V rámci mezinárodního programu DofE jsou oceňováni i mladí Romové

Hovoří regionální manažer Josef Nový: „Program DofE je především motivačně vzdělávací program, který ctí principy neformálního vzdělávání. Účastníci programu si určují vlastní cíle ve třech oblastech: rozvoj talentu, sport a dobrovolnictví. A poté ještě společně jedou na dobrodružnou expedici, v rámci které se učí spoustě dalších dovedností, ať už je to žití ve volné přírodě nebo jiné.“

Jaké jsou to vůbec programy? Mají nějaké úrovně? Musí účastník dosáhnout nějakého stupně, a až pak se může nominovat na stříbrnou a zlatou příčku?

„Jsou tam tři úrovně, neboli tři levely: bronzový, stříbrný a zlatý. A jak už názvy napovídají, nejsnazší je ten bronzový, který trvá tři měsíce. Stříbrný trvá půl roku. Nejdelší a nejcennější je zlatá úroveň, která trvá celý rok.“

Meziárodní program založil v roce 1956 manžel britské královny Alžběty II. - princ Philip, vévoda z Edinburgu. Proto název DofE – zkratka Duke of Edinburgh. Program má vysokou mezinárodní prestiž. V České republice funguje pod záštitou ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy nebo britské ambasády. A je podporovaný významnými osobnostmi. Hovoří ambasadorka programu Lejla Abbasová:

„Jsem strašně ráda, že takovéhle programy v České republice jsou. To jsem řekla i na začátku dnešní ceremonie.“

Můžeme říct, že dnešní mládež, mladí lidé mají větší možnosti se rozvíjet, než tomu bylo předtím, před dvaceti lety?

Ambasadorka Lejla Abbasová se zúčastnila červnové ceremonie|foto: Duke of Edinburgh Award

„To máte svatou pravdu. Přesně tak to je. Někdy je možná problém se naopak v tom vyznat a pochopit a poznat, který program je vhodný a který se vyplatí naplňovat. Ale zrovna tenhle je jedním z těch, které mají celosvětovou úspěšnost a velkou tradici.“

Lejlo, narážím hlavně na to, že jsem tu viděl romské děti. Bylo to pro mě velmi překvapivé a dá se říct, že radostné, že jsem viděl, že i romské děti můžou být oceněné.

„Osvěžující bylo tu vidět dohromady normální české školy, ale také zájmová centra a nízkoprahovky, kde jsou sociální vrstvy, které nemají přístup právě k těm posh programům.“

Mezi účastníky, kteří převzali nedávno své ocenění z rukou Lejly Abbasové, byly i děti z Dětského domova se školou v Chrudimi. Hovoří Ondřej Tóth, oceněný v bronzové kategorii, a slečna Eva.

Ondro, co pro vás tohle ocenění znamená?

„Že se můžu posunout dál. A můžu být na sebe hrdý. Chtěl bych to rozšířit i mezi další lidi a nabídnout jim tenhle program. Jsem na sebe opravdu hrdý, že jsem to udělal.“

Je to pro vás o to cennější, že jste z dětského domova?

„Je. A můžu ukázat, že i z dětského domova jdou udělat věci, které si někteří lidé myslí, že se udělat nedají. Když na sobě ale máknete, jde udělat všechno.“

Eva: „Tohle ocenění pro mě znamená velkou příležitost a zkušenosti do života. Jsem ráda, že jsem je mohla získat a dál je i předávat lidem – když například říkám lidem o‚dofíku‘, ať se přidají. Už jsem navedla hodně lidí. Jsem ráda, že to můžu předávat.“