V Lodži proměnili secesní uhelnou elektrárnu na největší centrum popularizace vědy v Polsku

V první komerční elektrárně v Lodži se vyráběl proud hlavně pro vznikající průmysl
V první komerční elektrárně v Lodži se vyráběl proud hlavně pro vznikající průmysl

Gotickou katedrálou ani středověkým hradem se polská Lodž pochlubit nemůže. Svou jedinečnost se třetí největší město Polska proto rozhodlo hledat jinde. Víc než 1,5 miliardy korun investovala do rekonstrukce sto let staré nepoužívané uhelné elektrárny. Lukrativní pozemek nedaleko centra města mohla snadno zpeněžit. Zchátralé turbínové haly ale proměnila na moderní centrum popularizace vědy a techniky nazvané EC1.

„Před námi je areál první komerční elektrárny v Lodži. Vyráběl se tady proud hlavně pro vznikající průmysl. Je to zajímavá secesní průmyslová architektura,“ vítá mě mluvčí EC1 Radomir Dziubich, se kterým jsme vyjeli výtahem na střechu jedné z hal a kocháme se.

Před 120 lety vznikla Tate Gallery. Dnes spravuje přes 60 tisíc uměleckých děl

02915327.jpeg

Tate Gallery v Londýně dnes slaví 120 let od svého vzniku. Tehdy přenechal národu po své smrti anglický malíř Joseph Mallord William Turner sbírku asi dvou tisíc děl. Britská Národní galerie nebyla schopná splnit jeho přání a vystavovat jeho obrazy. Proto bylo nutné vybudovat novou galerii.

Díváme se na cihlovou halu, bývalou strojovnu turbín. Vlevo se tyčí komín jaký bývá v pivovaru. Naproti se ještě staví.

„Tam v bývalých dílnách vznikne vzdělávací centrum věnované historii komiksů a tvorbě počítačových her. Otevřeme ho za dva tři roky,“ doplňuje mluvčím EC1.

Stoleté kachlíky přečkaly ve skladu dvě války

Pak už vcházíme do vůbec nejstarší haly postavené v letech 1906 až 1913, která dnes zčásti slouží jako planetárium. V místech, kde kdysi hučely turbíny, je dnes multifunkční hala, momentálně s výstavou vynálezů Leonarda da Vinciho.

V místech, kde kdysi hučely turbíny, je dnes multifunkční hala, momentálně s výstavou vynálezů Leonarda da Vinciho

Pod stropem zůstal obrovský jeřáb. Zachovaly se také nádherné secesní železné schody s hodinami a bílé kachlové obklady se zelenými ornamenty. Jen některé kachlíky jsou světlejší.

„Ukázalo se, že při stavbě nakoupili kachlíky do zásoby, tak jsme je využili. Sto let ležely ve skladu a přečkaly dvě války,“ dodává můj průvodce.

Krása industrialismu

Nedávno otevřené naučně-popularizační centrum vzniklo v sousední, rovněž cihlové budově ze třicátých let. Zvenku ji zdobí transformátory a keramické izolátory. Člověk by nevěřil, jak může být elektrárna krásná.

Stará čistírna odpadních vod v Praze připomíná romány Julese Vernea

Stará čistírna odpadních vod v Praze

Už podruhé vás zveme do jedinečné památky industriální architektury, do Staré čistírny v Praze-Bubenči. Můžete si ji prohlédnout od střechy po podzemí a zjistit, co tam ještě dnes funguje.

To hlavní je pochopitelně nový obsah uvnitř. K původnímu vybavení přibyly moderní technologie jako videomapping. Elektrárenský velín se spoustou budíků a tlačítek se kupříkladu proměnil v interaktivní hru pro děti.

„Hráč například musí dbát o kvalitu páry. Když je lepší než ostatní, může být jmenovaný vedoucím elektrárny,“ vysvětluje princip Radomir Dziubich.

V bývalé kotelně si zase mohou děti prohlédnout průřez zachovalým kotlem na výrobu páry, ze kterého se pro efekt ještě kouří. A vedle je sférické 3D kino. V EC1 doufají, že by centrum mohlo přilákat až 400 tisíc návštěvníků ročně.

Zchátralé turbínové haly ale proměnila na moderní centrum popularizace vědy a techniky nazvané EC1

Rekonstrukce cihlu po cihle

Dát stoleté nepoužívané elektrárně nové využití stálo obrovské úsilí. Prakticky od počátku u toho byl vedoucí centra Paweł Żuromski.

Dát stoleté nepoužívané elektrárně nové využití stálo obrovské úsilí. Prakticky od počátku u toho byl vedoucí centra Paweł Żuromski.

„Upřímně přiznávám, že mi při pohledu na stav, v jakém se elektrárna nacházela, občas docházela nejen představivost, ale i víra,“ vypráví.

„Například oprava cihlového pláště byla přímo hodinářská práce. Cihlu po cihle jsme museli proklepnout. Trvalo to, ale z výsledku člověku poskočí srdce radostí.“

Životní projekt

FOTO: V Americe dokázali, že to jde. Chátrající město se proměnilo v domov umělců

Lowell v americkém Massachusetts se proměnil v domov umělců

Vsadit na kulturu se vyplácí. V nejednom městě, které zažilo důsledky průmyslového krachu, by se tomuto tvrzení možná vysmáli. Stotisícový Lowell v americkém státě Massachusetts ale dokazuje, že podobná strategie má šanci na úspěch. Z chátrajícího industriálního města se Lowell proměnil v domov umělců, stovek galerií a magnet pro turistiku.

Ještě před dvěma sty lety bývala Lodž vesnicí. Průmyslová revoluce z ní udělala sedmisettisícové velkoměsto. Památek na toto období si proto radnice váží a Paweł Żuromski je na to pyšný.

„Pro industriální stavby z počátku 20. století je typické, že stavitelé dbali na estetiku. Nám se ji podařilo zachovat a dát jí nové využití. Nebojím se říct, že je to pro mě životní dílo,“ říká.

Město na opravu areálu vyhradilo více než miliardu korun. Další půl miliardy poskytla Evropská unie. Radnice také zahloubila pod zem sousední nádraží a pozvala soukromé investory. Ze staré nepoužívané elektrárny se tak stane za pár let součást nového centra města.