Usmíří se brzy, věří vojáci na korejských hranicích

„Jsme v otevřeném prostoru a denně se na sebe díváme,“ popisuje jeden z vojáků. „Přijde mi to už normální. I přesto, že jsme si na každodenní nebezpečí zvykli, ho nemůžeme podceňovat. Od posledního incidentu uběhlo více než třicet let, ale další se může stát klidně teď,“ zamýšlí se.

Americký voják stojí v pozoru a rázně vysvětluje, jak se má civilista v demilitarizované zóně chovat. Na základně slouží druhým rokem a rozhodně si nestěžuje. Jde sice o mimořádně citlivou zónu, ale nestřílí se tu. Návštěvy pohraničníci ze severu většinou jen oslepují bleskem z foťáků. „Teď nás sledují, fotografují a nahrávají,“ upozorňuje.

Podivuji se, co se děje, když se k hraniční čáře blíží celá skupina zuřivě fotografujících lidí. Fotoaparát dostali údajně teprve před pár lety od Číňanů. Vojáci si tady však užívají vzájemné blízkosti i jinak. Švédští a švýcarští zástupci si třeba hrají na pošťáky a občas se snaží Severokorejcům doručit různé zprávy.

Na sever odtud jsou jen minová pole

„Stačí jen otevřít dveře na severokorejskou stranu a natáhnout ruku k poštovní schránce,“ dokazuje uvolněnou atmosféru švédský generál Anders Grenstad.

Hranici mezi Severní a Jižní Korejí hlídají švédští a švýcarští vojáci|foto: Kateřina Procházková

„Můj kolega ukazuje Severokorejcům, že pro ně máme dopis, vkládá ho do schránky a zavírá dveře. Občas si nás fotí, ale nikdy si poštu nevyzvedli. Pošťáci u nich asi nechodí. A dobře na tom není ani jejich tajná služba, když nezjistí, že od nás mají dopis,“ podivuje se Anders Grenstad.

Z tohoto lehce absurdního prostoru, ve kterém by se vyjímal skvěle snad i český voják Švejk, je to jen pár set metrů na místo, kde legrace končí. Až za obzor se táhnou kilometry ostnatého drátu. Dlouhý pruh okolo hranice je pečlivě vykácený a leží pod dozorem stovek kontrolních věží. Severně odtud jsou jen minová pole.

Čtyři kilometry na jih od hranice stojí vesnice, kde žije několik desítek lidí. Chovají tu dobytek a pracují na rýžových polích. Na severu je také město. Odtud se však žádné hlasy a zvuky neozývají. „Gijungdong postavili Severokorejci ve stylu hollywoodských kulis. Tamní domy mají jen čelní zdi. Okna a dveře jsou na nich namalované,“ ukazuje admirál Grenstad.

Slouží na hranicích téměř šedesát let

Občas se tím směrem zatoulá nějaké zvíře, ale miny ho po pár metrech roztrhají. Severokorejci se proto na jih dostávají po moři.

Vlající vlajka KLDR|foto: Kateřina Procházková

„Tady je jen vyslýcháme a buď je předáme zpátky do země, nebo zůstanou v Jižní Koreji. Loni jsme řešili asi dvacet takových případů,“ vzpomíná Anders Grenstad, který tu má hlavní slovo. Šéfuje Dozorčí komisi neutrálních států, kterou po korejské válce zřídila OSN, aby dozorovala odsun a výměnu vojáků a zbraní.

Do roku 1993 do komise patřilo i Československo. Po rozpadu však o své členství přišlo. Švédští a švýcarští vojáci slouží na korejských hranicích téměř šedesát let. „Věřím, že tady nebudeme sedět dalších šedesát let a stále říkat, že čekáme na podepsání mírové smlouvy. Usmíření nebude trvat dlouho. Tipuji tak ještě tři roky,“ uvažuje Anders Grenstad.

O tom, jak dlouho budou na mír mezi Korejemi vojáci čekat, rozhodují pouze politici, a to především ti z Pchjongjangu a Soulu.

Zvětšit mapu Panmundžomu