V co nejkratším čase za rozumnou cenu. Na jídlo v nákupních centrech si moc nezvykejte, radí Pavel Maurer

22. únor 2020
Glosa Pavla Maurera

Po nákupech člověku většinou vyhládne. Aby to neměl k jídlu daleko, může vyjít jen do posledního patra obchodního domu, kde najde výběr z několika světových kuchyní. Většinou jde o lepší fastfoody. Rozhodně by ale člověk neměl takové jídlo vyhledávat každý den. Jaká kuchyně je v těchto centrech oblíbená a na co si naopak dát pozor?

Nedávno jsem byl v jednom obřím nákupním centru a dostal jsem neuvěřitelný hlad. Já tedy upřímně řečeno tyhle gigantické nekonečné shoppingové katakomby nesnáším, ale občas tam musím a přiznávám, že po těch nachozených klimatizovaných kilometrech mi často dost vyhládne.

Čtěte také

Samozřejmě tuším, stejně jako vy, že tam nevaří žádní „mišelíni“, ani zlatí čeští šéfkuchaři, ale po pravdě řečeno, občas se i tady dá docela slušně najíst. Většinou jsou to trochu lepší fast foody, vše je servírováno v plastu, na tácku, na stojáka, dost jako v bufetu, ale výhodou je, že si můžete na jednom místě vybrat mezi českou, asijskou, quazi japonskou, mexickou, někdy trochu řeckou, trochu arabskou a samozřejmě vegetariánskou kuchyní. Vše je k mání!

Kvalita jídla je průměrná, někdy trochu lepší, ale mě přitom všem uklidňuje, že tu mají velký obrat, a tak předpokládám, že alespoň z části jsou základní suroviny čerstvé, nezdrží se dlouho v lednici, ani ve skladu. Přiznávám, že si nikdy neobjednám mexické či japonské jídlo, protože mi připadá málo autentické. Zato si docela libuji třeba ve thajských rýžových nudlích nebo v libanonském humusu.

Pokud si dám z islámské kuchyně maso, tak nikdy kuřecí, ale vždy a pouze jehněčí. To oni umí, ne vždy jej však mají. Třeba v rámci tureckých „kebabáren“ či gyrosů jehněčí často nenabízejí, protože je dražší než nekvalitní kuře, které si ovšem z finančních důvodů většina zákazníků oblíbila.

Čtěte také

Když mám slabou chvilku a mohu si dát k jídlu pivo, tak neváhám a sáhnu po české kuchyni, která je mi pochopitelně blízká. Oceňuji, že zelíčko je většinou dobře ochucené, maso i knedlíky též ujdou. Člověk musí v těchto mega-centrech počítat s tím, že ve várnicích a šafinách se některé pokrmy zahřívají malinko déle, než je záhodno.

To ovšem neznamená, že jsou úplně k ničemu, jsou občas jen malinko přetažené. Prostě udělané až moc. Aby bylo jasno, já vás nezvu do obchodního centra na romantickou večeři při svíčkách. Účelem těchto zařízení není prezentovat velkou gastronomii, jejich posláním je zahnat hlad nakupujícím zákazníkům v co nejkratším čase a za rozumnou cenu. A to se jim občas i daří.

Pokud budete shovívaví k prostředí, dá se to přežít! Nikdy však nepolevujte v chuťových vjemech a také si na tento druh stravování v obchodních nákupních centrech ani moc nezvykejte. Podle mého názoru, by to měla být jen občasná, alternativní strava.

Máte rádi glosy Pavla Maurera? Zveme vás na jeho autogramiádu, která proběhne 10. března v prodejně Českého rozhlasu. Více informací na https://rozhl.as/glosaPM

autor: Pavel Maurer
Spustit audio