Osoby bez domova nezabíjí zima, ale podzim a jaro. Nejvíce jim ale chybí naslouchání, myslí si sociální pracovníci

16. prosinec 2017
Spící bezdomovec v zimě

Teploty venku se pohybují mírně nad nulou, k zimním měsícům samozřejmě patří také sníh. Pro někoho před Vánoci idyla, pro lidi bez domova začíná každoroční boj o přežití. V tomto boji jim pomáhá také spolek Naděje.

„Zimní období směřuje hlavně k ochraně zdraví a života lidí bez domova,“ souhlasí Aleš Strnad, vedoucí terénního programu organizace Naděje Praha. Je to pro ně ale nejnáročnější období v roce?

„Hodně rizikové je období přechodu z teplejšího do chlanějšího a přelom zimy a jara. Lidem bez domova, vysíleným zimním obdobím, přestává organismus fungovat a dochází ke zhoršení zdravotního stavu,“ vysvětluje Strnad.

„Je to paradox. Nejvíce lidí umírá před zimou a po zimě. Potkávám je na ulici a říkám si, jak v těch mrazech mohou přežít, drží se celou zimu a pak přicházejí zprávy že zemřeli v dubnu, květnu,“ doplňuje Gabriela Sčotková, vedoucí azylového domu pražské Naděje.


Někdy stačí naslouchání, lidé bez domova jsou často limitováni nedostatečnými sociálními vazbami a nepřichází moc do kontatku s jinými osobami než uvnitř té komunity bez domova. Vstup jakékoli osoby z majority může přinášet určitý impuls. Naslouchání a vztah člověk k člověku je důležitý. Radost může být i z maličkosti, nemusí to mít vazbu k materiální pomoci.Aleš Strnad, vedoucí terénního programu pro lidi bez domova

Bezdomovectví v sobě má pejorativní nádech, často sklouzává k vulgarismům z části majority. „Označení ‚lidé bez domova‘ pořád obsahuje slovo lidé a měli bychom na tyto osoby nahlížet jako na lidi,“ říká Strnad. „Označení ‚osoba bez přístřeší‘ mi evokuje věc,“ zlobí se Sčotková.

„Nemyslím si, že lidé bez domova jsou šťastní, ale v nějaké fázi mohou být spokojení,“ říká Sčotková. Problém vidí také v zadluženosti lidí bez domova. „Ve finále jim zbyde skoro stejná částka jako když jsou na dávkách hmotné nouze.“