Utrechtská unie slaví 125. výročí existence

Starokatolické církve vznikly povětšinou po roce 1870, respektive po prvním vatikánském koncilu, který tehdy proběhl. Právě na něm vyhlášené dogma o papežské neomylnosti a universálním jurisdikčním primátu římského biskupa vedlo k tomu, že někteří teologové i věřící tento koncil odmítli uznat, opustili Římskokatolickou církev a vytvořili vlastní církevní společenství – Starokatolickou církev, vysvětluje historik a starokatolický kněz Petr Jan Vinš.

„Původně vznikala v každé zemi zvlášť, zvláště v zemích německojazyčných, to znamená v Německu, ve Švýcarsku a Rakousku, počítaje do toho i naše země, tehdy Rakousko-Uhersko. Zároveň už existovala poměrně veliká církev v Nizozemí, která byla starší, a její konflikt s papežstvím byl řádově o sto let starší.“

Církve, které takhle v různých zemích vznikly, si ale rychle uvědomily, že nemůžou zůstat osamocené. Zmiňované německy mluvící navázaly kontakt mezi sebou a s onou nizozemskou.

„Právě před 125 lety 24. září se sešli starokatoličtí biskupové a podepsali smlouvu o vzájemné spolupráci. Vznikla tak struktura, která přesahuje jednotlivé národní církve a zaručuje spolupráci mezi jednotlivými starokatolickými církvemi a touto strukturou je právě Utrechtská unie.“

Logo|foto:Český rozhlas

Nauka starokatolických církví se od té obecně katolické příliš neliší. Sdílí nauku církve prvního tisíciletí a sedmi ekumenických koncilů.

„Po praktické stránce hraje Utrechtská unie roli v tom, že když si některá z národních církví zvolí nového biskupa, jsou to biskupové těch ostatních církví, kteří nového biskupa světí.“

Kromě toho se starokatoličtí biskupové věnují společně také ekumenickému dialogu.

„Dialog s Římskokatolickou církví nabírá v posledních letech velmi pozitivního obratu. Před několika lety byla vydána závěrečná zpráva první fáze. V této zprávě je rozdělení mezi Starokatolickou a Římskokatolickou církví označováno za vnitrokatolický problém a konstatuje se tam velká shoda v dogmatických i jiných otázkách.“

Dialog starokatolíků s pravoslavím podle Petra Jana Vinše nyní trochu stagnuje, ale mnohem lepší je to s anglikánskou církví. Tam už byl totiž ekumenický dialog uzavřen.

„V roce 1931 vstoupily starokatolické a anglikánské církve do plného církevního společenství. Ty struktury jsou prostupné jak pro věřící, tak pro duchovní, takže když anglikán přijede do České republiky, stává se prakticky starokatolíkem.“

Což také vysvětluje, proč u nás není anglikánská církev zaregistrovaná, i když tu věřící má. V každém případě Utrechtská unie dokazuje, že hledání společné řeči má smysl.