Ulice vám jenom sebere, nic vám nedá. Ale cítím se svobodný, vypráví pan Václav. Jak se žije pod mostem?

Jak se člověk stane člověkem bez domova?

Strašně rychle... To je takový pád. Uděláte v životě chybu. Já jsem udělal chybu v partnerském vztahu. A samozřejmě v podnikání. Podnikali jsme způsobem „devadesátá léta“ – stát jsme holili, jak se dalo, a byl šmytec.

Jak se člověk dostane pod most? Zkrachoval jste v podnikání, přišel jste o peníze...

Čtěte také

Romové neseženou bydlení. Bez obchodníků s chudobou by z nich byli bezdomovci, říká ústecký zastupitel Karel Karika

Byl jsem ve vyšetřovací vazbě, nic mi nedokázali, museli zastavit stíhání a propustit mě... Chodil jsem různě po hotelích... Měl jsem odpracováno 25 let v hornictví, ale firma vás už nezaměstná, protože i když jste zdravý, v případě, že by se vám stala nějaká nemoc z povolání, musí vám platit průměrný plat. A tenkrát byl můj plat už dost vysoký. Vydělával jsem 35 tisíc měsíčně.

Tak jste přestal pracovat a dostal jste se sem?

Dostal jsem se sem...

Hele, je tvůj starej doma? Není? Dobrý, tak já se jdu k tobě vykoupat.

Říkal jste, že jste měl možnost vzít sociální bydlení... Co vás tady drží?

Možností jsem měl moc. Ale já se tady cítím svobodný. Nejsem nikým omezován. Musím samozřejmě dodržovat pravidla, která máme se starostou Prahy 7, panem Čižinským, dojednaná. To znamená neznečišťovat Vltavu, odpadky ukládat do pytle... dokonce nám sem instalovali i záchod. Udržovat čistotu, aby na nás nebyly stížnosti, a není problém.

Když se chcete jít vysprchovat nebo vykoupat, kam chodíte? Nechodíte plavat tady dolů do Vltavy pode mnou...

Do Vltavy nechodím, protože je to zanesené. Dovážím si vodu z veřejného pítka, ohřívám si ji na mytí. V létě není problém – vaničku, vykoupat se. V zimě... mám hromadu známých, přítelkyň. Stačí zvednout mobil a zeptat se: „Hele, je tvůj starej doma? Není? Dobrý, tak já se jdu k tobě vykoupat.“

Jak si mám představit, že vypadá váš den, když zrovna nejste u Pragulicu a nemáte brigádu nebo práci?

Když jsem chodil do práce, vstával jsem v půl páté, abych tam byl na půl šestou vyfasovat popelnici, jel jsem uklízet svůj rajon. V zimním období potřebovali někoho na úklid města, uklízel jsem náměstí 14. října. Pak jsem dostal peníze a druhý den to samé. Teď mi těch 16 tisíc schází, to je bez pochyby, protože jsem měl nějaký rozpočet...

A jak vypadá můj normální den: ráno vstanu, zapálím si cigáro, udělám si kafe, to je nezbytnost. Nemám velký vztah k alkoholu, piju pivo, občas si s přítelkyní loknu vínka, tvrdé nepiju... Chodím se psem občas ven... a přemýšlím, co budu dělat. Když nemám prohlídku, tak aby tu byl pořádek, čistota. Furt je co uklízet. Přivezu si vodu, jdu se projít, šmejdit...

Proč lidi chlastají? Aby unikli realitě života...

Když jste říkal, že 16 tisíc chybí... Já jsem získala pocit, že tady sedím s bezdomovcem, který má rozpočet, který to má zorganizované... Většinou jsem si myslela, že lidi bez domova jsou hůř zorganizovaní, že na spoustu věcí rezignovali, na spoustu věcí kašlou...

Čtěte také

Na ulici funguje přespání za sex. Za bezdomovectvím žen jsou neošetřená traumata, říká ředitelka organizace Jako doma

Ano, to máte pravdu. Největší věková skupina lidí bez domova je 18–45 let – mladí lidi v produktivním věku. Víc než 90 procent lidí je zatížených alkoholem plus určitým návykem, omamnými prostředky různého typu. Ale proč ti lidi chlastají? Aby unikli realitě života. Ale stejně nic nevyřešíte, dostanete se stejně zpátky do reality, ve které jste. Akorát se vám bude časem zhoršovat  zdravotní stav...

Já k tomu nemám vztah, nevidím v tom nic, co by mi to dávalo. Ulice vám jenom sebere, nic vám nedá. Taky mezi bezdomovci nemám žádné přátele. Mimo jednoho, to byl kamarád, ten by se s vámi rozdělil o poslední – to u lidí na ulici neexistuje. Ti by vás o poslední okradli.

Má pan Václav Šíma pod mostem někdy strach? Proč žije v Praze? Kudy vede jeho prohlídková trasa? A jak zvládá těžké chvíle? Poslechněte si celý rozhovor.