Stará čistírna odpadních vod v Praze připomíná romány Julese Vernea
Už podruhé vás zveme do jedinečné památky industriální architektury, do Staré čistírny v Praze-Bubenči. Můžete si ji prohlédnout od střechy po podzemí a zjistit, co tam ještě dnes funguje.
„Říká se, že celá budova kdysi duněla. Návštěvníci si o tom mohou udělat konkrétní představu na akcích, kde jsou spuštěny parní stroje,“ vypráví mi znalkyně průmyslové architektury Šárka Jiroušková.
Prohlížím si nejprve úctyhodnou centrální halu s obrovskými nádržemi kdesi vysoko nad našimi hlavami. Vypadá to tu jako ilustrace v nějakému románu Julese Vernea. To už sestupujeme do hlavní strojovny, kde přímo září naolejované parní stroje.
„Tato strojovna je dodnes funkční, a to ve spolupráci s původní kotelnou. Při akcích pro veřejnost, kdy jsou stroje spuštěny, si mohou návštěvníci udělat obrázek o tom, jaký tu kdysi býval hluk. Stroje pocházejí z roku 1903, vyrobila je společnost Breitfeld-Daněk,“ podotýká Šárka Jiroušková.
Prohlížím si i stará povodňová čerpadla, která tu jsou pro případ zaplavení čistírny povodní, nebo někdejší sklad chemikálií. A pak už s mou průvodkyní sestupujeme do podzemí.
Ocitáme se velké místnosti s klenbou. Přecházíme po betonových můstcích nad vodou, která sem byla přiváděna z celé Prahy. Odborně se jmenuje, jak zjišťuji, lapák písku.
„Původní česle, což byl první stupeň čištění, při němž se zachytávaly velké věci jako hadry nebo listí, se nacházely v těchto místech. Nečistoty byly shrabávány do tohoto žlábku. Po modernizaci sem byly instalovány česle na elektrický pohon,“ popisuje má průvodkyně.
„Dalším stupněm čištění bylo usazování hrubých nečistot. K tomu docházelo ve velké nádrži v lapáku písku,“ dodává. Tady však písek nezůstával, jak záhy zjišťuji.
„Odčerpával se pískovou pumpou, která měla teleskopický chobot. Materiál se odčerpával na pozemek do pračky písku a následně prodával jako stavební materiál,“ podotýká Šárka Jiroušková.
Dalšími stavidly pak voda odtékala dál do usazovacích nádrží. Abychom se k nim dostali, musíme vyjít z budovy a sestoupit do prostory, která se nachází pod pozemkem za čistírnou a jejíž existenci na povrchu prozrazují jen jakési průduchy.
„Vstoupili jsme do prostoru usazovacích nádrží. Pod pozemkem se jich nachází deset. Docházelo tu k usazování jemného kalu,“ ukazuje znalkyně průmyslové architektury.
„Stojíme nad přívodní galerií. Tyto dvě výpusti jsou nátoky z lapáku písku, kde jsme byli před chvílí. Voda se tu rovnoměrně rozdělovala a natékala do nádrží za námi,“ uzavírá Šárka Jiroušková svůj popis.
Z nich pak – už zcela vyčištěná – pokračovala přímo do Vltavy.
Zobrazit Starou čistírnu odpadních vod v Praze-Bubenči na větší mapě
