Upadl jsem na dno gastronomických orgií, svěřuje se Pavel Maurer

Pečené kachní stehno s červeným zelím a lokšemi
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pečené kachní stehno s červeným zelím a lokšemi

Jemně trhané vepřové se zeleninou a chlebem jako předkrm, králičí hřbet se střapačkami a kachní stehýnko se škubánky jako hlavní chody a samozřejmě dezert. Zní to jako výborné menu. Proč se jím ale kuchař hostům nezavděčil?

Přiznávám se, že včera večer jsem udělal několik zásadních stravovacích chyb, a těžko mi je ještě dnes! V noci jsem nespal, pořád jsem musel pít vodu nebo alka-selzer, abych trochu odlehčil přeplněnému trávicímu ústrojí.

Já, který vám tu pořád vyprávím, jak nejíst blbě, tak jsem včera porušil všechna gastronomická pravidla, která hlásám a většinou i dodržuji. Ovšem znáte to: I kovářova kobyla chodí často bosa! Tak já vám teď povím, co jsem si to vlastně sám sobě nadrobil v jedné nejmenované restauraci na břehu Vltavy.

Jako předkrm jsem si dal jemně trhané studené vepřové se škvarky, nakládanou zeleninou a k tomu opečený domácí chléb. Francouzi tomu říkají rillet. Jako hlavní chod jsme se rozhodli s kamarádem, že si to vzájemně prochutnáme. Takže následoval králičí hřbet rolovaný ve slanině, čerstvý listový špenát a strapačky.

K tomu pak napůl konfitované kachní stehýnko, zelí a bramborové škubánky, dozlatova opečené. Nakonec jako dezert se k nám přihoupal jemný zákusek ve tvaru labutě se slaným karamelem. Bylo to všechno vynikající. Ovšem, teď mám na sebe neuvěřitelný vztek, mé tělo se bouří a nadává mi, proč tolik podléhám tomu kulinárnímu chtíči?

Ale víte, ono to bylo všechno tak dobré, že se moje chuťové pohárky prostě na chvíli úplně zbláznily. V noci, když jsem se převaloval na posteli, tak mne napadalo, že ti kvalitní a nejlepší kuchaři jsou vlastně velmi nebezpečná individua! Co si člověk, milující dobré jídlo, může počít, když všechno, co uvaří, tak skvěle chutná? Jak máme odolat vášním? Já se tedy většinou držím zpátky, ale tentokrát jsem upadl až na dno gastronomických orgií.

Slibuji, že si teď naordinuji nejméně 24hodinový půst a příště – i v restauraci, kde vaří skvěle – budu skromný, nenáročný a vášně budu držet na uzdě. A pokud se mi to zase nepovede, tak raději zajdu do restaurace, kde moc dobře nevaří. Protože tam se nemám čeho bát! Tam to bude určitě pouze do polosyta! Pokud to ale přežiju!