V Asii je život, říká Zdeněk Thoma, který dostopoval z Prahy až do Japonska

Zdeněk Thoma
Zdeněk Thoma

Psal se rok 1953, Zdeňku Thomovi bylo čtrnáct let a společně s o rok mladším kamarádem vyrazili na stop. Z původně dětského dobrodružství se nakonec stala celoživotní láska, přestože dnes známý fotograf a cestovatel s úsměvem říká: „V současnosti už stopaře jen beru.”

Doba se mění a stopařů je stále míň a míň. A ti klasičtí, většinou mladí lidé s batohem, jako by vymřeli úplně. „Dnes lidé stopují spíš náhodně, třeba proto, že jim něco ujelo,” říká nekorunovaný král českého autostopu v rozhovru s Lucií Výbornou.

On sám díky stopování procestoval velkou část světa. Poprvé v roce 1970, když se se společně s kamarády sebrali a autostopem se vypravili až do dalekého Japonska.

„V roce 1969 se chystala naše účast na EXPO v Ósace. Zjistili jsme, že japonská veřejnoprávní televize připravila soutěž o to, kdo se do Ósaky dostane nejzajímavějším způsobem. Holanďani jeli na kolečkových bruslích, někdo letěl balónem - a my přišli s nápadem, že pojedeme autostopem,” vzpomíná.


V Japonsku mě neustále překvapuje vzájemná slušnost lidí. Jde v podstatě o kastovní systém, který ale spoustě lidí vyhovuje. Jdete-li po japonské ulici, máte pocit, že se posunujete v davu lidí s kamennou tváří. Ovšem chcete-li po někom něco, vyjde vám člověk v ústrety.ZDENĚK THOMA

I díky doznívajícímu pražskému jaru se nápad nakonec podařilo zrealizovat a po několika měsících týdnech stanul Zdeněk Thoma v japonské Ósace. Dostal se tam přes Turecko, Írán, Afghánistán, Indii a Singapur.

„Tahle cesta zamávala celým mým životem,” neskrývá. „Přestal jsem se na svět dívat evropskýma očima, uvědomil jsem si, že se do Asie chci vracet, protože v Asii je život.”