V příjemné litoměřické restauraci Klobouk Vás obslouží lidé s mentálním postižením

6. září 2014
Křesťanský týdeník , Křesťanský týdeník

Diakonie Českobratrské církve evangelické provozuje v Litoměřicích a okolí devět středisek křesťanské pomoci a dalších zařízení, z nichž některá se zaměřují na pomoc lidem s mentálním a zdravotním postižením. My se dnes s Petrem Vaďurou vypravíme do Terezína, kde se nacházejí Sociálně terapeutické dílny a restaurace s trochu podivným názvem – Klobouk.

Terezín je pochmurné město nechvalně známé z doby války. Dnes v něm normálně žijí lidé a funguje zde i církev. Diakonie Českobratrské církve evangelické z Litoměřic zde už před více než deseti lety zřídila několik svých středisek. Jak k tomu došlo? Vysvětluje farář Zdeněk Bárta:

„Tenhle projekt vznikl v roce 2002 po povodních, kdy jsme se tady setkali s pracovníky německé Diakonie z oddělení Katastrophenhilfe, a oni nám potom z těch peněz, které vybrali v Německu, věnovali velkorysou částku. Z ní jsme tady koupili tři domy, zrekonstruovali jsme je a nyní máme ve dvou těch domech chráněné bydlení pro naši cílovou skupinu – to jsou mentálně postižení mladí lidé, a v tom jednom domě je výcvikové pracoviště zase pro mentálně postižené mladé lidi, kteří zde buď pracují, anebo se učí různým dovednostem. A potom pro ně hledáme uplatnění na běžném trhu práce.“

Tři domy vlastněné Diakonií se nacházejí v Komenského ulici. Jsou krásně opravené. V jednom domě žijí lidé, kteří využívají služeb chráněného bydlení. Přes ulici se pak nachází Centrum sociální pomoci Klobouk, kterým nás provede ředitelka litoměřické Diakonie Irena Opočenská:

Restaurace Klobouk Diakonie Českobratrské církve evangelické v Litoměřicích

„Tady dole se nacházíte ve cvičné restauraci, kde obsluhují klienti s mentálním postižením. Když ten klient přichází, tak se nejdřív zjistí, co umí, a podle jeho potřeb a podle jeho přání se učí pracovat dál. Je to všecko v souvislosti s tou restaurací, tzn. úklid, zahradničení, kdy pěstují nějaké bylinky, aby měli k tomu stolničení, mytí nádobí, příprava jídla, obsluha hostů. To je vlastně všecko ten výcvikový program. Ve výsledku se klient může na konci svého výcviku naučit tolik, že se může prostřednictvím agentur podporovaného zaměstnávání dostat na otevřený pracovní trh.“

Restaurace Klobouk funguje jako chráněná dílna, sociálně terapeutické dílny jsou už registrovány jako sociální služba. A protože litoměřická diakonie provozuje také Agenturu podporovaného zaměstnání, mají klienti těchto zařízení šanci najít práci a normálně a důstojně žít.

„Jde o to, že ten klient, který k nám přichází, ani možná neví, co všecko umí, a může tady objevit ty své dovednosti a schopnosti. Náš úkol je u každé osoby s mentálním a zdravotním postižením po dovršení osmnácti let najít její uplatnění, rozvinout její schopnosti natolik, aby mohla co nejvíc samostatně žít.“

Restaurace Klobouk působí velmi příjemně, a tak jsme si do ní s Irenou Opočenskou zašli.

Restaurace Klobouk Diakonie Českobratrské církve evangelické v Litoměřicích

„Když tady budeme chvíli sedět, tak určitě nás přijde obsloužit klient s mentálním postižením, který vám může nabídnout jídelní lístek, může vám nabídnout pití a hezké a příjemné posezení.“

Litoměřická Diakonie zaměstnává asi 100 pracovníků, z toho více než polovinu tvoří lidé s mentálním či zdravotním postižením. Sama je tak příkladem pro zaměstnavatele, u kterých její pracovníci hledají práci pro své klienty.

autor: Petr Vaďura
Spustit audio