V ghettu Terezín za války nacisté natáčeli tři propagandistické filmy

Montáž z filmových výstřižků, které ukryli terezínští vězni, dosud nepublikované fotografie pořízené tajně a řadu dalších obrazových i písemných dokumentů představuje výstava „Pravda a lež. Filmování v ghettu Terezín 1942-1945,“ kterou do 23. února můžete navštívit v pražské galerii Roberta Guttmanna. Filmy měly ukázat šťastný život v ghettu a vyvrátit tak zprávy o nacistických zvěrstvech páchaných na Židech. Kolik filmů tam vznikalo, upřesňuje jedna z kurátorek výstavy Eva Strusková:

„V Terezíně v letech 1942-45 byly celkem natočeny tři filmy. Ten první film měla být reportáž, která měla ukázat přesun osob židovského původu do Terezína a to prostřednictvím inscenovaného příběhu rodiny Holländerových. Druhý film se točil v lednu 1944, byla to reportáž o příjezdu holandských Židů. A třetí film, což byl celovečerní, inscenovaný propagandistický snímek o Terezínu, vznikal v období od července 1944 až do března 1945. Ten první snímek měl patrně sloužit především pro mezinárodní veřejnost, případně pro interní účely SS, který byl také objednavatelem těch filmů. Ten druhý snímek byl zřejmě určen mezinárodním organizacím, kterým měl dokázat, jak dobře si Židé ve zkrášleném ghettu Terezín žijí.“

Klapka z terezínského filmování v roce 1942|foto: Národní filmový archiv

Filmováním příjezdu holandského transportu a výrobou inscenovaného filmu o šťastném životě v ghettu byla pověřena pražská společnost Aktualita, která se zaměřovala na tvorbu zpravodajských týdeníků a krátkých filmů. Jak říká druhá kurátorka výstavy Jana Šplíchalová, jeden z jejích pracovníků při natáčení prokázal značné hrdinství.

„Kameraman Ivan Frič z Aktuality tajně vystříhal a tajně vynesl, čímž samozřejmě velice riskoval, velký počet těch filmových políček, takže i díky němu se nám zachovalo svědectví o natáčení a záběry, které ne zcela vyhovovaly těm záměrům, jež měli nacisté. On sám potom vypovídal, že všechno se dá zrežírovat, všechno se dá natočit, ale výraz očí ne – a ten se jim nelíbil.“

Kameran společnosti Aktualita Ivan Frič tajně vynesl výstřižky z natočeného materiálu o příjezdu holandského transportu v lednu 1944|foto: Národní filmový archiv

A jak Jana Šplíchalová dodává, film známý pod názvem „Vůdce daroval Židům město“ byl dokončen až těsně před koncem války.

„Vězni, kteří byli členy filmového štábu při natáčení toho třetího terezínského filmu, i zaměstnanci Aktuality, která byla pověřena natáčením, se snažili různě zpomalit průběh natáčení, vymýšleli si různé záminky a hlavně požadovali, aby na těch záběrech byli pořád stejní lidé, kteří už tam předtím byli, čímž měli samozřejmě v úmyslu, aby ti lidé zůstávali v ghettu a nebyli dál deportování.“

Zaměstnanci společnosti Aktualita během natáčení v ghettu Terezín v létě 1944|foto: Archiv Ivana Friče

Bohužel protahování natáčení nakonec vězňům nepomohlo, jak říká Eva Strusková:

„Byla to velká tragédie a velká zrada, neboť většina těch lidí, kteří účinkovali v tom filmu, ať už jako statisté, herci, nebo jako členové štábu, byli vzápětí po natáčení zařazeni do transportu a odvezeni většinou do Osvětimi.“

Hanuš Král jako člen filmové slupiny vězňů pořídil během filmování na podzim 1942 realistické záběry ghetta|foto: Národní filmový archiv

O délce filmů Eva Strusková uvádí:

„Tu délku neznáme, protože první film byl zhruba asi tak 400 metrů dlouhý, předpokládáme. Druhá reportáž měla mít asi 450 metrů a třetí film byl asi 2500 metrů. Ovšem jsou to odhady, protože nikdo vlastně tyto materiály neměl k dispozici.“

Současně s výstavou bylo vydáno i stejnojmenné DVD, které vedle odborných komentářů obsahuje vybrané filmové záběry, různé písemné dokumenty, obrazové materiály a popisuje i osudy filmů po roce 1945.