V Polsku zemřel kontroverzní historik Wieczorkiewicz

Profesor Wieczorkiewicz považoval Adolfa Hitlera za zločince, ale zároveň i velkého státníka. V tomto bodě se shodoval s britským historikem Davidem Irvingem, známým popíračem holocaustu. Pawel Wieczorkiewicz o Irvingovi prohlásil, že je to největší znalec dějin II. světové války a ostatní by mu nanejvýš mohli čepicí čistit boty. Tím se dostal na černý seznam levicových organizací jako veřejný nepřítel číslo jedna.

Různá občanská sdružení si stěžovala, že rozhlasové stanice a televize poskytují kontroverznímu historikovi příliš mnoho prostoru a nenabízejí jiný pohled. Profesor se skutečně v posledních letech profiloval jako pravicová osobnost, ačkoli v minulosti byl členem a dokonce univerzitním funkcionářem Polské sjednocené dělnické strany.

Podle nekrologu listu Rzeczpospolita jej tato životní kapitola velmi tížila, a snad proto se po roce 1989 zařekl, že už nikdy nebude hlásat to, co si nemyslí. A tomu zůstal věrný až do své smrti. Jeho přednášky studenti milovali a posluchárny praskaly ve švech.

Profesor Wieczorkiewicz se zabýval především historií Sovětského svazu a Polska se zvláštním přihlédnutím k období druhé světové války: "Na území tehdejšího východního Polska se odehrály nejen tragédie, ale také zločiny. Rudá armáda se tam chovala stejně jako wehrmacht a dokonce ještě hůř. Na polské zemi spáchala řadu válečných zločinů - rudoarmějci vraždili civilisty i zajatce a projevovali v tom značnou vynalézavost. Jeden z důstojníků například s polskými zajatci prováděl experimenty: postavil je do řady před dělo o ráži 45 milimetrů a zkoumal, kolik lidí je možné zabít současně jednou střelou."

Historik i proto Rusku nikdy nevěřil a varoval před jeho putinovskou podobou, naposledy po invazi do Gruzie. "Myslím si, že ruským cílem je svržení vlády v Gruzii, ustavení loutkového režimu a úplné podřízení této zakavkazské republiky Moskvě. Nesmíme přehlížet fakt, že Gruzie leží na cestě k naftovým polím Ázerbájdžánu. Rusové chtějí tuto trasu získat pod svou kontrolu nebo přinejmenším zpochybnit Gruzii jako spolehlivou tranzitní zemi. Prakticky celá Evropa pak bude vydána na milost a nemilost Kremlu," řekl profesor Wieczorkiewicz polskému rozhlasu.

Kvůli těmto názorům získal nálepku antisovětského a antiruského ideologa, což mu ale vůbec nevadilo. Netajil se svým obdivem k Německu. Ve svých publikacích navazoval na germanofilskou větev polské předválečné historiografie. Byl zastáncem teze, že Polsko by se zachránilo před nacistickou i sovětskou okupací, kdyby se od počátku jednoznačně postavilo na stranu Třetí říše. Varšava měla tehdy přistoupit na Hitlerovy podmínky a odevzdat svobodné město Gdaňsk Německu. S nacisty mohli Poláci porazit Sověty, domníval se profesor Wieczorkiewicz.

Není divu, že tento pohled narazil na tvrdý odpor levice. Opačně naladěnou část odborné obce i veřejnosti si historik zase znepřátelil kritikou nekomunistické Zemské armády - ta bojovala proti Němcům i Rusům. Varšavské povstání, které současné politické elity označují za vrchol patriotismu, považoval za zločin na polském národě.

Profesora Wieczorkiewicze není snadné zařadit. Miloval historii stejně jako jezevčíky nebo strategické počítačové hry, kterým se oddával v poslední době. Celým svým životem se vymykal běžným kategoriím a nedlouho před smrtí prozradil televizi TVN vlastní definici opravdového vědce: "Historik, humanista, intelektuál by měl být především nonkonformistou. Od toho musíme začít, jestliže chceme někoho hodnotit. Takový člověk musí mít nekonvenční charakterové rysy i pracovní metody. To je nesmírně důležité."

Z tohoto pohledu splňoval profesor Wieczorkiewicz všechna svá kritéria. Těžko říci, čím by nás ještě šokoval, kdyby s námi zůstal déle. Asi bychom s ním v řadě věcí bouřlivě nesouhlasili. Jisté ale je to, že odešel myslitel, který zbořil mnohé mýty a dokázal vyprovokovat řadu užitečných diskusí. Takových osobností Polsko ani Evropa nemají nazbyt.