V pandemii jsme se připravovali na suchu. Jsme rádi, že jsme si Peking vybojovali, říká krasobruslař

Martine, jak funguje vaše spolupráce s Elizavetou Zhuk? Kde trénujete?

Převážně trénujeme v Moskvě, kde máme celý trenérský tým a zázemí. Když jsme v Česku, tak máme taky vše, co potřebujeme, a pomáhá nám můj bratr. 

Čtěte také

Moje první olympiáda byla úžasný zážitek. Úplně jsem zapomněl, že jsem tam jel soutěžit, říká Verner

Střídáte to tedy nějak pravidelně, abys byl doma ty i ona, nebo je tam nějaká tendence být spíše tam?

Je to dost podle pocitu, jak se kde cítíme a jak nám to zrovna jde. Snažíme se to střídat, ale je jasné, že to nevychází stoprocentně a někdy potřebujeme být více v Česku a někdy více v Rusku.

Na olympiádě v Pekingu budete reprezentovat Česko. Jak to funguje? Ona je Ruska, takže ho nereprezentuje?

Když jsme spolu začali jezdit, tak jsme první rok čekali, než ji Ruská federace pustí závodit za Českou republiku. Proto jsme nemohli jet na velké soutěže, protože v Mezinárodní unii jsou taková pravidla. Dokud Ruská federace nedá souhlas, tak nemůžeme závodit. Potom jsme ho dostali, ale přišel covid. Teď už je všechno fajn a jsme rádi, že jsme si ten Peking vybojovali.

Takové mezinárodní spojení musel ten covid hodně narušit. Jak to pro vás probíhalo?

Nebyli jsme spolu více jak 4 měsíce. Bylo to zvláštní, ale nemělo to jen minusy, ale i plusy. Snažili jsme se být co nejvíce v kontaktu a nějak jsme to zvládli. 

Dá se trénovat online?

Není to úplně ono. Moc to nešlo, ale moje disciplína je o tom, že musím být silný a musím umět i něco skočit, takže je to taneční disciplína. Trénink probíhal tak, že jsme se připravovali jen na suchu, ale nějak jsme se udrželi.

Jak je na tom podle Martina Bidaře krasobruslení v Česku? A jaký je rozdíl mezi trénováním ve Finsku, v Rusku a v Čechách? Poslechněte si celý rozhovor!

Na síti s Andreou Hlaváčkovou na Radiožurnálu Sport|foto:Český rozhlas