Česko je vodácká velmoc, ale máme málo řek. Největším strašákem jsou jezy, říká šéf vodáků Ptáček

Jste zakladatelem Asociace vodní turistiky a sportu, jak jste se k tomu dostal?

Potřebovali jsme nějaké sdružení, které bude zastupovat vodáky v rámci jednotlivých řízení, které se týkají vody. Neměli jsme stanovy, které by umožňovaly do řízení vstupovat. Z toho důvodu jsem založili Asociaci, abychom mohli hájit vodácké zájmy. Vodáků jezdí po řekách hodně a spíše se jim kladou výrazné překážky. Účastníme se různých řízení a myslíme na to, že když se někde něco postaví, aby bylo myšleno i na vodáky.

Jak bylo v začátku vašeho působení ve funkci složité dostat plno lidí na svoji stranu?

Už předtím jsem nějak veřejně vystupoval. Pětadvacet let mám vodácký server. Je to takový internetový dinosaurus. S většinou lidí, s kterými jsem začal víc spolupracovat, jsem se znal z minulosti. Pokoušeli jsme se vstupovat do vodoprávního řízení, ale i vodního zákona, kde se nám podařilo prosadit to, že určité paragrafy myslí na vodní turistiku. Od té doby začala spolupráce s velkými svazy. Věřím, že toho nelitují, protože jsme udělali poměrně dost věcí, právě pro zlepšení přírody i vodního sportu.

Čtěte také

Rohan: Prskavec starší je pro vodní slalom nejlepším trenérem na světě. Volno po sezoně jsem si užil

Co bylo nejtěžší v začátcích?

Naučit se legislativu. Pokud chceme do řízení vstupovat, tak musíme dodržovat určitá pravidla. Museli jsme nastudovat plno zákonů a vědět, co kde, kdy a jak se má udělat. Bylo složité se naučit adekvátně argumentovat. Prosazujeme to, že jezy na řekách jsou na spíše ke škodě, než k užitku.

Jaké úspěchy si za vaši existence Asociace připisuje?

Dali jsme do povědomí, že už jsme partnery jednotlivých povodí a oni s námi konzultují veškeré úpravy na jezech. Je to perfektní a bavíme se o bezpečnosti při propustech. Snažíme se bránit vysokým stavbám, jako jsou třeba čtyři metry vysoké jezy. Na Ohři u Karlových Varů se má stavět obrovský jez, který se do krajiny vůbec nevyjde. Je to úplný nesmysl a těm se snažíme zabránit.

Co se dá považovat za nebezpečný jez?

Lidé většinou přijedou k jezu a nechápou nebezpečnost jezu, proč by se tam měli topit. Často si myslí, že čim vyšší jez, tím je to nebezpečnější. Ono to tak ale vůbec nemusí být. Záleží na nás, jak to vyhodnotíme. Důležitým kritériem pro nás je to, co se děje pod jezem. Řešíme, zda se vytváří válec nebo také známý jako buben. Z hlediska statistiky od hasičů víme, že nejvíc vodáků utone právě na jezech. Nejen ale vodáků, ale i lidí, kteří se jdou jen vykoupat. Jeden den je to v pořádku, druhý den se změní proudy, začne pracovat válec a najednou se lidé topí.

Udělali jsme iniciativu nebezpečné jezy, aby se alespoň označili a dali se tam záchranné prvky. Aby v případě, že se někdo topí, ho mohla zachránit třeba podkova. Pak nás trápí ještě suché jezy, z důvodu, že se pod nimi nedá jet. Všechno řešit nemůžeme, ale posílám to příslušným orgánům, které se tím mohou zabývat.

Jsme vodácká země s tradicí?

S obrovskou tradicí. Nikde jinde na světě neexistuje taková obliba vodáctví, jako u nás. Ve třech krajích se nám podařilo zapsat vodáctví na seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury. Je to opravdu unikum. Všude jinde se trochu boji na světě, protože jsou řeky i divočejší. U nás v Česku se vydává na vodu zhruba 800 tisíc lidí ročně. Popularita je velká, ale samozřejmě to s sebou nese další stinné stránky.

Jaká řeka je pro české vodáky srdcovkou?

Bezesporu nejoblíbenější je Vltava. Pod Lipnem se vypouští minimální průtok na splutí, takže tam je jistota. Ostatní řeky takovou garanci nemají, takže může být sucho. Někteří vodáci ale nechtějí být tam, kde všichni, takže se snaží objevovat i menší řeky. Napříč republikou máme ale plno dalších řek. Vzhledem k tomu, jak jsme vodácká velmoc, tak máme těch řek ale málo. Kdyby nám Rakousko nějakou řeku půjčilo, tak by to nevadilo. (smích)

Když bych byla vodákem začátečníkem, tak jak bych se do toho měla pustit?

Doporučil bych se na vodu vydat s nějakou skupinou. Určitě není dobrý začátek takový, že si vezmu loď a zkusím to sám. Voda je živel, je krásná, ale umí být i hodně zrádná. Je lepší mít vedle sebe někoho zkušenějšího. Chce to loď řídit, ovládat, naučit se číst řeku. Chce to najít partu, pokud ji nemám, tak investovat peníze do průvodce, který vás to naučí. Je to bezpečný sport, ale jen při dodržování určitých pravidel. Na druhou stranu bylo hodně lidí, kteří bojovali o život, což snad nikdo nechce.

Na síti s Andreou Hlaváčkovou na Radiožurnálu Sport|foto:Český rozhlas