ÚSTR je lákavé politické sousto. Odpolitizování by pomohlo, kdyby Radu tvořili zástupci odborných institucí, myslí si senátor Krsek

Senát dnes zvolil dva nové členy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, zkušené mediální manažery Michala Klímu a Jana Mrzenu. Jste s volbou spokojen?

Přinejmenším v případě Michala Klímy spokojen nejsem, protože si myslím, že bude pokračovat trend, který už Rada nastavila před dvěma lety, trend politické instrumentace výkladů historie, hlídání její ideové formy.

Čtěte také

Vedení ÚSTR prosazuje svou ideologii, jak vykládat pohnuté dějiny. Rada Ústavu je politizována, kritizuje senátor Krsek

Vy jste s touto výtkou vystoupil ještě před volbou. Z čeho vycházíte?

Myslím si, že nominace Michala Klímy vycházela z dopisu, který napsal Michalu Pullmanovi, historikovi a děkanovi z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde kritizoval jeho způsob prezentace dějin, konkrétně období komunistické diktatury v Československu, a obvinil ho z toho, že relativizuje zločiny komunismu. Podle něj se snaží dívat na dějiny méně zatíženým pohledem, čímž občas přináší i méně příjemná zjištění pro společnost.

Myslíte si, že Michal Klíma neměl pravdu?

Neměl pravdu. Historikové musejí historii posuzovat maximálně objektivně, s odstupem, s nadhledem, komplexností a nemohou si selektivně vybírat historické události podle toho, jaká je společenská objednávka.

Historie totalitní doby, která rozhodně stojí za to, abychom se jí zabývali a jejím připomínáním zabránili jejímu opakování, není jenom o hrdinech a obětech perzekuce. Je také o tom, jak se společnost s režimem sžila.

V Radě po dvou volebních obdobích končí historik Eduard Stehlík, který jí předsedal. Jak vy osobně, jako zákonodárce, který se Ústavem pro studium totalitních režimů zabývá, hodnotíte jeho působení?

Čtěte také

Posledních 10 let si vedl ÚSTR tragicky. K vyrovnání s vlastní minulostí ho ale nutně potřebujeme, míní nová radní Ústavu Pajerová

Já si myslím, že má velký podíl na tom, jaký směr Rada nabrala a jaký trend dneska zastává sám Ústav. Myslím si, že patří ke spolutvůrcům politické instrumentace Ústavu. Je to jakási tendence zabránit renesanci obliby komunistů tím, že budeme dějiny vykládat černobíle zjednodušujícími obrazy.

Podle čeho se vybírali noví kandidáti do Rady Ústavu? Netajíte se tím, že podle vás by se měl ÚSTR více otevřít historikům. Žádní historici o práci v Radě nemají zájem?

Spíše bych řekl, že by se více měli objevit nominanti z odborných kruhů. Oba dva pánové jsou ale kandidáti Poslanecké sněmovny, což je čistě politická volba.

Podaří se někdy Ústavu pro studium totalitních režimů zbavit se reputačních problémů?

Zatím to k tomu nespěje. Za dobu, co je ve vedení ředitel Ladislav Kudrna, došlo k obrovským personálním proměnám, k opětovnému poškození mediálního obrazu a vlastně se znevěrohodňují i jeho výstupy.

Jak si vysvětlujete, že od svého založení je tato vědecká instituce permanentně kontroverzní, protože ani Zdeněk Hazdra nebyl přijímán jednoznačně?

Čtěte také

iROZHLAS

Ředitel ÚSTR žaluje 19 bývalých zaměstnanců. V otevřeném dopise ho obvinili z cenzury a bossingu

Je to dáno tím, jak velký vliv chtějí mít politici na fungování Ústavu. Je tady neustále se opakující tendence ovládnout ÚSTR a nastavit ho tak, jak si představuje politická reprezentace. Dnes vidíme Pavla Žáčka, jednoho ze zakladatelů ÚSTR, ve funkci poslance, který samozřejmě využívá své politické moci k tomu, aby Ústav prostřednictvím politického tlaku nastavil do té podoby, v jaké si ho asi představoval.

Kdyby byl Ústav klasickou vědeckou institucí, která by byla prosta politických ataků, fungoval by mnohem lépe jako akademický prostor.

Jak nahlížíte na druhého člena Rady Jana Mrzenu?

Přiznám se, že jeho nominace pro mě nebyla úplně čitelná. Vzbudil ale ve mně pocit, že by mohl být zajímavým oživením Rady. Ptal jsem se, co by udělal s nepříjemným faktem, že od loňského roku jsou jednání Rady uzavřená a nepořizují se ani zvukové záznamy. On odpověděl, že mu to v pořádku nepřipadá, je to přece jenom veřejná, instituce oprávněně podrobně sledovaná, a že se tedy pokusí z pozice člena Rady toto změnit. Je to zejména manažer a ekonom, tudíž si myslím, že by nemusel mít tolik ambicí. Nejde ani o pamětníka z ranku disidentů, takže by nemusel být tak zatížen, že by se nedokázal povznést nad ideové spory a dokázal instituci vést trochu precizněji po stránce provozní.

Proč by mělo být sídlo ÚSTR mimo Prahu? A mají podobné problémy i příbuzné instituce v zahraničí? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.