Tomáš Berdych: Během své kariéry jsem měl nejblíž k Rogeru Federerovi. Pro tenis udělal nejvíc

Co dělá Tomáš Berdych dnes ve svém tenisovém důchodu?

Rozhodl jsem se, že bych si chtěl zahrát veteránský Masters, který se koná na konci roku v Londýně. Pro mě vždycky ten Londýn byl dost speciální, je hodně zvláštní na tenis – hraje se to vlastně v Royal Albert Hall. Usoudil jsem, že po dvou letech, co jsem skoro nesáhl na raketu, je potřeba něco dělat a začít se zpátky hýbat. Takže se snažím dvakrát v týdnu si jít zahrát a pomalu se na to připravit. Ale těším se na to.

Čtěte také

Strýcová o konci kariéry: Stýská se mi po adrenalinu a boji v zápasech. Už je to ale minulost

Chybí ti tenis?

Musím říct, že zatím ne, neuteklo asi dost doby na to, abych si řekl, že mi tenis chybí. Samozřejmě, na zážitky z tenisu si člověk vzpomene, ale musím říct, že to moje načasování bylo asi naprosto ideální a nikdy se mi nestalo, že bych doma seděl a říkal jsem si, že jsem ještě měl hrát. Paradoxně se i na ten tenis dnes dívám více, než když jsem hrál. Když člověk hraje, vrátí se z turnaje, a ještě kouká na ten samý turnaj, tak ho to fakt nebaví – říká si, tak tam jsem měl být já. Teď si člověk s klidem sedne a s odstupem se na to dívá, najednou ten tenis vidí úplně jinak. Takže mě to teď docela baví a pustím si to v televizi.

Co bereš jako zlomový úspěch, který tě nejvíc proslavil?

Z těch prvních větších, co lidi mohli sledovat, tak to asi byla v roce 2004 olympiáda v Athénách. To asi nikde nikdo nečekal, a ještě to bylo na obrovské akci, která tím, jak není jenom tenisová, tak to sleduje daleko větší sportovní okolí.  A tam se najednou dozví, že nějaký mladý Čech porazil prvního hráče světa, tak to si myslím, že byl jeden z větších úspěchů. A také to, že se mi na to podařilo navázat, nebyl to jenom jeden výstřel do tmy a pak to zhaslo.

A pak asi určitě Wimbledon, který byl o pár let potom. Také Davis Cup, který je zase něco jiného, byla to unikátní soutěž, vždy jsem se na to hrozně těšil. Týmové soutěže jsem měl od mala vždycky rád, byli jsme skvělá parta a byl to část úspěchu, který se nám povedl.

Na síti s Andreou Hlaváčkovou na Radiožurnálu Sport|foto:Český rozhlas