měl řešit přímo, jak říkají muzikanti na place, tak se přesouvá někam jinam a není to nejlepší, když je to takhle zprostředkováno.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jestli dovolíte, pane řediteli, tak k momentu chybějícího či nechybějícího šéfdirigenta se ještě dostaneme. Vy jste zmínil i tu druhou rovinu, ptám se prostě na to, že i z hlediska naprostého laika, který četl pečlivě jen média v minulém, v minulém půlroce, tak si říká, jestli tak velké hudební těleso na tak špičkové úrovni může nezanechat ten půl rok stopy.

Václav RIEDLBAUCH, generální ředitel České filharmonie:
Myslím, že ne, to by bylo příliš brzo, ale nezapomeňte, to není nějaký školní orchestr, to je sto dvacet tři profesionálů, kteří mají něco i za sebou nahráno, ale samozřejmě, že šéfdirigent je určitá významná osobnost v čele, která vtiskává určitý směr tomu, té práci. A jakýkoliv hostující dirigent i sebelepší, tak má svůj týden, dva týdny za sebou a odjede z Prahy, mizí, čili on odvede svojí práci a dalšího nic, ale ta práce soustavná, tu musí vykonávat šéfdirigent o jeho tým, to nebývá sám, většinou bývá ještě okruh dalších dirigentů, který spolupracují. Tato pauza, kdyby byla delší dobu, by byla nebezpečná. Vy dobře víte, tak my máme už tip dopředu, i smlouvy jsme vyhlásili v únoru, bohužel přijde až v sezóně 2009, 10, dřív to ani není možné, když chcete opravdu kvalitního dirigenta, musíte počítat s dvěma, třema lety do nástupu, to je normální.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak pojďme ještě k tomu, co se dělo. Na jaře na letošním Pražském jaru odmítli členové České filharmonie hrát, pokud by byl jejich výkon nahráván. Tam se mluvilo o tom, že jakmile se tam objeví nahrávací mikrofon, takže nebudou hrát právě z důvodu sporu o autorská práva. Zítra začínáte Mahlerovou druhou symfonií, bude se tato nahrávat?

Václav RIEDLBAUCH, generální ředitel České filharmonie:
Nebude.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ze stejného důvodu?

Václav RIEDLBAUCH, generální ředitel České filharmonie:
Ze stejného důvodu, protože ta dohoda žádná zatím ještě není taková, která by umožnila tuhle tu věc vyřešit. Vy jste zmiňoval Pražské jaro, ono to není jen otázka na Pražské jaro, ten, řekněme, ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pokud s nepletu, tím to začalo.

Václav RIEDLBAUCH, generální ředitel České filharmonie:
Ne, ne, ne, to je určitý nesoulad, který, řečeno obrazně, bublá už od loňského roku, my jsme hledali cestu vzájemného dorozumění, ale vy jste zmiňoval otázku autorských práv. Já bych to ještě zúžil, majetkových práv, k těmto zaznamenávaným výkonům, to je ten kardinální problém, nový autorský zákon z roku 2006 přiznává tato práva zaměstnavateli, jestliže hudebník je v pozici zaměstnance, tak je to jako každý jiný zaměstnanecký poměr v rámci svého výkonu odevzdávat cosi, na co majetkově má právo ten zaměstnavatel.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jenom teď buďme úplně přesně techničtí, vy citujete paragraf 58 a tam odstavci jedna ten, ta větička začíná: "Neníli sjednáno jinak," což je onen, ona podstata věci, na které se točí ten spor celý.

Václav RIEDLBAUCH, generální ředitel České filharmonie:
A samozřejmě, kdybych byl velký populista, řeknu, ano, mohu sjednat jinak a jdu do toho, my jsme zřizováni státem, je to, filharmonie je jediný státní orchestr se státní dotací a náš zřizovatel je ministerstvo kultury, my jsme ty věci sami museli konzultovat, to není z mé hlavy. A jednoznačný postoj zřizovatele po velkých debatách byl ten, že zkrátím to asi tak, stát je v roli investora, který vkládá peníze do orchestru a nelze, aby ředitel se těchto majetkových práv vzdal. To je řečeno pod čarou, tak natvrdo vám to nikdo písemně nedá, ale při všech jednáních toto zaznělo. Já jsem se snažil kolegům toto vysvětlit, že osobnostní práva k tomu výkonu mají umělci, to je naprosto v pořádku, to je něco jedinečného, co je potřeba zachovat. A my jsme hledali a našli cestu, jak za tuto práci, za ten umělecký výkon ocenit jejich enormní, řekněme, i angažmá v tom, teda jedinečnost, to všecko, aby se našla cesta, jak jim právě ty peníze zachovat, a to se našlo, čili tam nesní spor o peníze, je tam spor o to, kdo má právo k tomu záznamu výkonu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A to ještě stále nebylo tedy vyřešeno?

Václav RIEDLBAUCH, generální ředitel České filharmonie:
To je podle zákona nebo podle jednoho z těch výkonů nebo výkladů zákona je to jasné, moji kolegové z orchestru mají názor, že o ta majetková práva nemohou přijít, ale přitom ten výklad je možný, respektive bylo by možno se jich vzdát za cenu, že ten zřizovatel řekne, že to udělat můžete, já jsem prostě v kleštích, no.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pane řediteli Riedlbauchu, za normálních okolností nebo, řekněme, za okolností, které by se řídily čistě jen obchodním právem, tak by v tuto chvíli obě strany se sešly před obchodním soudem a soud by prostě rozhodl, která ta strana je v právu.

Václav RIEDLBAUCH, generální ředitel České filharmonie:
Dobře, to je jedna možnost, ale druhá je, představte si, zaměstnavatele, který se dobrovolně vzdá svých práv a dá zaměstnancům jako užitek z toho, co dělají.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To neberte jako útočnou poznámku z mé strany, já se spíš ptám na to, jakým způsobem tuto situaci, která s sebou nese například to, že Česká filharmonie, jak jste sám řekl, ani v tuto chvíli nebude nahrávat, to znamená, nebude produkovat nové nahrávky, tak tuto situaci přece nějak musí vyřešit.

Václav RIEDLBAUCH, generální ředitel České filharmonie:
Jistě, že ano, ale já bych musel jít teď v tuto chvíli do tvrdého střetu, do tvrdého konfliktu. A protože jsme nechtěli jít touto cestou, abychom neporušili právě umělecké výkony, protože ta atmosféra, dovedete si jistě představit, jak by se asi všem pracovalo na pódiu, kdyby pod pokličkou bublal tento problém jako totálního střetu dvou stran, tak jsme řekli, dobře, nechcete, musíme hledat cestu a ta cesta se dosud nenašla. Čili jedna strana tvrdí jedno, druhá strana tvrdí druhé. Vy říkáte obchodní soud, ale žádný soud obchodní vám toto nepomůže rozřešit, to je právní výklad věci, jak říkám znovu, zřizovatel má nějaký svůj názor, ten řekl jednoznačně. A já tam jsem statutárním zástupcem, který musí nějakým způsobem obhajovat tu investici státu. Já to beru v této rovině, jo.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Já tomu naprosto, pane řediteli, rozumím a teď se omlouvám, možná budu tu otázku klást s naprostou neznalostí věci, ale přesto, jak vy říkáte, že jste to nějak nevyhrotil dobře, ten spor tam ale existuje, jsou tam dva různé právní názory, na jedné straně zaměstnavatel, na druhé straně zaměstnanci. Do značné míry tu činnost České filharmonie, minimálně co se těch nahrávek týče, omezuje tento spor, souhlasíte se mnou?

Václav RIEDLBAUCH, generální ředitel České filharmonie:
To ano, to je pravda.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak se ptám, jak to chcete řešit, když to nehodláte hrotit.

Václav RIEDLBAUCH, generální ředitel České filharmonie:
Nemohu to řešit zatím momentálně jinak, protože do toho celého nešťastného konfliktu, já nezastírám, že to konflikt je, přišlo vypsání výběrového řízení na místo generálního ředitele České filharmonie a ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To bylo na začátku července.

Václav RIEDLBAUCH, generální ředitel České filharmonie:
Na začátku července. A to způsobilo poměrně velkou komplikaci, protože na jednu stranu, jakoby se potvrzovalo stanovisko členů orchestru, že je tady nějaká šance to řešit tímto radikálním řezem, je to klidně možné, přijde někdo jiný, bude mít třeba úplně jiný názor, že tu hlavu na ten špalek, obrazně řečeno, dá a podepíše cokoliv, anebo ta druhá strana prostě půjde až do vyřešení, až do samého konce, ale v tuto chvíli je to patová situace i pro mě.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A, pane řediteli, vy jste se přihlásil do toho konkurzu vypsaného ministerstvem kultury?

Václav RIEDLBAUCH, generální ředitel České filharmonie:
Ten termín je 20. září, dneska máme čtvrtého, tak já myslím, že je ještě dostatek času a mám celou sérii různých jednání, velmi o tom přemýšlím, co dál a není to otázka jenom mého rozhodnutí, jsou tam i kolegové další na mě vázáni.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Chápu to dobře, že jste se zatím nerozhodl definitivně?

Václav RIEDLBAUCH, generální ředitel České filharmonie:
Zatím ne, vždyť je ještě čtrnáct dní času.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Říká ve Dvaceti minutách Radiožurnálu generální ředitel České filharmonie Václav Riedlbauch. Ještě jednou ke stopám po té nejen jarní krizi, opustili někteří hudebníci Českou filharmonii?

Václav RIEDLBAUCH, generální ředitel České filharmonie:
To víte, že ne, vždyť je to krásné zaměstnání. Ono to je, já to slovo zaměstnání nerad používám, oni to taky nemají moc rádi, ale je to, je to platforma, na druhou stranu je to, přeci jenom to hlavní, co na tom je, je špičkové umění, které se tam odevzdá, zejména, když potkáte někoho skvělého dalšího jako sólistu nebo dirigenta, to jsou prostě události, kvůli nim tam každý rád vydrží, i kdyby skřípal zuby, tak to si myslím, že to nehrozilo.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Mimochodem, na adresu dvacetminut@rozhlas.cz dnes došel také jeden z dotazů, byl od pana Juráška z Ostravy. Já vám ho ocituji, pane řediteli, píše pan Jurášek: "Zajímá mě, jak kvalitní hráči hudebníci v České filharmonii vystupují, jedná se o českou špičku v jednotlivých nástrojích? Pokud je tomu bezesporu tak, zaslouží si platy, jak jiní hudebníci v České republice nemají, neníli tomu tak, je třeba je zařadit na pomyslný žebříček profesní kvality a následně podle toho odměňovat. Jak to tedy je?

Václav RIEDLBAUCH, generální ředitel České filharmonie:
To se dá podepsat stoprocentně. V dechových nástrojích, tam jsou samí laureáti mezinárodních soutěží, to je velmi tvrdý konkurz, aby se člověk do České filharmonie dostal. Totéž platí pro hráče smyčcových nástrojů a ostatních. Čili po té stránce kvality není sporu, je to jeden určitě z předních evropských orchestrů a kdyby se měly nasadit laťky srovnání ocenění za tuhle tu práci, tak bychom se museli hýbat na X násobcích toho, co dnes moji kolegové v orchestru mají a zatím ta šance na velké polepšení není.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Znamená to, že finanční ohodnocení ...

Václav RIEDLBAUCH, generální ředitel České filharmonie:
Je hluboce ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
... u hudebníků je hluboce podceněno.

Václav RIEDLBAUCH, generální ředitel České filharmonie:
To není problém jenom České filharmonie, zdánlivě je podle papírů na tom lépe než ostatní české orchestry, ale je to v podstatě hanebné ocenění jejich práce.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ono se to někdy srovnává, a teď přiznejme si, zejména to dělají média s učitelskými platy, protože určitým způsobem zprůměrované platy například hudebníků v České filharmonii jsou podobné jako učitelské průměrné platy.

Václav RIEDLBAUCH, generální ředitel České filharmonie:
On je problém v tom, že podle těch papírů, o kterých jsem mluvil, takzvaný tarifní plat je jenom jedna složka, ale aby ředitel mohl skutečně ocenit důkladně tu práci, která se odevzdává a je taky proměnlivá, má ty měsíce, kdy je to obrovsky namáhavá i zájezdová činnost a další, vy v podstatě nemáte možnost sáhnout do toho pytlíku a přidat těm lidem za to, že něco odevzdávají ještě navíc, čili to považuju za velmi nespravedlivé, na papíře je napsané, že mohu, ale já bych mohl i poměrně velmi zajímavě oceňovat, ale na to prostě prostředky nejsou, v tom vidím tu chybu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Mimochodem, teď se opět dostáváme zpátky k financím. Jak vypadá ten systém, na kterém jste se dohodli, na tom, řekněme, přerozdělování peněz, které jdou spolu s autorskými právy.

Václav RIEDLBAUCH, generální ředitel České filharmonie:
No, tam je možnost podle zákona takzvané dodatečné odměny.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Což o to, ano, spíš mi jde o to, jakým systémem, musí být nastavený nějaký systém, do té doby, než začala platit novela autorského zákona, tak ten systém byl, řekněme, nastaven nějakým zvykovým právem vnitřně, uvnitř toho tělesa. Tak jak je to teď.

Václav RIEDLBAUCH, generální ředitel České filharmonie:
My jsme ho neměli, to nešlo o změnu tohoto systému a navíc po těch letech, vždyť je to, desetiletí, to je zhruba od padesátých let nastavený systém, byl už zbytečné ho měnit, protože je velmi důkladný, je velmi spravedlivý a ti muzikanti sami si to umějí mezi s sebou rozdělit a ocenit tu práci každého z nich, jednak podle toho, co tam skutečně odevzdal časově, výkonem a tak dále, to vůbec nemá smysl do toho ani rýpat, to je jen na nich a já si myslím, že ta vnitřní spravedlnost je maximální. Ten systém by se nemusel vůbec měnit a i ten přísun těch peněz, jak vám říkám, se povedlo zajistit tak, aby tam šli. Čili po této stránce problém nevidím, vidím ten problém postoje k tomu majetkovému právu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To vyřeší příští nový nebo staronový ředitel České filharmonie.

Václav RIEDLBAUCH, generální ředitel České filharmonie:
V tom jsem optimista, že to musí nastat v nejbližší době.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Dokážete si vůbec představit takové těleso, jako je Česká filharmonie, které dlouhodobě, a teď nevím, co to je dlouhodobě, protože v podstatě už půl roku nenahráváte, pokud se nepletu.

Václav RIEDLBAUCH, generální ředitel České filharmonie:
Zhruba, od dubna, od května, od května.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Od května, tak necelý půl rok nenahráváte, že by Česká filharmonie nenahrávala svá vystoupení delší dobu, rok, dva, tři?

Václav RIEDLBAUCH, generální ředitel České filharmonie:
Ono to tak úplně není. Jsou koncerty nebo jsou vystoupení, která zaznamenána jsou, ale to jsou takzvané mimo služební koncerty, prostě já jsem mluvil pořád o tom, kdy ten člověk ve svém zaměstnání odevzdává výkon podle pracovní smlouvy, to je ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
I já jsem o tom mluvil.

Václav RIEDLBAUCH, generální ředitel České filharmonie:
Čili v tomto ne. Takže něco zaznamenáno je, něco se zachytilo, studiové nahrávání nepodléhá tomuto režimu a tak dále, čili ono se nahrává, není to úplně pravda, že by se nenahrávalo, ale jde o zaznamenávání především rozhlasové, televizní a jejich užití.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Je to tedy klíčové z uměleckého hlediska pro Českou filharmonii ty nahrávky pořizovat.

Václav RIEDLBAUCH, generální ředitel České filharmonie:
Určitě z hlediska propagace a, řekněme, veřejné prezentace ještě jinak, než jenom v koncertním sále, přeci jenom to Rudolfin je nádherný sál, Dvořákův a tak dále, ale je to tisícovka lidí. A tato možnost šíření desítkám tisícím nebo, chceteli, i milionu lidí, je přece jenom jako velká ztráta, pokud tuto cestu zabrzdíte, takže ta jedna stránka je propagační, druhá je, řekněme, i tohoto, té odezvy posluchačské, taky potřebujete vědět kritickou odezvu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Posloucháte Český rozhlas 1 Radiožurnál, posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu a generální ředitel České filharmonie Václav Riedlbauch je mým dnešním hostem. Pane řediteli, pokud by i nezasvěcený člověk, zejména na jaře nahlédl do novin, tak by tam četl celkem nebývalé množství komentářů, které jinými slovy vyjadřovaly totéž. Česká filharmonie ztrácí na prestiži a kvalitě už mnoho let, a to zejména kvůli tomu, že nemá mnoho let dlouholetého kvalitního šéfdirigenta světové třídy.

Václav RIEDLBAUCH, generální ředitel České filharmonie:
Je otázka, kdo do to vždycky říkal. Já si myslím, že ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Věděl jsem, že to namítnete. Berte toto jako takový průřezový pohled do mainstreamového tisku. Není to bráno z čistě striktně odborného tisku.

Václav RIEDLBAUCH, generální ředitel České filharmonie:
Ono se ale vždycky zapomíná trošku na to, co bylo před tím. V roce 2003 nastoupil Zdeněk Mácal do situace po Vladimíru Ashkenazym, který zklidnil situaci velmi rozhašenou z devadesátých let. Ale poté už se jako svým způsobem rozdal, vyčerpal a byla tam taková stagnace a Zdeněk Mácal přišel s velkým nasazením a všichni ocenili, co nového do toho přinesl. Samozřejmě každý z nás, kolik máme v sobě náboje, my dva, jak tady sedíme přes stůl ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Těžko říct.

Václav RIEDLBAUCH, generální ředitel České filharmonie:
Těžko říct, ale přeci jenom nemůžete perlit sto procent nebo sto dvacet procent denně a denně a denně. Může se stát, že něco se vám povede lépe, něco se podaří trošku hůře. A když se začne generalizovat, že z jednoho se prostě soudí jako na celek, je to vždycky špatně. Zdeněk Mácal odevzdal výbornou práci v orchestru. Já si myslím, že se to ocení ještě i zpětně zase a lidé zapomněli na to, co tam do toho vnesl. Takže ta perioda pěti let nebyla jenom škaredá, to není pravda, prostě to vždycky protestuju, samozřejmě že jste tam mohli natrefit i na výkony, které nevyšly, to je umění, to je život, kolik máte inscenací, kde prostě taky nad tím kroutíte hlavou, a to je totéž v tom živém umění hudebním, ale jako házet to všecko jenom do pytle, že se to nepovedlo, že tam je umělecká stagnace a tak dále, já dám malé příklady, když orchestr pod jeho vedením přijel v roce 2004 na /nesrozumitelné/ festival nahoru na sever Německa, tak psali prestižní deníky o znovuzrození orchestru, českého zvuku a tak dále, to by se nevzalo jen tak samo sebe, o to není ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak já vám budu, já vám budu kontrovat jinou recenzí, která pochází z letošního Pražského jara, kdy za dva vrcholy i tady místní, myslím, odborní komentátoři hudební považovali vystoupení BBC Symfony Orchestra a orchestru z britského Manchesteru. Teprve vzadu v té recenzi byli zmiňováni filharmonici čeští.

Václav RIEDLBAUCH, generální ředitel České filharmonie:
Potvrzuju, BBC bylo skvělý orchestr, výborně připraven, hrál výborné koncerty, vůbec o tom nepochybuju, první koncert s Českou filharmonií byl na přání organizátora, byl pozván dirigent, kterého my jsme si nevybrali, tam to byl orchestr, který, jako posloužil nějakému záměru. A druhý připravil právě Zdeněk Mácal, obrovský náročný repertoár, zase tam není, nemůžeme srovnávat Schneebergerovu skladbu /nesrozumitelné/ s tím, co hrálo BBC, to do repertoáru vůbec ne. Já si myslím, že to byla odvaha od Zdeňka Mácala tohle to všecko udělat, navíc odřekla Dagmar Pecková na poslední chvíli, byla tam náhradní zpěvačka. Ona to je vždycky souhra okolností a chápu, že, dejme tomu, jiný orchestr, který má s Schneebergerem pravidelnou zkušenost, že mohl takovou skladu odevzdat lépe. U České filharmonie to není běžný repertoár, opět se vyhovělo jako přání nějakému, ale to zdaleka nebyl nějaký průměrný koncert, takže já bych protestoval.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Dobře, říká, říká zatím ve Dvaceti minutách Radiožurnálu generální ředitel České filharmonie Václav Riedlbauch. Ještě jednou bych, prosím, zabrousil do té oblasti, řekněme, dlouholetý šéf dirigentů České filharmonie, protože když se podíváme do i daleké historie České filharmonie, tak vy sám to dobře víte nejlépe, že Václav Talich strávil u filharmonie dvacet let, Karel Ančerl osmnáct, Rafael Kubelík šest, už dříve pomáhal Talichovi a pak přišel čtyřicátý osmý rok. Václav Neumann jednadvacet let. Do toho roku 90 do letošního roku se vystřídali čtyři dirigenti. To jde nějak s dobou, to zkracování těch let, anebo to je určitá neschopnost sehnat dirigenta na tak dlouhou dobu?

Václav RIEDLBAUCH, generální ředitel České filharmonie:
Když se zeptáte ostatních kolegů, kteří řídí orchestry, tak vám dají zapravdu, v jedné věci je ta perioda spolupráce dirigenta s orchestrem se rapidně zkrátila po celém světě. A jsou výjimky, že pracuje delší dobu,já nechci říkat, že všude je to stejné, ale ta doba pěti, šesti, sedmi let je dneska celkem taková asi přirozená výměny šéfdirigenta, mluvil jsem tady už o tom, jak nemůžeme perlit deset let a být pořád jako stejní, on i ten vklad toho dirigenta se trošičku jakoby okoukává a je dobrá vždycky nějaká inovace, pět, šest, sedm let je tak asi optimální míra, když by to bylo příliš krátké, tak neudělat vůbec nic, víme dobře sami při tom dlouhodobém plánování, že první sezónu vlastně přebírá, do druhého může trošku zasáhnout a třetí je teprve jeho, čili tři roky takové práce jsou naprosto minimum, pět let, tam už se dá ukázat, když to potom funguje dobře, tak těch šest, sedm, osm let je asi optimální míra, ale není řečeno, že nemůže ten člověk dělat deset nebo patnáct. Já neříkám, že to nemůže být tohle to, ale ve světě je to celkem obvyklé a nikdo z toho nedělá žádnou tragédii. My jsme si tak jako zvykli na to, že když něco není dvacet let po Neumannovi, takže že je to všecko špatně, ale myslím si, že ani Václav Neumann dnes v téhle té situaci, byť asi dvacet let s orchestrem nepracoval, i on sám by asi hledal možná změnu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak a ještě úplně poslední otázka, už jsme tady zmínili, že zítra začíná sto třináctá sezóna České filharmonie, začínáte druhou Mahlerovou symfonií, jaká bude ta sezóna. Mimochodem, poslední než nastoupí, myslím, už dojednaný izraelský dirigent Elijahu Inbal.

Václav RIEDLBAUCH, generální ředitel České filharmonie:
Tak on sám se objeví v dubnu na dvou koncertech, kdy byly plánovány /nesrozumitelné/, že si plácneme na šéfdirigenta. Já bych řekl, že my jsme maximálně využili toho, že nebude šéfdirigent a pozvali jsme skutečně přes dvacet dirigentů, to je mimořádná sezóna, to už se nepovede dlouhou dobu, a mezi nimi jsou tu skvělá jména typu /nesrozumitelné/, který udělal na jaře koncert, zároveň už máme dojednáno, že pojede na podzim v příštím roce na /nesrozumitelné/, čili tady ho Praha uvidí ještě znovu v listopadu, takhle se musí plánovat dlouhodobě dopředu. Máme tam taky jednu ženu, já nevím, jestli jste to zaregistroval ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Zaregistroval.

Václav RIEDLBAUCH, generální ředitel České filharmonie:
Je to výborná Američanka, která pracovala v Británii. My jsme jí tady v Praze slyšeli asi před dvěma, třema lety s orchestrem britským a my z toho neděláme už dneska žádnou vědu, protože těch dirigentek, to se jako množí a je jich celá řada po světě znamenitých. Takže lidé se ptají, proč dirigentka a jak bude vystupovat, jestli bude mít frak na to, já nevím, jestli bude ve fraku, ale rozhodně to jsou dneska skvělé kumštýřky a já si myslím, že to je potřeba už to tabu taky jednou rozrazit a že to není jenom mužská práce a že se tam objevily i ženy. Takže ona bude taková jako, řekněme, rarita sezóny.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ale, jestli se úplně nepletu, s Českou filharmonií už jedna dirigentka hrála.

Václav RIEDLBAUCH, generální ředitel České filharmonie:
Ta kdysi hrála, ale ve třicátých letech, víte, takže ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak to už chvíli je přece jenom. Tak takových bylo dnešních Dvacet minut Radiožurnálu. Václav Riedlbauch, generální ředitel České filharmonie byl mým hostem. Pane řediteli, děkuji, že jste přišel. Na shledanou.

Václav RIEDLBAUCH, generální ředitel České filharmonie:
Na shledanou.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
U mikrofonu byl také Martin Veselovský, přeji vám příjemný večer strávený s Českým rozhlasem 1 Radiožurnálem.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio
autor: Martin Veselovský