Václav Klaus o údajné půjčce SSSR: Výmysl aktivistických novinářů, hrozí se mého návratu do stranické politiky
Jak to přesně bylo s půjčkou Sovětskému svazu v roce 1989? Kdo o ní rozhodoval a kdo z federální vlády musel o detailech transakce vědět? Chystá se ve svých bezmála osmdesáti letech ještě vrátit do aktivní politiky? A s jakými pocity sleduje osudy ODS a Trikolóry? Hostem Vladimíra Kroce je bývalý premiér a prezident, ekonom Václav Klaus.
19. června oslavíte osmdesátiny. Chystáte návrat do aktivní politiky?
V jistém slova smyslu jsem ve veřejném životě a v politice permanentně. I tento můj rozhovor je navýsost politický. Zmínil jste tři témata, která chcete diskutovat, to je politikum par excellence.
Ptám se i proto, že když jste vyvracel informaci Aktuálně.cz, respektive Hospodářských novin o tom, že jste prý v roce 1989 jako federální ministr financí posvětil půjčku Sovětskému svazu, tvrdil jste, že jde o lži, které prý mají zabránit vašemu případnému návratu do politiky.
Jsou to lži a slovo lež je třeba mnohokrát podtrhnout a opakovat.
Čtěte také
A není lepší to vysvětlit?
Já to vysvětluju permanentně. Celá tahle kauza je nesmyslný výmysl aktivistických novinářů Hospodářských novin, kteří stojí na druhé straně barikády než já. Jestli se při permanentních otázkách, které dostávám, tedy jestli budu kandidovat na to či ono, hrozí mého návratu do stranické politiky, že se přinutili k tomu, že spustili takovouto snůšku lží…
Co máte na mysli onou stranickou politikou?
To, že dnes u vás vyhlásím, že zakládám novou politickou stranu, která chce v říjnu vyhrát parlamentní volby. To by byl návrat do stranické politiky.
Kdo by vám v tom chtěl bránit, když to evidentně říkáte s úsměvem a nemáte to v úmyslu?
No kdo by mi v tom mohl bránit, kdybych to udělal? Spousta lidí se obává toho, že bych to mohl udělat, tak spustila tuto naprosto zbytečnou kauzu.
Pane prezidente, uděláte to? Máte v úmyslu nějakým způsobem vstupovat do politiky?
Já do politiky vstupuju, ale jestli udělám tuto akci, to myslím, že jsem mnohokrát řekl, že to není v tuto chvíli v mém úmyslu. Ale pojďme raději k podstatě toho sporu, k té snůšce lží, které tady vznikly. Zaprvé mnohokrát jsem řekl, že jsme si to nikdo vůbec nepamatovali, protože to vzniklo mimo nás a tu smlouvu jsme fyzicky nikdo z nás nikdy neviděl, a proto jsme k ní nic rozumného říct nejdříve neuměli. Dodatečně se ukazuje, že tehdy dokonce takové půjčky, které byly zbožového charakteru, tedy nikoliv finančního charakteru, domlouval federální ministr zahraničního obchodu a vůbec ne ministerstvo financí. Takže od začátku je myšlenka útočit tím na mě absolutně, absolutně nesmyslná.
Vrtá mi hlavou, kdo a proč by na vás teď tímto způsobem útočil?Jistě máte nějakou teorii, co si o tom myslíte…
Mám teorii, že pořád mnoha lidem vadím. Nepřetržitě se objevují úvahy o tom, jestli půjdu do voleb, parlamentních či prezidentských. Je to pokus zaútočit na mě.
Pokusme se tedy nyní osvětlit, k čemu mělo před těmi bezmála 32 lety dojít. Podle protikorupční organizace…
… já žádnou protikorupční organizaci neuznávám, ptejte se mě vy.
Jen chci vysvětlit, že to jsou informace, které přišly od ní – že údajně do tehdejšího Sovětského svazu šla částka ve výši dvou miliard takzvaných převoditelných rublů. Vaši tehdejší blízcí spolupracovníci prý činili, a teď cituji, velmi aktivní kroky…
… nechte mě rovnou říct, to nemá cenu v tomto rozhovoru pokračovat…
Mohl bych položit otázku?
Ne. Od začátku zde mluvíte o jakési půjčce. Já jsem nikdy nikomu žádnou půjčku nedal. Tedy Sovětskému svazu jsem žádnou půjčku nedal. V žádném případě nešlo o žádné miliardy dolarů.
Mluvil jsem o převoditelných rublech.
Převoditelné rubly, ano. Nebyla to půjčka, že by šly nějaké peníze do Sovětského svazu. I když opakuji, já jsem s tím neměl nic společného. Nešlo o žádné peníze, které by šly do Sovětského svazu. Šlo výlučně o otevření úvěrového rámce, že když tam budeme dodávat naše výrobky, tak někdy budou splaceny. Čili nikdo neposlal, a to tisíckrát opakuji, žádné peníze do Sovětského svazu. Pořád to hloupí novináři, kteří mají zakryté uši, nechtějí vzít v úvahu.
Takže jestli jsme něco posílali, tak ne ministr financí, ale naše podniky. Jestli dále vyvážely do Sovětského svazu, tak jedině to jsme dělali. Naše podniky vyvážely do Sovětského svazu a uzavřela se nějaká dohoda, že to je na na úvěr, který bude do tehdy a do tehdy splacen.
Dobře, a byl ten úvěr využit?
Úvěr byl samozřejmě čerpán, nikdo z nás netušil, které z našich podniků – jestli Tatra, Zetor nebo Škodovka – nadále vyvážely do Sovětského svazu. Stejně jako jsme spoustu věcí dováželi ze Sovětského svazu, tak samozřejmě tyto podniky nadále vyvážely. A 17. listopadem nenastal žádný konec světa a ekonomické vztahy nejen se Sovětským svazem, ale se spoustou dalších zemí dále pokračovaly. Čili bylo to jen o otevření úvěrového rámce a někdy potom nastal problém, kdy tyto peníze budou splaceny.
Ale rozumím tomu správně, že vy jako tehdejší federální ministr financí jste souhlasil s otevřením toho úvěrového rámce.
Vy jste blázen a neposloucháte? Vysvětluju vám, že to tehdy v úplně jiné struktuře pravomocí vlády bylo v gesci ministerstva zahraničního obchodu. Ministerstvo financí s tím nemělo vůbec nic společného. Takže i kdybych byl členem Adamcovy vlády, jako že jsem nebyl, tak jsem nic takového nemohl otevírat. To byla akce federálního ministerstva zahraničního obchodu.
Právě proto jsem tím byl před měsícem zaskočen, když jsem o tom začal jednat s Hospodářskými novinami. Vy opakujete pořád stejné věci. Snažíte se prodlužovat lži, které jsou vůči nám vedeny, a je to trapné a smutné a divím se, že se nestydíte, že se mi troufáte dívat do očí.
Autoři článku se opírají o dokumenty, které mají svědčit o tom, že šéf tehdejší ČSOB Rostislav Petráš vás jako nového ministra financí v dopise osobně žádal, aby mu ministerstvo sdělilo, jak bude ten převod peněz v převoditelných rublech korunově financován. Redakce Hospodářských novin vám dala tento dokument k dispozici.
Chcete odpověď, nebo chcete mluvit svoje?
Ten dokument existuje?
Dokument jsem uviděl teď před měsícem, kdy mi ho poslaly Hospodářské noviny. Ekonomičtí hlupáci nevědí o tom, že Petráš se jako naše domácí banka kryl tím, že se ptal, kdo bude v ČSOB,v tu chvíli de facto orgánu státu, krýt problém, až nějaký problém nastane. To nemělo s uvolněním půjčky a se mnou vůbec nic společného a každý, kdo je trošku ekonomicky vzdělán, to ví.
Dobře, ale ta komunikace proběhla. Ten dopis jste dostal, četl a nějak jste na něj odpověděl.
Netuším, ten dopis byl poslán na ministerstvo financí ještě dříve, než jsem se stal ministrem financí. Nevzpomínám si mezi desetitisíci dopisů, jestli jsem tento dopis dostal. V každém případě se tento dopis vůbec netýkal toho, jestli a jak budeme splácet tuto půjčku Sovětskému svazu. Ten se týkal vnitřních vztahů mezi subjekty Československa. Nezkoušejte na mě Petráše, já dobře znám Petráše, protože se mnou v jistou chvíli hrál volejbal. Záměrně lžete s ostatními soudruhy z Hospodářských novin, asi do jejich klanu patříte.
Nepatřím. Myslím, že i posluchači by to rádi pochopili. V reakci na články na stránkách Institutu Václava Klause uvádíte, že pro nezasvěcené dodáváte, že překroucena byla tehdejší korespondence s generálním ředitelem ČSOB. Čili si nějakým způsobem musíte vzpomínat…
Jak bych si mohl vzpomínat po 32 letech na jeden z desetitisíců dopisů?
Je to podle vás překrouceno, čili musíte….
… překrouceno, protože vůbec nešlo o půjčku Sovětskému svazu.
Ale ta korespondence proběhla?
Vy jste se zbláznil. Já nevím, jestli má smysl v tom pokračovat.
Ministerstvo financí dokumenty dlouhá léta tajilo. Podpoříte, aby byly kompletně zveřejněné?
Pane kolego, končíme, protože myšlenka, že jsme něco tajili… končím.
Dobře, takže nechcete pokračovat?
S vámi už nikdy v životě.
Mějte se hezky. Na shledanou.
Související
-
‚Nic jsem tehdy nevěděl.‘ Klaus označil informace o půjčce Sovětskému svazu za předem připravený útok
„O této půjčce uzavřené 10. listopadu 1989, tedy jeden měsíc předtím, než jsem se stal ministrem financí, jsem nevěděl tehdy nic a nevím v podstatě ani teď,“ řekl Klaus.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.